Naval granty, ať mám víc než tamty!

Mám rád české herce, jsem milovníkem filmů, divadla a i když české seriály zrovna nemusim, vím že některé nejsou špatné a i na ty vyloženě blbé, část národa kouká. Proti gustu žádný dišputát, kdyby lidi nekoukali, televize by je stáhly. Žijeme přece v tržním prostředí a o peníze jde až v první řadě. Taky nejsem muzikálový typ, ale sláva že se lidem líbí, chodí na ně a zpěváci a tanečníci v nich najdou uplatnění. Jediní, které nemám rád, jsou herci, z nichž se stali majitelé divadel a díky grantové politice můžou dělat umění, které nikoho nezajímá. 

Co je to opravdové umění? Co je to kultura? Z nedávné minulosti si ještě pamatuju, že umění bylo to co vytvořili filmaři socialistického bloku a listopad byl měsícem prázdných kin, zatímco to západní, na co jsme stáli fronty a kupovali si lístky týden dopředu, byla prachsprostá komerce.

Grantová komise dává naše miliony divadlům, které by se jinak díky amatérskému vedení neuživila, nebo možná uživila, ale byla by to dřina. Takhle je to mnohem jednodušší. Natáhnu ruku, zaštítím se tím, že dělám opravdovou kulturu a penízky se jen hrnou. Pak se nemusim starat o management, o sponzory, o to, abych diváka přilákal atraktivním repertoirem. Je to jedno, stejně prachy dostanu, dělám přece umění a pečuju o kulturnost národa. Na kulturu se tržní prostředí nevztahuje, protože ti, kteří mívají plná hlediště označíme za komerční divadla a těm granty nepatří.

Podle této teorie jsme národ blbů, kteří chodí jen na kraviny a na opravdový umění kašlou. Nemyslím si to. Myslím si že jsme chytrý národ i když částečně poškozený bolševikem a nepotřebujeme, aby za nás nějaký úředník rozhodoval co je umění a co ne a co bude podporovat z našich peněz a co ne. Myslím, že to pravé umění je lidi pobavit. Ať už komedií, nebo něčím vážným, nad čím se budou muset zamyslet, zamyslí se rádi a i tím se pobaví.

Hlavně je třeba bavit, ne nudit!

Stejně jako dobrý číšník není předurčen, že musí být dobrý manažer restaurace, dobrý sporotvec, že bude dobrý trenér, tak ani skvělí herci, zpěváci, hudební skladatelé, nemusí být dobří principálové i když mohou. Hosanna, ať jsou, ale ne díky tomu, že se do nich každý rok sypou stovky milionů z kapes daňových poplatníků.

Přál bych si aby kultura vzkvétala, aby divadla byla plná, aby se herci i ředitelé měli dobře, ať je to ale proto, že tam lidé chodí, že si kupují lístky za tržní cenu a že se baví. Ne proto, že úředník rozhodl, že někomu dáme pět nebo deset milionů grant a jiný utře.

Asi se dá pochopit, že když některé divadlo obývá památkově chráněnou budovu, kdy náklady na údržbu nelze z výnosu vstupenek pokrýt, pak je vhodné, aby pomohl stát. Taky nemám nic proti tomu, aby granty získávaly nové, veřejně prospěšné projekty, to je určitě třeba. Ale udržovat jimi v chodu divadla s neschopným vedením považuji za zrůdné a nespravedlivé vůči ostatním soukromým subjektům v tržním prostředí. Všichni víme, kolik krachuje jiných firem, když nedokážou vzdorovat konkurenci a nikdo se tomu nediví, ale když bylo nedávno zavřeno divadlo v krajském městě, byla toho plná televize, protože to se nesmí.

A kolik je jen v Praze divadel? Osmdesát, nebo devadesát? Nevím přesně, ale vím, že jich je tolik proto, že přežívají jen díky grantům, které my platíme. Je něco shnilého v tomto segmentu podnikání a se šířením kultury to nemá nic společného!

Nechci být skeptický, ale když bojujeme proti korupčnímu prostředí, není grantová politika jeho potenciálním podhoubím?

Vím, že to není jednoduché a že předchozí necitlivé i když dobře míněné snahy, vyhnaly naše milované herce do ulic, protože se cítili ohroženi. Chápu to, ale stejně, vždyť na podzim oslavíme pětadvacet let od revoluce, neměli bychom tento socialistický přežitek zásadně přehodnotit a najít rovnou startovní čáru pro všechny kdo se snaží nás bavit ve svých divadlech?

Pokud ne, tak taky dobře! Třeba tento blog nebude nikoho zajímat a nebude ho číst, tak půjdu na magistrát s nataženou rukou, že bych měl získat grant, protože asi dělám umění!

Držte mi palce!