Havlismus

Václav klaus se nechal slyšet v rozhovoru pro MF Dnes. Vypadá to tak, že ve své senilitě už má jen jedno jediné téma, a to nenávist vůči Havlovi.

Kdo článek o tom, že "Havel byl vlastně reformní komunista" četl, se nedozvěděl nic, než jak moc nekonečná ta nenávist je.

Havlovy a Klausovy životní postoje se diametrálně lišily a diametrálně se lišil i způsob, jak se o sobě vzájemně vyjadřovali. Havel Klause neměl rád, určitě cítil Klausovu snahu vyšplhat se nad něho, ale nikdy na Klause osobně neútočil a když to bylo nezbytné, se skřípěním zubů mu dal prostor pro jeho agresi (bohužel). Naopak marnivý Klaus svůj osobní dopal na skutečnost, že je stále v závěsu filozofa, vyjadřuje stupňovaným útokem na Havla.

Ve skutečnosti by to bylo pouze směšné, kdyby se jednalo jen o lokální dosah Klausových plivanců. Jenže málo lidí je připraveno hlouběji zkoumat, co se Havlovi podařilo a v čem byl vyjímečný, a co nikoliv. Tedy zajímat se o něho jako o člověka, zapáleného humanistu a poučit se z jeho slabostí, mezi které patřilo i to, že Klausovi nezatnul tipec. 

Havel a jeho spolupracovníci, stejně tak jako my, všichni občané, jsme spoluvytvářeli prostor pro polistopadový život. Spousta věcí se nepodařila. Privatizace státního majetku byla povětšinou tunel, pane Klausi a neviditelná ruka trhu na úkor potlačení morálky změnila náš svět do šedivých barev, pane Klausi.

Žádný havlismus neexistuje. Havel byl originál, své idee vyjadřoval pragnantně, jeho proslovy byly pohlazením po duši nejen pro nás, Čechy, ale i pro ty Američany v kongresu. Na okamžik si totiž jejich duše mohla vydechnout