Rozlúčkový blog 2

Přemýšlím nad nesmrtelností chrousta, nad omezeností lidského konání, nad schopností a touhou člověka vládnout i nechat se ovládat.

Opět jsem porušila kodex blogera, takže mi první původní rozlúčkový blog přesunuli do rubriky „Hyde park“.

Poučení: „Na titulní stranu nepatří také články týkající se provozu blogu, tyto články patří do rubriky Hyde park. Výjimku tvoří články, které mají širší přesah zajímavý i pro čtenáře-neblogery“

Milí čtenáři-neblogeři, pokusím se vám napsat rozlúčkový blog v intencích výše uvedeného poučení.

Blogy píší vesměs grafomani. Někteří píšeme líbivé texty, někteří štiplavé, někdy píšeme pro pobavení, jindy pro poučení či abychom vypustili páru. I čtenáři blogů jsou různí, někteří čtou všechno, někteří si vybírají texty svých oblíbených autorů, jiní čtou jen lyriku, jen politiku, jen legrácky, každý dle svého gusta. Do diskusí přispívají jak ti, co chtějí vyjádřit s předloženými myšlenkami svoji libost a souznění, tak ti, co mají jiné poznatky a samozřejmě i naši milí trollové a tak to má být.

Svět se nám mění. Kdysi byli potřební na ukáznění lidu prostého drábi a v horším případě mučení. Dnes to má vládnoucí garnitura snadnější, to eklhaft mlácení či mučení se zkrátka nahradí povinnou korektností, přičemž o tom, co je korektní rozhoduje jedinec, takový ten náhradník za drába. Takže tento náhradník si je jistý tím, že co pochází z Ruska, je prokleté a naopak náboženství, klidně to nejnebezpečnější, je pusinka. Jenže ono je to jinak, v každé zemi jsou jak šlechetní, tak nešlechetní jedinci a důležité je, komu dají lidé moc, resp., kdo je dokáže o své výjimečnosti přesvědčit.. Když dají lidé moc svým vůdcům podobnou té náboženské, nešlechetní se jí chopí a drtí, lidé pak trpně trpí, až do okamžiku zlomu, který v podstatě vždy nastane.

Pro mne nastala chvíle neohýbat hřbet a najít si jinou platformu pro psaní, odkaz viz profilový text. Srdečně zdravím.