Trek kolem Annapuren, Bhulbule - Ghermu - Tal
Ranní pohled z hoteluKim Štěpánková
První vesnici co potkáte je Ngadi asi po hodině a půl. Je tam pár lodží a pár restaurací, nicméně my jen procházíme. Terén je většinou jen rovina či mírné stoupání. Najednou cesta končí a před námi je jen řeka. Kolem nás prošel jeden šerpík a ve vietnamkách si to mašíroval skrz řeku. No tak nám nezbylo nic jiného, než ho následovat. První velký test našich pohor... :-) Musím říct, že obstály.
Další vesnicí by měla být Bahundanda. Terén se mírně zhoršuje, ale žádné drama. Spíše to horko. Hrůza, leje z nás jak blázen. Na slunci musí být přes 30 stupňů. Cestou jdete stále kolem řeky a napravo i nalevo jsou krásně zelené hory cca kolem 2 000 m.n.m. , vidíte banány a další tropické ovoce. Cesta se dále začínala nepříjemně zvedat. Konečně vidíme vesnici uprostřed rýžových kaskádovitých polí. Zeptali jsme se u jedné chalupy, zda jsme v Bahundandě. Paní odpověděla, že ano a jestli si něco dáme. Dali jsme pivo, doplnili jsme vodu a trochu odpočinuli. Další cesta vede stále výš a výš. Asi po 30ti minutách vidíme na vrcholu jedné hory vesnici. Když přijdeme přímo pod vesnici, vedou k ní kamenité příkré schody. Tak jdeme schod po schodu výš a výš. Konečně jsme tam, tak jsme rádi. Najednou trochu zaostřím na nejbližší hotel a se zděšením zjištuji, že v Bahundandě jsme až nyní..:-) :-) Jojo, pozor na to. Stalo se nám to ještě několikrát na treku. Malé - jakoby předvesnice - kde turisti moc nestaví si klidně na štít dají název další vesnice a vás pak uloví do své lodže i když jste třeba hodinu před cílem. Je dobře si vaši polohu kontrolovat podle GPS nebo na mapě.
Bahundanda je na vrcholku hory s krásným výhledem. Pokud jste unavení, doporučuji zde zůstat přes noc. Prý je moc hezký Mountain View Hotel, ale osobně jsme tam nebyli. Když se domorodci dozvěděli odkud jsme, začali obdivně pokyvovat hlavou. Říkali jsme si, že tam asi chodí hodně Čechů...:-) Asi za týden jsme se od jednoho českého páru dozvěděli, že oni v Bahundandě přespali a prý celá vesnice mluvila o tom, jak minulou noc tam skupina asi 5 Čechů vypili 17 piv..:-) :-) No na české poměry žádné drama, ale jim to asi stačilo na týdenní společenskou konverzaci.
Chvíli jsme zvažovali, zda tam nepřenocovat. Dle LP je to do Germu (1 140 m.n.m.) kam míříme hodina a 45 minut. No nakonec vyrážíme. Začíná to jak jinak - poměrně ostrým sestupem po skalnaté cestičce. Asi v polovině začíná hodně pršet. Výborně..:-/ No vytahujeme pláštěnky a jdeme poté již spíše rovinatou cestou asi 2 hodiny, než do Germu dorazíme. Musím říct, že jsme byli dost vyčerpaní. Nevím, jestli je to tím, že jsme šli první ostrý den treku, nebo tím, že v LP mají asi místo lidí roboty... Šli jsme to celé asi 7 hodin. Zůstali jsme hned v první lodži, na kterou jsme narazili - Crystal Guest House. Docela to šlo.
Kimi se chystala do sprchy, když jsme zjistili, že má na lýtku pěkně macatou pijavici. Zkoušel jsem jí sundat, ale nešlo to. Tak nám domorodci poradili, že musím vzít kousek trávy a strhnout ji. Tak jsem to taky udělal a měli pravdu. Pěkně to krvácelo, ale nakonec jsme to zastavili. Pak ve sprše Kimi na sobě našla další 3 pijavice, takže jsme měli o zábavu postaráno - stavět krvácející rány po pijavicích. Po večeři jsme šli po náročném dni spát. V noci mě asi hodinu budila myš, která běhala po stropě a furt tam škrabala. Naštěstí na mě nespadla. Tak zítra směr Tal. Dle LP - 4 hodiny 45 minut.
Ráno jsme vstávali v 6:00 a po snídani hned vyrazili. Celé nás to stálo 3 500 NPR. Hned za hotelem je krásný pohled na hory a vzadu už vykukuje i nějaký ten bílý obr. Počátek cesty je mírné stoupání do vesnice Syange - s focením nám to trvalo asi 25 min. Za vesnicí musíte překročit řeku opět po visutém mostu. Zde jsem nastavoval foťák a hup - víčko od objektivu mi zahučelo někam pod most. No jo no - když už mi to má spadnout, tak kde jinde než na mostě..:-( Bylo to asi 10m pod mostem a rozhodně se mi tam nechtělo lézt. Najednou se tam objevili 2 pastevci, tak jsem jim jen rukou ukázal, jeden tam hupnul a vrátil mi ho. Tak jsem mu dal asi 200 NPR. Ale byl hodnej, že pro to došel, já bych tam jinak nelezl.
Dále cesta opět mírně stoupá. Pokračujeme tedy další hodinu a půl do vesnice Jagat. Bylo krásné počasí, tak jsme tam sedli na polévku a zároveň jsme to využili k usušení věcí. Pokračujeme do vesnice Chamje - cca hodina a půl. Cestou jsou opravdu krásné pohledy na okolní zelené hory, tak děláme pár fotek. U jedné restaurace je tam rozcestí. Buď doleva ostře nahoru, nebo rovně po rovině. Doleva prý chodí šerpové a jsou tam heké výhledy, takže jdeme tudy. Výstup je náročný, ale ta scenérie za to stojí. Po cca hodině dorážíme do vesnici Chamje. Dali jsme pivo, chvíli oddych a poté vyrazili do cíle naší cesty - vesnici Tal (1 700 m.n.m.)
Mělo by to být cca 2 hodiny. Kousek za Chamje se opět přechází řeka a poté následuje 2-3 hodiny náročnějšího stoupání po skalních cestách spíše pro kozy. S těmi jsme se často museli navzájem vyhýbat a chvílemi to bylo dost nebezpečné. Cca 30 min. před Talem je malá restaurace, kde se můžete posilnit, před závěrečným ostrým stoupáním. Opět začalo pršet. Dost unavení jsme se vydrápali nahoru a pohled stál zato. Otevře se vám ohromné koryto řeky, jejíž břehy lemují příkré vysoké hory a co je hlavní - vidíte vesnici Tal..:-) Dle doporučení jsme se ubytovali v hotelu The Paradise Lodge, kde mají mít nejlepší jídlo. Ubytování opět standard, jídlo také. Co se výhoda - je tam možnost international call. Také v Talu je jedna z safe water drinking station, takže můžete za pár peněz doplnit zásoby. Ubytování mi přišlo standardní, ale je pravda, že to bylo jediné místo na našem treku, kde si na Kimíčkovi pochutnaly štěnice. Večer jsme byli opět bez elektriky, takže jsme šli spát. Zítra směr : Chame.
Fotografie : http://oldrichstepanek.rajce.idnes.cz/Bhulbule_-_Ghermu_-_Tal/
Oldřich Štěpánek
Gili Ayer - opravdový ráj Indonésie
Ráno jsme podle instrukcí byli v 8:30 připraveni po snídani k odjezdu na Gili Ayer. Měl nás vyzvednout chlapík od Mr. Hardyho. Nikdo nikde, jen parta Amíků, kteří si dali snídani před Rinjani trekem. Bolely nás nohy tak, že jsme sotva chodili. Amíci zmerčili, že Rinjani asi máme za sebou, tak začali vyzvídat. Hrozně se divili, že nahoře je dost zima a že v kraťasech to rozhodně nebude žádný med. Nakonec z nich vylezlo, že jim nikdo nic neřekl a že mají jen věci na pláž..:-) No začali být dost nerudní na svého průvodce, načež je uklidnil, že hned další zastávka je u obchodu, kde vše můžou dokoupit..:-) No zajímavá obchodní taktika..:-) Určitě z majitele obchodu něco kápne, ale chudáci ti Amíci. Náš chlapík furt nikde. Zašel jsem za Holanďanem, jestli nemá číslo na Mr. Hardyho. Tak mu zavolal a že prý jeho člověk za chvíli dorazí. No nakonec jsme čekali až do 10:00, než se objevil. Objednal nám koňský povoz a odvezl do přístaviště. Tam nám koupil 2 lístky na veřejnou loď na Gili Ayer – mimochodem tuším 8 000 IDR za jednoho. Funguje to tam tak, že když je dostatek lidí a nákladu na loď, tak vyrazí. Naštěstí nás bylo už dost, takže asi za 10 min jsme se nalodili. Cesta trvala cca 10 minut, bylo to kousek. Jakmile jsme vystoupili, hned byl u nás chumel náhončích nabízejících „transport“ koníkem s povozem. My ale vyrazli pěšky podél pláže.
Oldřich Štěpánek
Výstup na Rinjani - drsný indonéský trek
Ráno jsme vstali už v 8:00, dali si snídani a už nás vezl chlapík na motorce k přístavišti rychlých lodí. Tam jsme se asi s půlhodinovým zpožděním nalodili a vyrazili. Loď vypadala docela dobře, nově. Byla narvaná do posledního místa. Když jsme vyrazili, zapnul jsem GPS na mobilu. Zajímalo mne, kolik tedy „fast boat“ vlastně jede. Tak co jsem sledoval, jela maximálně 50km/h, což na loď je asi dost..:-) Za hodinu a čtvrt jsme dorazili do přístavu Senggigi na Lomboku. Tam už na nás čekal smluvený řidič s nápisem „Olda“..:-) Došli jsme k autu a vyrazili. Řidič byl v pohodě. Zastavil nám, když jsme chtěli fotit, vyprávěl nám, co kde je a kde se co staví a tak. Pak jsme cestou viděli perlovou farmu a Kimíček asi chtěla doplnit svoji sbírku či co, tak jsme se tam zajeli podívat. Perly měli hezké, ale ne úplně černé, tak nakonec nic nevybrala.
Oldřich Štěpánek
Mount Ijen - peklo sirného dolu
Ráno opět v 3:30 budíček, sbalili jsme všechny věci, jelikož na hotel se už vracet nebudeme. Byla pro nás připravená balíčková snídaně a kafe. Tak jsme něco dali do žaludku a vyrazili jsme. Asi po hodině jízdy jsme přijeli k úpatí Mt. Ijen. Byla ještě tma, takže jsme nasadili čelovky a vyrazili. Čekal nás asi hodinový výšlap k vyrcholku kráteru. Cestou nahoru už jsme potkávali první nosiče síry. Ijen je totiž známá hlavně pro důl na surovou síru, který se nachází u sopečného jezera. Viděl jsem už několik dokumentů v ČR o těchto nosičích. Jejich náklad je cca 80 kg síry a tu musejí přímo z dolu dostat na vrchol kráteru a poté ještě sejít dolů ze sopky. Toto prý absolvují 2-3x denně. No ukrutná práce a jen za pár babek.
Oldřich Štěpánek
Mount Bromo - nejznámější sopka Jávy
Ráno jsme vstali v 7:00, zabalili věci a šli na snídani. V 8:00 nás měl vyzvednout minibus a měli jsme vyrazit na náš třídenní trip. V pohodě snídáme a najednou v 7:30 už u nás stojí náš řidič. Že prej odjezd je v 7:30..:-) No, trochu nám to asi popletli v té agentuře. No nic, tak že prý vyzvednou ještě nějaké hosty a zastaví se za chvíli. Tak jsme do sebe naházeli tousty a kafe a po chvíli jsme už nastupovali do našeho vozítka. Bylo už narvaný turistama - resp. byl to minivan, takže vzadu bylo už asi 10 lidí. Jediná volná místa byla vedle řidiče. Usadili jsme se a vyrazili. Pásy nebyly k dispozici, tak jsme si připadali každých 5 minut jako kamikadze. Ale asi po hodině jsme si na tu jejich zběsilou jízdu v protisměru zvykli a už ji ani nevnímali. Dle itineráře nás dnes čeká 10 hodin jízdy. Jedeme z Yogyakarty až k úpatí Mount Bromo.
Oldřich Štěpánek
Borobudur a Prambanan - rovníkové památky UNESCO
Ráno jsme vstávali už v 3:30, sbalili si věci a v 4:00 už nás vyzvedával přímo spolumajitel Rumah travel – sympatický Holanďan a jeho zřejmě partnerka z Indonésie, která hovořila anglicky. Za 15 min jsme nabrali ještě jeden pár z Holandska a vyrazili jsme. Většina těchto výletů míří na svítání slunce na Borobudur, nicméně my jsme vyrazili na vyhlídku naproti sopce Merapi. Dorážíme tam asi kolem 5:00. Jsme tam sami, je to taková malá vesnička. Před námi se rozprostírá nádherný pohled do údolí, kde vzadu se tyčí dvě sopky – jedna z nich je Merapi. Pod nimi v mlžném oparu prosvítá džungle.
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Policie prověřovala nákup vojenského materiálu pro Ukrajinu. Zajistila 300 milionů
Premium Česká policie v tichosti prověřovala třaskavý případ, který může mít negativní dopad na zbrojní...
Povodně zpustošily západní Čechy. Zasahovaly vrtulníky, sesuv zastavil trať
Části Česka o víkendu zasáhly bouřky provázené místy silným deštěm. Zejména na jihozápadě Čech...
Turek pod tlakem. Promazal sítě, ruší debaty. Zdviženou pravici řeší policie
Lídr kandidátky Přísahy a Motoristů sobě Filip Turek se nezúčastní posledních debat před...
KOMENTÁŘ: Poražení slaví víc než vítězové. Přitom by měli změnit přístup
Premium Třicet minut po vyhlášení výsledků evropských voleb panovalo ve štábu SPOLU nadšení, jako kdyby tři...
S Turkem a Konečnou se dá mluvit, to v případě SPOLU nejde, říká Babiš
Hnutí ANO oslavilo v eurovolbách jasné vítězství. A začíná se rozhlížet po možných koaličních...
Šaman předpověděl internet, následky ne. Indiáni leniví a koukají na porno
Premium Internet prolamuje poslední hranice. Členové kmene Marubo obývají hluboký amazonský prales daleko...
Duo Diesel a Fízl? Potkaly se dva světy, ale nesmíme se hádat, říká Šlachta
Pro bývalého elitního policistu Roberta Šlachtu je to splněný sen. Až dosud se marně po odchodu od...
Karla Mareše, Olomouc - Nová Ulice
Olomouc - Nová Ulice
14 000 Kč/měsíc