Ráno jsme vstávali dosti pozdě, asi v 7:30. Podle LP to mělo být 4 hodiny 45 minut do vesnice Ghermu, kde jsme plánovali přespat, tak uvidíme... K snídani jsme měli nějaké vajíčko a tibetský chleba - takové sladké pečivo. Podává se s džemem, máslem a medem. Docela výživné, ale brzy se to přejí..:-) Pak už jsme se jen připravili na cestu, zaplatili a vyrazili - bylo cca 9:00. Hned vedle hotelu musíte přejít první visací most na cestě. Dost se to houpalo, pozor na věci, které vám mohou vypadnou z ruky - mohou propadnout dolů do řeky.... vlastní zkušenost. Poté jsme šli proti proudu na pravém břehu řeky. Všechno je tropicky zelené a je hrozné horko. Bhulbule je jen 840 m.n.m. Cestou potkáváme každou chvíli nějaké šerpíky nebo pastevce se svým dobytkem. Občas je to trochu problém, protože cesta je často dost úzká, takže si musíme dávat přednost s kozama..:-) Doporučení : Pokud potkáte stádo čehokoliv - buvolů, koz, koní - vždy si stoupněte na stranu, kde nikam nemůžete zahučet. Často jdete po cestičce a vedle vás je tak 100m sráz dolů. Pokud proti vám jde stádo naložených koníků, máte obstojnou šanci, že vás vytlačí a vy spadnete dolů. Tak bacha na to.
Ranní pohled z hoteluKim Štěpánková
První vesnici co potkáte je Ngadi asi po hodině a půl. Je tam pár lodží a pár restaurací, nicméně my jen procházíme. Terén je většinou jen rovina či mírné stoupání. Najednou cesta končí a před námi je jen řeka. Kolem nás prošel jeden šerpík a ve vietnamkách si to mašíroval skrz řeku. No tak nám nezbylo nic jiného, než ho následovat. První velký test našich pohor... :-) Musím říct, že obstály.
Další vesnicí by měla být Bahundanda. Terén se mírně zhoršuje, ale žádné drama. Spíše to horko. Hrůza, leje z nás jak blázen. Na slunci musí být přes 30 stupňů. Cestou jdete stále kolem řeky a napravo i nalevo jsou krásně zelené hory cca kolem 2 000 m.n.m. , vidíte banány a další tropické ovoce. Cesta se dále začínala nepříjemně zvedat. Konečně vidíme vesnici uprostřed rýžových kaskádovitých polí. Zeptali jsme se u jedné chalupy, zda jsme v Bahundandě. Paní odpověděla, že ano a jestli si něco dáme. Dali jsme pivo, doplnili jsme vodu a trochu odpočinuli. Další cesta vede stále výš a výš. Asi po 30ti minutách vidíme na vrcholu jedné hory vesnici. Když přijdeme přímo pod vesnici, vedou k ní kamenité příkré schody. Tak jdeme schod po schodu výš a výš. Konečně jsme tam, tak jsme rádi. Najednou trochu zaostřím na nejbližší hotel a se zděšením zjištuji, že v Bahundandě jsme až nyní..:-) :-) Jojo, pozor na to. Stalo se nám to ještě několikrát na treku. Malé - jakoby předvesnice - kde turisti moc nestaví si klidně na štít dají název další vesnice a vás pak uloví do své lodže i když jste třeba hodinu před cílem. Je dobře si vaši polohu kontrolovat podle GPS nebo na mapě.
Bahundanda je na vrcholku hory s krásným výhledem. Pokud jste unavení, doporučuji zde zůstat přes noc. Prý je moc hezký Mountain View Hotel, ale osobně jsme tam nebyli. Když se domorodci dozvěděli odkud jsme, začali obdivně pokyvovat hlavou. Říkali jsme si, že tam asi chodí hodně Čechů...:-) Asi za týden jsme se od jednoho českého páru dozvěděli, že oni v Bahundandě přespali a prý celá vesnice mluvila o tom, jak minulou noc tam skupina asi 5 Čechů vypili 17 piv..:-) :-) No na české poměry žádné drama, ale jim to asi stačilo na týdenní společenskou konverzaci.
Chvíli jsme zvažovali, zda tam nepřenocovat. Dle LP je to do Germu (1 140 m.n.m.) kam míříme hodina a 45 minut. No nakonec vyrážíme. Začíná to jak jinak - poměrně ostrým sestupem po skalnaté cestičce. Asi v polovině začíná hodně pršet. Výborně..:-/ No vytahujeme pláštěnky a jdeme poté již spíše rovinatou cestou asi 2 hodiny, než do Germu dorazíme. Musím říct, že jsme byli dost vyčerpaní. Nevím, jestli je to tím, že jsme šli první ostrý den treku, nebo tím, že v LP mají asi místo lidí roboty... Šli jsme to celé asi 7 hodin. Zůstali jsme hned v první lodži, na kterou jsme narazili - Crystal Guest House. Docela to šlo.
Kimi se chystala do sprchy, když jsme zjistili, že má na lýtku pěkně macatou pijavici. Zkoušel jsem jí sundat, ale nešlo to. Tak nám domorodci poradili, že musím vzít kousek trávy a strhnout ji. Tak jsem to taky udělal a měli pravdu. Pěkně to krvácelo, ale nakonec jsme to zastavili. Pak ve sprše Kimi na sobě našla další 3 pijavice, takže jsme měli o zábavu postaráno - stavět krvácející rány po pijavicích. Po večeři jsme šli po náročném dni spát. V noci mě asi hodinu budila myš, která běhala po stropě a furt tam škrabala. Naštěstí na mě nespadla. Tak zítra směr Tal. Dle LP - 4 hodiny 45 minut.
Ráno jsme vstávali v 6:00 a po snídani hned vyrazili. Celé nás to stálo 3 500 NPR. Hned za hotelem je krásný pohled na hory a vzadu už vykukuje i nějaký ten bílý obr. Počátek cesty je mírné stoupání do vesnice Syange - s focením nám to trvalo asi 25 min. Za vesnicí musíte překročit řeku opět po visutém mostu. Zde jsem nastavoval foťák a hup - víčko od objektivu mi zahučelo někam pod most. No jo no - když už mi to má spadnout, tak kde jinde než na mostě..:-( Bylo to asi 10m pod mostem a rozhodně se mi tam nechtělo lézt. Najednou se tam objevili 2 pastevci, tak jsem jim jen rukou ukázal, jeden tam hupnul a vrátil mi ho. Tak jsem mu dal asi 200 NPR. Ale byl hodnej, že pro to došel, já bych tam jinak nelezl.
Dále cesta opět mírně stoupá. Pokračujeme tedy další hodinu a půl do vesnice Jagat. Bylo krásné počasí, tak jsme tam sedli na polévku a zároveň jsme to využili k usušení věcí. Pokračujeme do vesnice Chamje - cca hodina a půl. Cestou jsou opravdu krásné pohledy na okolní zelené hory, tak děláme pár fotek. U jedné restaurace je tam rozcestí. Buď doleva ostře nahoru, nebo rovně po rovině. Doleva prý chodí šerpové a jsou tam heké výhledy, takže jdeme tudy. Výstup je náročný, ale ta scenérie za to stojí. Po cca hodině dorážíme do vesnici Chamje. Dali jsme pivo, chvíli oddych a poté vyrazili do cíle naší cesty - vesnici Tal (1 700 m.n.m.)
Mělo by to být cca 2 hodiny. Kousek za Chamje se opět přechází řeka a poté následuje 2-3 hodiny náročnějšího stoupání po skalních cestách spíše pro kozy. S těmi jsme se často museli navzájem vyhýbat a chvílemi to bylo dost nebezpečné. Cca 30 min. před Talem je malá restaurace, kde se můžete posilnit, před závěrečným ostrým stoupáním. Opět začalo pršet. Dost unavení jsme se vydrápali nahoru a pohled stál zato. Otevře se vám ohromné koryto řeky, jejíž břehy lemují příkré vysoké hory a co je hlavní - vidíte vesnici Tal..:-) Dle doporučení jsme se ubytovali v hotelu The Paradise Lodge, kde mají mít nejlepší jídlo. Ubytování opět standard, jídlo také. Co se výhoda - je tam možnost international call. Také v Talu je jedna z safe water drinking station, takže můžete za pár peněz doplnit zásoby. Ubytování mi přišlo standardní, ale je pravda, že to bylo jediné místo na našem treku, kde si na Kimíčkovi pochutnaly štěnice. Večer jsme byli opět bez elektriky, takže jsme šli spát. Zítra směr : Chame.
Fotografie : http://oldrichstepanek.rajce.idnes.cz/Bhulbule_-_Ghermu_-_Tal/
