Gili Ayer - opravdový ráj Indonésie
Turtle beach hotelKim Štěpánková
Od přístaviště jděte vždy doprava, doleva nic moc není. Míjeli jsme jeden hotel za druhým. Nalevo od prašné cesty byly hotely, napravo jejich restaurace přímo u pláže. Asi po 10 min. chůze jsme přišli k jednomu hezkému komplexu bungalovů. Vypadaly opravdu hezky, slaměná střecha, celé ze dřeva. Hned u nás byl chlapík a prej 300 000 IDR za noc i se snídaní. Navíc měli i bazén. To nakonec rozhodlo, jelikož Kimíček se tam rovnou sunula. Jmenovalo se to „Turtle beach hotel“. Bungalov byl opravdu hezký, nový s venkovní sprchou z bambusu. Prostě idylka. Zjistili jsme, že hotel je v závěrečné fázi výstavby..:-), resp. bylo tam pár mladíků, kteří dělali dokončovací práce. Takže úplně nový. Super. Hned jsme si vzali plavky a šli se vykoupat. Když jsme přišli k moři, byl už docela odliv, takže na nějaké extra koupání to nebylo, tak jsme se jen osvěžili.
Co se týká samotných Gilis, jsou to opravdu tři kapky bílého písku v tyrkysovém moři u pobřeží Lomboku. Nejsou zde silnice, jen prašná cesta okolo ostrova. Neslyšíte ani žádná auta či motorky, protože tu žádné nejsou. Není tu dokonce ani policie. Jediné co slyšíte je šumění moře. Naprostá paráda. Gilis jsou tři – Ayer, Meno a Trawangan. Dle LP pokud chcete noční život, plno barů na pláži a párty až do rána, zamiřte na Trawagan – mimochodem největší z ostrovů. Naopak nejmenší je Meno – tam prý je to o něco dražší a takové až zase moc klidné. Nakonec Gili Ayer by měl být ideální pro rodiny svým pohodovým charakterem, dobrými restauracemi a jen pár bary. Něco takového jsme přesně po Rinjani potřebovali.
Na ostrově jsme strávili 4 noci. Byl to parádní relax. Jeden den jsme si půjčili kolo a objeli ostrov. Na druhé straně ostrova než jsou hotely jsme našli úplně prázdnou pláž, nikde nikdo, žádné hotely, tak jsme se tam jeden den plácli a užívali toho klidu. Večer jsme vždy zašli na večeři do jedné z mnoha restaurací přímo u pláže. Každá z nich večer nabízela BBQ sea food, tak to bylo něco pro nás. Čerstvé ryby, humry, krevety, olihně – paráda. Gilis jsou také známé potápěním. My jsme jen šnorchlovali, ale i tak to byla paráda. Hned na kraji pláže už začínají korály a mezi nimi se to hemží pestrobarevnými rybkami a tak. Jak jsme si tak plavali, tak najednou se pod námi objevily dvě tak metrové želvy. Tak jsme s nimi chvíli plavali – super zážitek.
Celkově Gili Ayer 100% doporučujeme. Ceny jsou stále ok, potápění je taky perfektní. Jediné, co by se dalo vytknout, je obtížný přístup do moře. Na nějaké velké koupání to nebylo. Před asi dvěma restauracemi jsou udělané dvě malé pláže, kde je ten přístup ok, ale jinak je to bída.
Poslední den jsme měli zaplacenou rychlou loď zpět na Bali, ale odjezd byl až v 15:00. Tak jsme se ještě tak poflakovali po ostrově, dali si poslední tuňákový steak a vyrazili na loď. Měla trochu zpoždění, ale pak už jsme vyrazili. Nejdříve jsme mířili zpět na Senggigi. Sedli jsme si na střechu lodi a užívali si jízdu. V Senggigi však pěkně lilo, takže jsme museli rychle do podpalubí. Nabrali jsme nějaké další pasažéry a vyrazili směr Bali. Bylo trochu pod mrakem. Seděli jsme už v podpalubí, začalo znova pršet. Loď patřila mezi menší a za chvíli to přišlo. Vjeli jsme asi přímo do bouřky.
Do lodi začaly mlátit vlny, které byly velké jako naše loď. Nakláněli jsme se tak, že už jsem začal přemýšlet, jak budu vyrážet ta okna, až se to převrátí a tahat Kimíčka ven z lodi. Loď se houpala takovým způsobem, že všichni se sotva drželi. Nějaké holky začaly křičet a nasazovaly si záchranné vesty – no prostě mazec..:-) Najednou přišla jedna z těch velkých vln a práskla nám do boku lodi, slyšel jsem jak zhasly motory. No Kimíček se dost bála, nicméně mně bylo tak blbě, že moje uklidňování asi neznělo úplně přesvědčivě. Začala mezi námi chodit posádka a furt volali „do not panic“ ..:-) No jak z nějakého filmu. Po chvíli volné plavby nahodili opět motory a začal kličkovat mezi vlnami. Každou chvíli do lodi zase narazila nějaká velká vlna, ale postupně se to zlepšovalo. Když jsme nakonec na Padang Bay dorazili, myslím, že jsme si všichni oddychli. Hodně lidí to pak muselo vydýchat na břehu. Měli jsme už objednaný ten samý hotel jako před Rinjani. Našli jsme zase toho chlapíka, se kterým jsme to celé domlouvali. Pak už jsme jen dorazili do hotelu, připravili si věci na zítřejší let, zajeli si na večeři a šli spát. Zítra letíme na skok do Singapuru.
Oldřich Štěpánek
Výstup na Rinjani - drsný indonéský trek
Ráno jsme vstali už v 8:00, dali si snídani a už nás vezl chlapík na motorce k přístavišti rychlých lodí. Tam jsme se asi s půlhodinovým zpožděním nalodili a vyrazili. Loď vypadala docela dobře, nově. Byla narvaná do posledního místa. Když jsme vyrazili, zapnul jsem GPS na mobilu. Zajímalo mne, kolik tedy „fast boat“ vlastně jede. Tak co jsem sledoval, jela maximálně 50km/h, což na loď je asi dost..:-) Za hodinu a čtvrt jsme dorazili do přístavu Senggigi na Lomboku. Tam už na nás čekal smluvený řidič s nápisem „Olda“..:-) Došli jsme k autu a vyrazili. Řidič byl v pohodě. Zastavil nám, když jsme chtěli fotit, vyprávěl nám, co kde je a kde se co staví a tak. Pak jsme cestou viděli perlovou farmu a Kimíček asi chtěla doplnit svoji sbírku či co, tak jsme se tam zajeli podívat. Perly měli hezké, ale ne úplně černé, tak nakonec nic nevybrala.
Oldřich Štěpánek
Mount Ijen - peklo sirného dolu
Ráno opět v 3:30 budíček, sbalili jsme všechny věci, jelikož na hotel se už vracet nebudeme. Byla pro nás připravená balíčková snídaně a kafe. Tak jsme něco dali do žaludku a vyrazili jsme. Asi po hodině jízdy jsme přijeli k úpatí Mt. Ijen. Byla ještě tma, takže jsme nasadili čelovky a vyrazili. Čekal nás asi hodinový výšlap k vyrcholku kráteru. Cestou nahoru už jsme potkávali první nosiče síry. Ijen je totiž známá hlavně pro důl na surovou síru, který se nachází u sopečného jezera. Viděl jsem už několik dokumentů v ČR o těchto nosičích. Jejich náklad je cca 80 kg síry a tu musejí přímo z dolu dostat na vrchol kráteru a poté ještě sejít dolů ze sopky. Toto prý absolvují 2-3x denně. No ukrutná práce a jen za pár babek.
Oldřich Štěpánek
Mount Bromo - nejznámější sopka Jávy
Ráno jsme vstali v 7:00, zabalili věci a šli na snídani. V 8:00 nás měl vyzvednout minibus a měli jsme vyrazit na náš třídenní trip. V pohodě snídáme a najednou v 7:30 už u nás stojí náš řidič. Že prej odjezd je v 7:30..:-) No, trochu nám to asi popletli v té agentuře. No nic, tak že prý vyzvednou ještě nějaké hosty a zastaví se za chvíli. Tak jsme do sebe naházeli tousty a kafe a po chvíli jsme už nastupovali do našeho vozítka. Bylo už narvaný turistama - resp. byl to minivan, takže vzadu bylo už asi 10 lidí. Jediná volná místa byla vedle řidiče. Usadili jsme se a vyrazili. Pásy nebyly k dispozici, tak jsme si připadali každých 5 minut jako kamikadze. Ale asi po hodině jsme si na tu jejich zběsilou jízdu v protisměru zvykli a už ji ani nevnímali. Dle itineráře nás dnes čeká 10 hodin jízdy. Jedeme z Yogyakarty až k úpatí Mount Bromo.
Oldřich Štěpánek
Borobudur a Prambanan - rovníkové památky UNESCO
Ráno jsme vstávali už v 3:30, sbalili si věci a v 4:00 už nás vyzvedával přímo spolumajitel Rumah travel – sympatický Holanďan a jeho zřejmě partnerka z Indonésie, která hovořila anglicky. Za 15 min jsme nabrali ještě jeden pár z Holandska a vyrazili jsme. Většina těchto výletů míří na svítání slunce na Borobudur, nicméně my jsme vyrazili na vyhlídku naproti sopce Merapi. Dorážíme tam asi kolem 5:00. Jsme tam sami, je to taková malá vesnička. Před námi se rozprostírá nádherný pohled do údolí, kde vzadu se tyčí dvě sopky – jedna z nich je Merapi. Pod nimi v mlžném oparu prosvítá džungle.
Oldřich Štěpánek
Yogyakarta - kulturní centrum Jávy
Ráno jsme si přivstali, dobalili vše potřebné, připravili bagáž na let a šli jsme se odhlásit z hotelu. Pak už jsme vyrazili na masáž, kterou jsme si objednali včera při večeři. Ujaly se nás dvě holčiny a tvrdě na nás makaly opravdu hodinu a půl. Bylo to dost náročné, musím říct, ale ok. Po masáži jsme chytli taxíka a vyrazili na letiště. V LP píšou, že nejlepší je chytnout tágo od Blue Bird company a měli pravdu. Jsou jedni z mála, kteří zapínají taxametr, aniž je k tomu musíte vyzvat. Cesta na letiště nás stála 50 000 IDR – třetinu co z letiště..:-) Njn. Na letišti hafo lidí, jdeme podle ukazatelů na domestic flights. V Denpasaru budují nové letiště, tak je to takové vše provizorní, ale nakonec jsme vše našli a už stojíme na odbavení. Tady jsme pochopili význam tzv. „letištní malárie“. Tak zeštípaní, jako v hale domestic flight, jsme nebyli za celý pobyt. Navíc repelent jsem musel zabalit do kufru. No nic moc. Dali jsme si tam oběd v jedné restauraci a šli na letadlo. Letěli jsme s Garuda Airlines, což by měly být nejlepší aerolinky v Indonésii. Let trval asi hodinku a byl celkem ok. Nicméně jak je člověk zvyklý, že vzlétne, pak je dlouho klid a pak přistane, tak tady pilot snad každých deset minut měnil směr. Doprava, doleva, nahoru dolů – nechápal jsem proč, ale asi je to tady tak normální. Přistání v Yogyakartě bylo ok.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Jestli Rusko prolomí frontu, můžeme na Ukrajinu vyslat vojáky, zopakoval Macron
Francouzský prezident Emmanuel Macron opět připustil možnost vyslání západních pozemních jednotek...
Bezpečnostní úřad má nového šéfa. Čuřín chce víc digitalizace a méně prověrek
V Národním bezpečnostním úřadu (NBÚ) je podle nového šéfa Jana Čuřína prostor pro digitalizaci a...
POLITICKÝ DIÁŘ: O falešné hře Evropana Fialy a štoku navíc
Premium O tom, jak se za deset let změnil názor Petra Fialy na Evropskou unii či o debatě k důchodové...
Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, policie ničí barikády a zatýká
Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!