Za tabu se považuje i hovor na zakázané téma.

Nedotknutelnost soudců, lékařů a vládců, stejně jako zažitá neomylnost současného názoru na stravovací návyky, kouření, alkohol, drogy, sex, globální oteplování a náboženství, to jsou témata, která se obcházejí po špičkách a celý svět je bez násilí přijal.

      Kouření je metla lidstva, na tom se shodují všichni na celém světě a lékaři s politiky k tomuto konstatování přidávají alarmující dopad na ekonomiku. Podle výroku z parlamentu v ČR se ročně prodá 22 mld. cigaret a na nemoci způsobené kouřením se vynaloží 23 mld. Kč za rok (tato čísla platila za rok 2006). Při průměrné ceně 60 Kč za dvacet cigaret je konečná utracená roční částka vynaložená českými kuřáky 66 mld. Kč. Prodejní cena jedné krabičky před pouhými patnácti lety byla kolem dvanácti korun a to již v té době měl stát víc jak padesát procent do svého rozpočtu. Výrobní náklady určitě nevystoupaly natolik výrazně a proto si lze myslet, že v současnosti jsou zisky státu za prodej cigaret někde v rozmezí 40 až 45 mld. Kč za rok. Snad by se tyto odhady daly dohledat přesněji - určitě jsou pro naše vládnoucí experty dokonce vypočítány, ale jak již jsem naznačil, jsou některé informace, které se lid nesmí dozvědět. Navíc výpočet celkových daní prováděný ekonomy je neúplný, vždy zapomenou na to, že i všichni zúčastnění výrobci, dopravci a prodejci nakonec také zaplatí daně.      Akciová společnost Philip Morris Česká republika vypracovala studii, kde se hned na první stránce píše: "Výsledky této studie ukazují, že celkový vliv kouření v České republice v roce 1999 na veřejné finance byl pozitivní a dosáhl výše 5 miliard 815 milionů korun." Zpráva jako taková vzbudila první opravdu vážné reakce ve Spojených státech, poté, co o ní referovaly sdělovací prostředky a dodávaly: „Myšlenka, že by někdo, buď vláda nebo stát, měl vydělávat na umírání svých občanů, musí každého, kdo má v pořádku svědomí, vyděsit jako něco strašného.“ Na jedné straně je pobuřující mluvit o předčasném umírání kuřáků a na druhé straně je duchaplné mluvit o obavách z růstu průměrné délky života. Tenkrát se omlouval  jeden stát druhému tak vehementně, že všichni museli nabýt dojmu, že takové informace se veřejnost nesmí dozvědět. Je jisté, že si kuřáci zkracují život a tím méně stačí později utrácet z částky určené na důchody. Vlastně tak včasným odchodem pomáchají zvyšovat životní úroveň těm, kterým ničili zdravotně nezávadný vzduch na zastávkách městské hromadné dopravy.      Na obranu kouření z pohledu zdravotního nelze říct vůbec nic, snad jen to, že zvyšuje krátkodobě mozkovou aktivitu. Kdo se alespoň trochu zajímá o tematiku zdravé výživy, určitě narazil na zhoubný vliv na zdraví při konzumaci cukrů, tuků, masa, nebo dusičnanů v zelenině. V jedné skupině knih se člověk dozví, že obezita zkracuje délku života víc, než kouření krabičky cigaret denně. V druhé skupině knih se dozvíte, že cukry jsou metlou lidstva a nezadají si s kouřením.  Pro stát je ideální takový člověk, který celý svůj produktivní věk platí zdravotní a sociální poplatky a včas náhle zemře, pokud možno v den odchodu do důchodu. Proč se stále s opovržením mluví o tom, že léčba kuřáků stojí ostatní lidi tolik peněz? Copak lidé se sklonem k tloustnutí, konzumaci sladkostí a tuků, platí nemocenské a sociální lepšími penězi?       Jak se bude prodlužovat průměrná délka života, budou vylézat na povrch i jiné statistiky nárůstu nemocí.  Choroby častější pro vyšší věk budou přibývat , to je logické, nelogické je ale brát to jako varování, že lidé zase v něčem začaly dělat chybu. Je zajímavé, že se dobře zná počet nemocí zaviněných kouřením  a zná se dokonce poměrně přesně počet úmrtí. Jestlipak se také dělá taková statistika o nemocnosti a úmrtnosti ze zhoršené kvality vzduchu z průmyslu, lokálního vytápění a provozu aut, z používání umělých hmot, přejídání, spotřebě cukrů, přepracovanosti a používání třeba elektroniky?      Stalo se již tradicí, že peníze pro vylepšení státního rozpočtu se získávají  nejsnáze při zdražování alkoholu a cigaret. Odpor je mizivý, i kuřáci se stydí za svůj odporný zvyk. Vše souvisí se vším, vzpomeňme si na zpoplatnění užívání dálnic u nákladních automobilů. Každý si řekne, že se to jeho netýká – dobře jim tak, beztak nám tu jenom smrdí - jenže ouha, ono se to týkalo pouze a jenom nás spotřebitelů. My to vše zaplatíme, přepravci museli zvýšit ceny za dopravu a ty se projevily nakonec ve zvýšení cen produktů u konečného zákazníka. Proč by stát byl proti zdražování pohonných hmot, elektřiny, stavebního materiálu atd., když právě z navýšené ceny má své jisté.