U nás nejde nic jednoduše

Vyřazení tří kandidátů na prezidenta je věcí špatně postaveného zákona na jedné straně a přirozené vlastnosti českého jedince, který má v rodokmenu Švejka a Cimrmana.

Tito velikáni našich dějin nám geneticky předali zlehčující přístup při tvorbě zákonů podle hesla, ať si bylo jak si bylo, přece nějak bylo, ještě nikdy nebylo, aby jaksi nebylo. Dáme tam padesát tisíc podpisů, nejsme troškaři, k tomu nějakou tu statistickou kontrolu a oni si konečně uvědomí, kdo měl pravdu. V Evropě se provádí  referenda primitivně, uděláme něco velkolepého jako kdysi naši předci, kdy postavili rovnou největší  stadion na světě.

Smutné je na tom všem to, že Rychetský v televizi upozorňoval na problematiku nastoleného systému volby. Když jsem se poprvé dozvěděl o způsobu získávání  podpisů v ulicích, hned mě napadl i způsob jak odbourat nechtěného kandidáta. Jednotlivec si řekne, já ti to zavařím, jméno si vymyslím, adresu dám nějakou z tohoto místa, aby to nevypadalo podezřele, a rodné číslo stejně nikdo nekontroluje. Takových šprýmařů, ale i vychytralých legálních záškodníků  je dost na to, aby se kandidát na prezidenta dal později zákonně vyřadit. Nechci polemizovat nad možnostmi  ministerstva vnitra jak zmanipulovat součty posbíraných hlasů. Jestliže se vybíraly jednotlivé podpisy jen náhodným pohledem, ne generováním náhodných čísel, je velmi snadné rozeznat nepravost podpisu u vymyšleného jména a od něj začít kontrolovat podpisy.

Pro příště by se měli sběratelé podpisů snažit ověřit každý záznam  nějakým průkazem ulovené osoby. Když někdo skutečně za svým kandidátem stojí, neměl by mít námitky.

Je zajímavé, že sítem neprošla právě Bobošíková, která  si jako jediná drží sympatický odstup od EU a Okamura, který získává neobvykle rychle preference pravdivým a rozumným zhodnocením dějin demokracie. Lidé zjišťují, že demokracie v této podobě zvýhodňuje podvodníky a na poctivé se dívá s nadhledem. Práva vězňů jsou vybroušena a mezinárodně hlídána do detailů. Život těch druhých, okradených, zdravotně poškozených a pozůstalých, je nechán mimo zájem demokratického zřízení ve stále větší míře. Vývoj „demokratických“ výmyslů je stále větší  a lidé si začínají pod tímto pojmem představovat útok na jejich svobodu.

Závěrem je nutné upozornit na to, že jsme potomci uvedených předků a pokud Bobošíková s Okamurou budou skutečně vyřazeni, bude naštvaná část obyvatelstva volit Franze, člověka, který na rozdíl od Cimrmana  skutečně ovládá mnoho profesí.