Proč otestovat všechny

V neděli jsem napsal blog „Otestovat všechny!?“ a reakce čtenářů byly vesměs záporné, především v tom, jak by to bylo drahé, prý po testu propukne nemoc až 5. den, je to prý v rozporu se selským rozumem, testování prý není žádným

 řešením a trasování nakažených lidí prý je lepší řešením.

Když jsem uvedený blog psal, byla maximální kapacita testování u nás něco přes 4 tisíce a premiér hned v pondělí přislíbil zvýšení kapacity na 20 tisíc. Zřejmě podobnou variantou nastolení co největšího testování obyvatel byl inspirován od jiných států, jak tomu bylo například v Jižní Korei, kde zemřelo jen 81 lidí, zhruba každý stý nakažený, zatímco v Číně to byla čtyři procenta a v Itálii je nyní dokonce devět procent. Jak jsem uvedl v minulém blogu je v Singapuru a Německu, kde byl také prováděn velký počet zjištění nakažených v důsledku velkého počtu testů, neobvykle malý počet zemřelých.

Nyní něco k výši nákladů na testování. Již za pouhé 4 dny se objevuje zpráva, že britská společnost Biocel Analytics z Hullu vyvinula jednoduchý test na přítomnost koronaviru v těle, který bude stát 60 korun a výsledek má být známý do pěti minut. O zisk údajně firma nestojí a tak by šlo oněch našich deset milionů lidí otestovat za pouhých 600 milionů korun, a to snad není až tolik mnoho, dokonce by se udělalo několik následných testů, které by samozřejmě musely být provedeny z důvodu nezjištění nákazy v inkubační době před propuknutím příznaků u lidí, u kterých se případně nezjistilo nakažení. Takových je z počtu pravděpodobnosti náhodné infekce skutečně ne tisícina, ale náhoda jedna ku stu tisícům. Britská společnost využívá principu infračervené mikrospektroskopie a na základě vzorku odebraného z lidských úst dokáže studovat složení chemických látek, které pak na základě algoritmů vyhodnotí jako pozitivní, či negativní.

Jižní Korea i bez tohoto nového levného zjišťování této infekce vše zvládla bez povinného nošení roušek a bez omezení ekonomiky. Bylo nutné pouze rozdělit své obyvatele na zdravé a nemocné, tedy ty, kteří byli nuceni být v přísných karanténách.

Nyní k těm, kteří se vysmívali mému požadavku testovat všechny obyvatele naší země. Odhady zdravotnických statistiků uvádějí, že více jak 2 000 lidí je nakažených, aniž vůbec poznají, že se nakazili a nepodstoupili test. Míra nakažlivosti u různých lidí je různá. Dá se předpokládat rozmezí nakažených, kteří nepociťují příznaky, asi 10% až 40% jak uvedl v článku „Velká záhada koronaviru: Kolik lidí ho má, ale neví o tom“ Ladislav Dušek, ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Údaje jsou prý neověřené, rozptyl může být velký, vždy ale tito lidé šíří nákazu. Tak jako tak si lidstvo velice pravděpodobně projde celkovou nákazou, jde jen o to, zda drasticky, nebo mírně.

Nyní proč netestovat jen ty se skutečnými příznaky. V manuálu ke koronaviru z Kliniky infekčních nemocí profesoři Beneš a Machala uvedli, že většina nemocných s prokázanou koronavirovou infekcí má jen lehce zvýšenou teplotu a k tomu záněty nosohltanu, čili rýmu, mírné bolesti v krku a někdy i kašel. Nejsme tedy schopni podle projevů nemoci vytipovat osoby, které prodělávají koronavirovou infekci, a odlišit je od lidí s běžným nachlazením. U kteréhokoliv případu i mírné respirační infekce nyní musíme být připraveni na možnost, že jejím původcem je koronavirus. Za této situace postupně přestává mít smysl dohledávat epidemiologické souvislosti mezi jednotlivými případy a nalézat kontakty a vykazovat podezřelé jedince do karantény. Namístě jsou plošná restriktivní opatření, která vyhlašuje stát a která mají zabránit snadnému přenosu viru, a samozřejmě i individuální ochrana, kterou by měl provádět každý občan sám za sebe. Tyto snahy už mají jiný cíl: není možné epidemii zastavit, je ale důležité zpomalit její nástup tak, aby neprobíhala explozivně, nýbrž pokud možno pozvolna. Na závěr odborníci uvedli, že koronavirová infekce je při správném chování do značné míry srovnatelná s chřipkou.  Ano, je zřejmé, že velká část naší populace tuto infekci prodělá, ale naprostá většina postižených se brzy uzdraví bez jakýchkoli zdravotních následků.

Na závěr dodám, že jestliže máme u nás asi 39 tisíc lékařů a 85 tisíc zdravotních sester, tak při německé kapacitě 200 tisíc testů za den by provedení testů u nás trvalo 124: 200=0,62 dnů, ale jestliže budeme mít jen uváděných 20 tisíc testů, pak by trvalo otestování všech našich zdravotníků 6,2 dny. Pak by následovali učitelé, pokladní, dopravci a tak dále, prostě lidé s větším stykem s obyvatelstvem. Priority by šly odborně sestavit a pochopitelně by se následně prováděly opakované testy u jednotlivých skupin. Podle počtu pravděpodobnosti by se oněch 5 dní, po kterých se po testu ještě může projevit infekce, dalo asi se stotisícovou jistotou již po první selekci odstranit pravděpodobnost naší nákazy již druhou vlnou testování. Tím je myšleno to, že pouze asi tak u jednoho člověka ze sta tisíc dnes zdravých lidí je šance onemocnět touto nemocí do oněch pěti dnů. Toto u nás platí podle dnešního nárůstu nemocných, jestliže je přírůstek nemocných za 5 dní asi tak max. 1000 lidí.

 Nechtěl jsem se rozepisovat k jednotlivým výhodám celostátního testování všech, netušil jsem, že to bude tak špatně přijato. Pochopitelné mi včera pomohl zveřejněný článek o tak rychlém a levném testování a tak jsem ten můj návrh trochu doplnil. To, že testy budou rychlejší a levnější se dalo očekávat, naše vědkyně několikanásobně zkrátila test tím, že četla jen malou část RNA koronaviru a takových lidí by se určitě u nás zapojilo daleko víc, lze to ve zprávách ostatně vnímat.

Aby nenastalo špatné pochopení, je nutné ještě jednou upozornit na to, že je třeba otestovat na koronavir všechny obyvatele ne v jeden den, ale jak jsem v minulém blogu, ale i v tomto, doporučoval skutečné testy u každého jednotlivce při obrovském počtu testovacích zařízení, které například budou mít v Německu. S tímto počtem by u nás všechna měření všech našich lidí trvala asi 53 dnů. Za dalších 53 dnů by se provedlo druhé kolo všech testů a byla vy veliká jistota úplného zničení této nemoci. Pokud se to neudělá u všech lidí, bude to znamenat sice pomalé snižování onemocnění, ale mnoho lidí bude nadále přenášet tuto nemoc, protože se u nich následky nepoznají. Proto nastane onen cyklus s nebezpečím až 40% nákazy, kdy sice pomalu, ale jistě všichni lidé z těchto vyspělých a čistotných států získají šanci získat tuto nemoc. Tak tomu bude až do té doby, pokud se nepřijde na skutečně stoprocentní lék.

Aby nenastalo špatné pochopení, je nutné ještě jednou upozornit na to, že je třeba otestovat na koronavir všechny obyvatele ne v jeden den, ale jak jsem v minulém blogu, ale i v tomto, doporučoval skutečné testy u každého jednotlivce při obrovském počtu testovacích zařízení, které například budou mít v Německu. S tímto počtem by u nás všechna měření všech našich lidí trvala asi 53 dnů. Za dalších 53 dnů by se provedlo druhé kolo všech testů a byla vy veliká jistota úplného zničení této nemoci. Pokud se to neudělá u všech lidí, bude to znamenat sice pomalé snižování onemocnění, ale mnoho lidí bude nadále přenášet tuto nemoc, protože se u nich následky nepoznají. Proto nastane onen cyklus s nebezpečím až 40% nákazy, kdy sice pomalu, ale jistě všichni lidé z těchto vyspělých a čistotných států získají šanci získat tuto nemoc. Tak tomu bude až do té doby, pokud se nepřijde na skutečně stoprocentní lék.