Má astrologie nějaký logický základ?

Jsou lidé věřící v horoskopy, ale na druhé straně jsou i přesvědčení odpůrci názoru, že by rozestavení planet a Slunce mohlo ovlivnit osud člověka.

     Je pochopitelné, že v časopisech uváděné horoskopy jsou jen aritmetickým průměrem situace daného období a vlastností toho kterého znamení. Každý jedinec se narodí v některém ze znamení a automaticky získá určité vlastnosti typické pro tuto část roku. Za dlouhou řadu staletí se vypozorovaly základní vlastnosti člověka narozeného například těsně po slunovratu a kupodivu se zjistilo, že lidé narození v tomto období se chovají podobně. K těmto vlastnostem se časem přiřadilo jednotné označení, které pokud možno výstižně charakterizovalo chování jednotlivce – lidem narozeným po slunovratu odpovídá kozoroh. Ten je od přírody odvážný, volný a silný... Měsíc po slunovratu se začnou rodit děti, které v dospělosti budou pomáhat svému okolí, udržovat stabilitu společnosti a hledat cesty k udržení rodu: jsou to vodnáři, kteří se dříve starali o tak důležitou a potřebnou vodu. V každém ročním období se na obloze opakuje typické postavení hvězd, a tak se rok rozdělil na dvanáct období zvěrokruhu.

     Proč mívají dvojčata dosti často doložitelně stejný osud? Už společný genetický kód jim dává mnoho společného, ale určitý vliv tu hraje i stejné datum narození.

     Jestliže lze někdy zhlédnout např. zakreslení Kozoroha na zobrazení hvězdné oblohy, neznamená to, že při postavení hvězd v tomto období je vidět kozoroha, nýbrž že se jej lidé snažili za každou cenu vmalovat do oněch svítících teček. Různá náboženství astrologii a její výklady podporovala a později zamítala. Například v Indii většinou předchází manželskému svazku podrobný horoskop, určující, zda se znamení novomanželů k sobě hodí.

     Jak máme na předurčení vlastností člověka narozeného v určitém znamení pohlížet? Každý si může odpovědět sám pozorováním lidí, které zná nejlépe. S velkou pravděpodobností se dají stanovit základní vlastnosti dítěte narozeného například v Býku, prognóza vyjde s jistou dávkou přesnosti. Jak je to ale možné? Zjistil jsem, že se děti rodí většinou v těch znameních, ve kterých se narodila rodička nebo její matka. Tato zvláštnost asi není příliš neobvyklá, zřejmě je nastávající maminka plodnější v určitém období více než v jiném, tuto vlastnost dědí. Snad by stálo za to provést statistický výzkum toho, zda jsou ženy schopny snadněji otěhotnět v období, kdy je počala jejich máma nebo babička začala nosit plod jejich matky. Výsledky výzkumu by napomohly ženám s komplikacemi při otěhotnění i matkám uměle oplodněným. Sami můžete vypozorovat způsob určování vzhledu ještě nenarozeného dítěte. Jestliže se má narodit například holčička, lze asi s padesátiprocentní pravděpodobností počítat s tím, že se bude podobat babičce z otcovy strany a asi s třicetiprocentní pravděpodobností samotnému otci. Jestliže se má narodit chlapec, bude podobný s padesátiprocentní pravděpodobností dědovi z matčiny strany a s třicetiprocentní pravděpodobností samotné matce. Tuto zákonitost lze nazvat křížovým pravidlem, vždy se vystřídá pohlaví, vzhled se přesouvá z otce na dceru a z matky na syna; podobně je tomu i u prarodičů. Tuto zajímavost částečně vysvětlují Mendelovy zákony.

     Kromě genetického vlivu působí na zrození dítěte i vliv geomagnetický, teplota a vlhkost prostředí a v neposlední řadě i ono uvedené uspořádání planet, především pak postavení Slunce, Měsíce, Jupiteru a Saturnu.

     Na základě ledovcových vrtů byly zjištěny 180leté periody mezi klimatickými extrémy. K zjištění tohoto cyklu bylo nutné provést celou řadu astronomických výpočtů a analýz postavení planet zpět do minulosti. Prvotní příčinou celé řady přírodních, ale i sociálních změn na Zemi je vzájemná interakce mezi planetami Jupiter a Saturn. Prokázalo se, že právě tyto dvě planety jsou velmi silným zdrojem určité nestability naší planetární soustavy. Obě společně představují přibližně 93 procent hmoty všech planet, proto mohou ovlivňovat, pokud se ocitnou ve vzájemné konjunkci, i polohu těžiště celé planetární soustavy. Pro lepší představu si uveďme příklad: Těžištěm je tělo kladiváře (Slunce), planety jsou koule různé velikosti a odstředivá síla se projevuje v lanku spojujícím kouli s držadlem v kladivářově ruce. Jestliže se dvě největší koule při rotaci kolem kladiváře dostanou do jedné přímky, má to kladivář velmi těžké a musí přesunout své těžiště. Tak tomu je jednou za 179,8 roku, kdy gravitační síly celé planetární soustavy působí na Slunce tak silně, že začíná kmitat a vyrovnávat porušenou stabilitu planetárního systému. Tyto výkyvy jsou dosti značné (posun až o dva sluneční disky na každou stranu) a samozřejmě zpětně působí především na ostatní menší planety. Proto se na Zemi začne zvyšovat počet magnetických bouří, zemětřesení, sopečných výbuchů, samozřejmě též dochází k pronikavým změnám globálního klimatu a je dokonce prokázáno, že po konjunkci docházelo ve většině evropských států ke značným sociálním změnám. Jakmile však kritické období skončí, situace se v planetární soustavě uklidňuje a planetární chaos přechází v planetární harmonii. K zásadní konjunkci Jupiteru a Saturnu došlo v roce 1989 – dobře známe například její politické důsledky. Přibližným dvojnásobkem této periody je 400letá oscilace, která byla částečně zjištěna v ledovcových vrtech a potvrzena i zajímavým porovnáním historických záznamů o pozorování periodických komet. Absence záznamu o těchto pozorováních vypovídá o velké oblačnosti v té době a tedy i o nemožnosti tato tělesa vidět.

     Změny délek ledových dob má na svědomí pravděpodobně vzájemná pozice Slunce a Země. Tvar oběžné dráhy se mění z téměř kruhové na eliptickou a v závislosti na vzdálenosti Země od Slunce se mění i množství energie dopadající na zemský povrch. Tyto změny jsou malé, jde zhruba o jednoprocentní odchylky, ale přesto ovlivňují směr větrů i oceánského proudění. V klimatu mají malé změny dalekosáhlé důsledky. Někdy až drastické proměny klimatu však napomohly vývoji hominidů . Už na počátku čtvrtohor způsobilo ochlazení ústup lesů a předchůdci člověka byli donuceni slézt ze stromů a začít se pohybovat po zadních končetinách. Změny klimatu též naučily člověka racionálně se vyrovnávat s okolními podmínkami teplotními i přírodními, a tak lze nepochybně tvrdit, že klimatické katastrofy přispěly k vývoji člověka jako druhu.

     Nenadálé uvolnění ledovců například z kanadské oblasti je způsobeno táním v rozsahu pouhých několika sezon. Dopady jsou však dalekosáhlé. Sladká voda zůstává v podobě tenké vrstvy plující na hustší mořské vodě na povrchu hladiny týdny až měsíce. První dopad je jasný – z povrchové vrstvy zmizí většina mořských organismů následkem změněné slanosti. Během zimního období sladká voda zmrzne na podstatně větších plochách oceánu. Bílá, ledem pokrytá hladina odráží do prostoru více tepla a prostředí se dále ochlazuje. Šokem pro výzkumníky bylo zjištění, že ke snížení průměrné roční teploty až o 10 ^oC stačí pravděpodobně doba kratší než dvacet let. K takovým prudkým změnám docházelo v poslední době ledové v průměru každých 10 000 let. K těmto teplotním změnám je nutno přičíst i „vypnutí“ a „zapnutí“ chodu oceánského proudění, tzv. oceánského teplotního výměníku. Podle pozorování v hlubokomořských vrtech a ve vrtech do kontinentálních ledovců se zjistilo, že k tomuto jevu může rovněž dojít během několika desítek let. Toto vypnutí je doprovázeno snížením průměrných ročních teplot až o 10 °C a tok oceánských proudů se obrátí. Stále slyšíme, že nám hrozí oteplování, ale ve skutečnosti dojde k ochlazení klimatu. Globální oteplení povede ke globálnímu ochlazení, půjde o vliv přirozený, kosmický a člověk si nemůže nic vyčítat. Je-li mezi rovníkem a pólem malý rozdíl v teplotách, tak mezi nimi vanou slabší větry, a protože ty působí jako jeden z hlavních mechanismů při vzniku proudění, bude slábnout i oceánský výměník. Klima bude v takovém případě teplejší a vyrovnanější než dnes. Zalednění naopak nastává, existuje-li velký rozdíl teplot mezi rovníkem a pólem. Větry jsou silné, teplá voda proniká hluboko na sever. Zde se odpařuje a hromadí v podobě ledu, který se pak rozšiřuje až do střední Evropy či USA. Poslední zprávy o měření teplot Golfského proudu a stále se snižující průměrná teplota arktické oblasti Grónska za posledních dvacet let dávají této teorii za pravdu.

     Za poslední miliardu let bylo šest ledových epoch. Díky bublinám plynů a izotopovému složení půdních karbonátů se ví, že obsah oxidu uhličitého býval až několikanásobně vyšší (například ve starším paleozoiku asi 12-16krát) než dnes. Pro nás jsou nejzajímavější klimatické oscilace v holocénu, v posledních 10 000 letech. Mnohé z nich úzce souvisejí s rozvojem a zánikem lidských kultur.

     Především zemědělské neolitické společnosti byly citlivé na jakékoliv změny podnebí. Aby se jejich systém zhroutil, stačilo relativně velmi málo. Několik let za sebou se opakující neúroda vyvolala zákonitě nutnost situaci radikálně řešit například hromadným přesunem na vhodnější místo. Důležitějším faktorem než teplota byl dostatek vláhy v jarních měsících. Je paradoxní, že někde právě dokonalé teplotní a hydrologické podmínky vedly k rozmnožení lidí do té míry, že část populace musela odejít na méně zalidněná území. Tento efekt se projevuje i dnes, v místech s dokonalými pěstitelskými podmínkami je největší bída.

Například druhá polovina 14. století byla poznamenána oteplením, a proto i zvýšením počtu obyvatel. Následkem obrovských záplav v roce 1330 v Číně zahynulo kolem pěti až šesti milionů lidí. Nemožnost pohřbít v krátké době všechna mrtvá těla vyvolala první větší epidemii, která se na velké rozloze Asie rychle rozšířila. Epidemie „černé smrti“ se během několika let dostala do Evropy, v letech 1349 a 1355 se v několika vlnách přehnala naším kontinentem a zlikvidovala na něm plnou třetinu populace. Hladomor, opakující se epidemie a stále větší koncentrace lidí ve městech podpořily rostoucí požadavek na reformu společnosti, neboť obyvatelstvo si náhlý vznik těchto epidemií nedovedlo racionálně vysvětlit a spatřovalo v nich nadpřirozený zásah. Ve svém důsledku vedly vlny epidemií až k objevení Ameriky, neboť se hledala přirozená cesta ke zdrojům koření, které podle středověkých názorů mělo mít protiinfekční účinky. Nám dobře známé husitské období korespondovalo s vlhkým a na záplavy bohatým obdobím, takže křižácká tažení byla neúspěšná hlavně kvůli totální neprůchodnosti země. Také třicetiletá válka, která zasáhla prakticky celou Evropu, byla vyvolána velkou klimatickou změnou, jež je z literatury známa jako „malá doba ledová“. Předešlé suché období s velmi teplými zimami, kdy květiny začínaly kvést koncem ledna a ovoce se sklízelo dvakrát do roka, vystřídaly koncem 16. století dlouhé a studené zimy s množstvím sněhu, které přišly i bez emisního průmyslového zatížení. Průběh let 1600-1620 byl tak neobvyklý, že vyvolal v celé Evropě velmi napjatou situaci. Ta byla způsobena střídáním srážkově bohatých a chudých období, které způsobovaly kolísání úrod obilovin. Nejistota hospodářská přerostla v krátké době v nejistotu politickou, a to především v severských zemích. Střet katolíků s protestanty mohl vyvrcholit dříve stejně jako později, ale hlad a chlad vyhnal Švédy směrem na jih, přičemž je nemalou měrou lákalo i bohatství jižních zemí. 

     Klimatické oscilace mají svůj protějšek i v oscilaci geomagnetické, respektive v kolísání obsahu C₁₄, které je podmíněno výkyvy sluneční činnosti. Na českém území bylo podle paleomagnetického výzkumu zjištěno, že po roce 200 př. n. l. došlo k nápadnému a náhlému poklesu podílu dobové hladiny intenzity magnetického pole Země. Za 500 let klesly tyto hodnoty na polovinu a na úroveň roku 300 př. n. l. se vrátily až za dalších 400 let. Zdá se, že fenomén klimatických oscilací bude souviset i se změnami zemského jádra, které jsou způsobovány též sluneční aktivitou.

     Masová migrace asi dvaceti různých etnik, pocházejících s největší pravděpodobností z Evropy, do Egypta, bohatého a částečně na vodě nezávislého státu, se též váže na velmi značné srážkové minimum z let 1230 až 1130 př. n. l., které postihlo značnou část Evropy. Toto období minima sluneční aktivity bylo geofyziky pojmenováno jako minimum egyptské. Počet armád útočících na Egypt a na Chetity byl přímo úměrný velikosti klimatické změny. Právě v tomto časovém úseku došlo k boji o Troju, desetiletá válka se odehrála přibližně v letech 1220 až 1210 př. n. l., což potvrzují i srážková minima té doby, zjištěná z vrtů z grónského ledovce. Ve stejné  době vítězné kmeny Čou obsazují povodí řeky Chuang-che a v Číně dochází po dlouhém období bojů ke konsolidaci země. Nové společensko-politické poměry byly doprovázeny i výměnou kultur a poznatků, dá se tedy tvrdit, že snížení sluneční aktivity a tím i změny teplotního režimu Země vedly ke změnám genetického fondu člověka vlivem míšení národů. I pozdější přesuny Hunů, Avarů,Vizigótů, Ostrogótů, Germánů, Franků a Alemanů byly vždy podmíněny zhoršením klimatických podmínek v jejich původních zemích.

     Jestliže je klima natolik výrazně určováno rozestavením planet, Slunce a Země, nejde nepočítat s tím, že by jejich konstelace neovlivňovala lidskou populaci. Proč se většina lidí rodí za tmy? Jaký má vliv Měsíc a Slunce na početí a porod? Až dvojnásobné změny intenzity magnetického pole Země, její přepólování a vliv slunečních erupcí musí na člověka nějakým způsobem působit. Složitý mechanismus přírodního výběru, touha po přežití, proměny tělesné i duševní, to jsou reakce na změněné vnější prostředí dané momentálním postavením Země v kolotoči planet obíhajících kolem Slunce.

Francouzští badatelé Michel a Francois Gauquelinovi shromažďovali po celá desetiletí údaje o určitých skupinách lidí (významných vědcích, umělcích, mistrech sportu atd.), kteří se rodí v souladu s určitým postavením planet na obloze. Například byl mimo jiné objeven „Marsův efekt“: při narození dítěte má postavení této planety poblíž východního horizontu kladný vliv na úspěšnost v následné sportovní kariéře jedince. Byl prokázán vliv Měsíce a jeho fází v souvislosti s porodností – při úplňku se rodí nejvíce dětí, při první čtvrti Měsíce je naopak porodnost nejnižší. Byl prokázán vztah mezi fázemi Měsíce a ovulací u žen s takřka stoprocentní přirozenou „měsíční“ antikoncepcí v určitých dnech (anebo naopak s téměř stoprocentní vhodnou dobou k početí). Kant vysvětlil slapové jevy způsobené vlivem Měsíce na Zemi. Tento silově velký a viditelný proces nelze přehlédnout, navíc se projevuje i v tvorbě gigantických proudů v oceánech. Jsou různé velké i malé cyklické odchylky v pohybu Země kolem Slunce, takže na monotónnost teplotních, silových, magnetických, ultrafialových, rentgenových a ještě mnoha jiných vlivů si nemůžeme stěžovat. S periodou 40 000 let je planetární precese a v okamžiku, kdy je severní polokoule nejdále od Slunce hrozí doba ledová. Existuje platónský rok s periodou 25 800 let, kdy osa Země opisuje kužel a k tomu musíme připočíst i nutaci Země, krátkodobé kolísání zemské osy každých 18,7 roku. Vždy nastávají změny ve vzdálenosti a náklonu Země ke Slunci a s tím se pojí i různé ataky na lidský organismus, úrodnost roku, epidemie, chování lidí přerůstající v agresivitu atd.

     Každý narozený jedinec se rodí do jiné konstelace ovlivňované Sluncem a planetami v určité části roku, rozděleném na 12 měsíců. To, že pro každý měsíc je typická určitá charakteristika jedince je těžko vysvětlitelné, ale je jisté a prověřené, že platí. Kartáři a astrologové musí znát datum narození, bez něj nejsou schopni určit základní vlastnosti člověka a karty, popřípadě rozložení planet, jsou  již jen pomůckami, které jim pomáhají řečnicky doplnit nějaký problém. Jestliže silný kozoroh se ptá na období spadající do Lva, může kartář mluvit o zvýšení panovačnosti a odpuštění v tomto čase, protože Lev  je silný, nenechá si poručit a přitom je velkoryse promíjející. Vytáhne-li si přitom červeného spodka, může se rozhovořit o novém partnerovi, vytáhne-li kulovou sedmu, může mluvit o penězích, ale pozor, nestojí to za nebezpečí. Tato metoda vykládání budoucnosti je přístupná všem, samozřejmě jen s malou dávkou přesnosti, protože každý jedinec se svou vlastní vrozenou povahou k něčemu jen víc inklinuje. Dobří vykladači musí znát něco málo z psychologie, rozpoznat stáří a náladu člověka a vědět i celospolečenské problematiky. Zcela jinou kategorií jsou vykladači se schopností telepatie, ti nepotřebují znát ani datum narození, protože můžou zalovit v podvědomí člověka. Několik málo takových v minulosti údajně bylo.