Lze obcházet pravdu donekonečna?

Historie nám jednoznačně odpovídá že ano, některé lži jsou časem zakonzervovány lhostejností a bezmyšlenkovým stereotypem. Po letech se sice objeví zpráva obracející věc na pravou míru, ale setrvačnost podvědomí nechává vše při starém.

       1.Při vzpomínce na Jana Husa se nám vybaví štíhlý asketický typ se špičatou bradkou, pravděpodobněji ale byl kulatý a plešatý holobrádek. Husa uctívají protestanti u nás i ve světě, na druhé straně katolíci jej mají dodnes za kacíře, pouze u nás je tolerován i některými katolíky. Tato naše náboženská schizofrenie je dána historicky a v podstatě tak vyhnětla z Čechů nejateističtější národ na světě.

     Přestože se Židům v Evropě nevedlo dobře, u nás byli demokraticky tolerováni dokonce i za komunistů. Všichni křesťané dobře ví kdo jim zabil tvůrce nové monoteistické víry Ježíše a je jim jedno, že sám byl žid. Společný Bůh židů, křesťanů a muslimů zatím nedokázal zjevně a průkazně projevit náklonnost k některé z těchto odnoží. Těžko si lze ale představit, že by křest, svatba a pohřeb byl prováděn u konkurenčních náboženství, například křest křesťana ve svatostánku židů, nebo ortodoxního žida v muslimské mešitě, přitom Bůh je přítomen všude a mělo by to proto vyjít nastejno. Pouze v ateistických Čechách je dnes možný pohřeb jinověrce i v katolickém kostele a je tomu tak správně, protože byl postaven za přispění všech obyvatel této země, tedy i Židů.

     Masaryk byl víc protestant a katolický klér jej nenáviděl, proto nemohla být provedena rozlučka v katedrále. Ostatní presidenti neměli šanci, ti komunističtí ani chuť, umožnit svou rozluku s opuštěným národem v prostorách svatostánku.

     2. Čechům je v poslední době vnucován mindrák z odsunu Němců. Nějak se zapomnělo na odsun Čechů po obsazení Sudet, tvrdý zábor částí Těšínska Polskem, později i vyhánění ze Slovenského štátu. Politik z vděčnosti za dobré pohoštění prohodí na banketu jednu neurčitou větu o nešťastném odsunu a dějiny se budou přepisovat tak dlouho až následek bude postaven před příčinu. Běžně platí pořadí – nevěra je příčinou následného rozvodu. Opačně to ztrácí zcela logiku, příčinou rozvodu není následná nevěra.

     3. Obliba našeho prezidenta Havla v zahraničí byla veliká především pro jeho skromnost, dobrotu a bezradnost. Jeho nazelenalé projevy se blížily ideálům hnutí hipies a kritizovaly západní demokracii pro její negativní materialismus, bezduchovost, expansivnost a především bezhlavý vývoj nových technologií, které začínají ohrožovat bytí lidstva na této planetě. Úcta k jeho názorům vedla lidi v USA tak daleko, postěžoval si v jedné knize americký vědec, že přestali dotovat vědu a výzkum. Z darů bohatších jedinců a nadací se přitom skládá až 70% financí vkládaného do odvětví, které vlastně tlačí USA na první místo ekonomik ve světě. Po sametově snadném obratu se u nás v prvé řadě zrušil zbrojní průmysl a tím jsme dali i najevo kam půjde náš průmysl. Vyklidili jsme pozice prakticky veškerého strojního průmyslu a zůstaly nám jen práce pro zahraniční firmy. K naplnění Havlova idealizovaného odkazu má nás západní svět stále co dohánět, i když tak trochu se to v poslední době daří alespoň v EU.

     4. V roce 1978 jsem jel vlakem na Slovensko si dodělat základní vojenskou službu, nálada byla nedobrá, manželka čekala druhé dítě a protože mi bylo víc jak 26 let neměla dostat po dobu mé nepřítomnosti ani korunu. Z Liberce až do Brna se mnou jel starší pán a měli jsme si co povídat. Vyprávěl jak seděl kdysi ve vězení s Husákem, ten byl právník a dokázal sobě i spoluvězňům vybojovat nějaké ty výhody. Nejzajímavější ale bylo tvrzení onoho spolucestujícího, že Husák stále a všude tvrdil, že bude jednou hlavou tohoto státu, přitom před rokem měl být dokonce popraven. Byl jasnovidec, jen se holedbal a nebo skutečně existovaly sovětské zálohy na funkce? Jedno je jisté, po jmenování prezidentem v amnestii nepropustil tolik vrahů a násilníků jak to udělal jeho následovník.

     Závěrem shrnuto - ne každý dobrý úmysl pomáhá všem a ne každý špatný čin historie odsoudí.