Kouřením to začíná

Kouření je jedním ze způsobů jak finančně pomáhat státu a současně si ničit vlastní zdraví.  Řeči o tom, že stát vynakládá obrovské prostředky do léčby následků kouření jsou směšné a zasvěcení odborníci dobře vědí jaká je skutečnost. Přiznal to ministr zdravotnictví i financí. Přísun peněz do státní kasy z prodeje cigaret je dnes více jak 56 miliard.

Průměrná spotřeba cigaret v roce 2009 byla v České republice 2125 kusů na osobu a rok, to je 106 krabiček po dvaceti cigaretách. Deset a půl milionů obyvatel vykouří 1113 mil. krabiček cigaret. Z nejlevnějších cigaret za 65 Kč je celková daň 51 Kč pro stát, proto suma putující do státní kasy musí být 51x 1113=56 793 mil. (jinak řečeno 56,7 miliard) korun.

Dovede si někdo představit dnešní státní rozpočet chudší ještě o dalších 56 miliard? Do těchto výpočtů nebyla započtena úspora na nevyplácených důchodech lidem, kteří skutečně na následky kouření dřív umírají. Stále se omílají zvýšené náklady na léčbu kuřáků. Nemyslí si snad někdo, že na nějakou rakovinu a cévní onemocnění umírají pouze kuřáci a ostatní umírají pouze na sešlost věkem? I nekuřáci nakonec z jedné třetiny umírají na rakovinu, z druhé třetiny na cévní choroby a z těch ostatních se dožije úmrtí sešlostí věkem jen zanedbatelné procento. Je snad léčba těchto lidí zadarmo a nikdo kromě kuřáků není léčen na nějakou tu rakovinu?  Jediný rozdíl je pouze v tom, že si užijí důchodu déle než silní kuřáci.

Když pomineme některé nemoci, u kterých kouření prospívá, např. myomy, hubnutí, stres atd., je přesto jisté, že nadměrné kouření zkracuje délku života. Vždy jde o množství vykouřených cigaret. Naproti tomu se dříve tvrdilo, že jedno nadechnutí výfukových plynů z náklaďáku dá za 40 vykouřených cigaret. Procházka ulicemi měst, popřípadě hodinové sekání trávy motorovou sekačkou v přírodě je také karcinogenní záležitost. Nikotin sám o sobě není tak nebezpečný, horší jsou spaliny ostatních přídavných látek, podobně nebezpečné tedy musí být pálení trávy, dřeva, uhlí atd., protože i na ně dopadá radioaktivní spad. Jenže živočichové na jistou dávku takových spalin jsou historicky přizpůsobené, naopak sterilní prostředí je musí vystavovat do nepřirozeného stavu.

Nejvíce nás musí znepokojovat stav nových druhů nemocí od poloviny minulého století. Zvýšený výskyt astmat, alergií, snížená plodnost mužů a také zvýšený počet všech rakovin, mimo jiné i kůže a plic. Dříve se také kouřilo, ale rakovin bylo méně. Je pravda, že se lidé nedožívali tak vysokého věku a s přibývajícími roky se zvyšuje riziko nemocí závislých na stáří, ale některé nemoci se projevují i u lidí mladých. Jedním z důvodů nárůstu těchto nemocí může být očkování dětí od padesátých let, pojídání upravovaných potravin, zhoršené životní prostředí a výskyt radioaktivních materiálů po jaderných pokusech. Přečtěte si článek „Kouření vás může zachránit před rakovinou plic!“ a napadne vás myšlenka, že není všechno pravda, co nám je tvrzeno nejen s globálním oteplováním.  Na začátku 20. století byla rakovina plic vzácností, u nás v roce 1950 zemřelo na tuto nemoc 1335 lidí, v roce 1960 se počet zvýšil na 3538 a v roce 1986 vystoupal na 5891 lidí. Z celkového počtu umírajících na rakovinu plic je potřeba odečíst asi 900 případů rakovin plic v důsledku radonu, stovek případů silikóz z prachových částeček křemíku a živce menších jak 5 mikrometrů, desítky případů onemocnění lidí pracujících s těžkými kovy, jedovatými látkami atd. Od roku 1945 se skutečně zvýšil počet rakovin poté, co vzrostlo zatížení zemského povrchu radioaktivním spadem vlivem použití jaderných zbraní a  pokusech s nimi.

Celosvětově vedené jednostranné útoky na kouření jsou nepochopitelné, kde je přejídání, které způsobuje čtvrtinu všech úmrtí? Na nadváhu se umírá dnes více jak na nedostatek potravin. EU bude muset zasáhnout a na kalorické potraviny umístit odpudivé obrázky tlouštíků.  Kde je zmapován vliv elektromagnetického všudypřítomného vlnění, éček, plastových obalů, očkování, používání různých jedovatých látek, nadměrná konzumace cukrů a soli, autonehody a úrazy ze sportu, především adrenalinového? I o těchto nebezpečích by nás EU měla výrazně a odpudivě obrázkově poučit, protože uvedené vlivy lidem nedovolují dožít se vytčeného cíle, úmrtí sešlostí věkem.

S kouřením je to jako s adrenalinovým sportem – mě se nic nemůže stát, zrovna já tak nedopadnu. Určitě je tento návyk špatný, nesmí se nám ale lhát. Proč stát finančně nepodpoří důkladné, odborné a nestranné zhodnocení skutečných původců onemocnění? Proč vše nechává na výrobcích léků, u kterých není zajištěna objektivita? Na nás pak zůstává hledat složitě pravdu a rozhodovat se mezi různými teoriemi, které jednou ohlašují za největšího zabijáka kouření, jindy tučné, cukr, sůl, přejídání, pití alkoholu, limonád, nepití tekutin, nadměrná aktivita, nedostatečná aktivita atd. Každá vláda hledá viníky všude jinde, jen ať jsou omluveny její nedostatky.