Kdo vlastně rozhoduje ve volbách?

Jsou to sdělovací prostředky, především pak televize, u nás v prvé řadě ČT. Jednostranný výběr diskutérů, jednostranně vedené rozhovory i za cenu skákání do řeči jen proto, aby se divák náhodou nedozvěděl nějakou nevhodnou pravdu.

Bez médií by lidé nevěděli v podstatě nic a tuto samozřejmost si uvědomují především politici, média musí kopírovat jejich přání a lid je donucen dokonce si tuto záměrnou lež zaplatit, tak je to u nás všechno jednoduché. My si ty lži a manipulaci musíme zaplatit, zvolili jsme si poslance, kteří nám zákonem přikázali platit jejich propagandu, neměli bychom si však stěžovat, vše je v podstatě naší vinou. Jenže tato skutečnost má pro současné vládce kdekoliv na světě své klady, ale i zápory. Nevýhodnou stránkou tohoto dokonale ovládajícího mediálního prostředku je skutečnost, že lidé přemýšlí a vnímají lži a snahy o manipulaci s jejich vlastními názory.

Například si představme, jak se vede diskuse na jedno stejné téma v USA, Rusku, Saudské Arábii, u nás, Číně a třeba v Ghaně, a vše vede jejich Moravec. Co prosazuje zde, jinde by musel popírat a za jeho neslušné skákání do řeči a jednostranně vedené diskuse by jej někde pokárali a třeba v Ghaně příště dokonce vyhodili na dlažbu. Přitom skutečná pravda na jediné téma může být pouze jediná. Každý jedinec má však svůj úsudek, nelíbí se mu jednostranné vnucovaní jak správně chápat danou situaci a tak ať se nakonec strany nediví, že lidi volí onoho médii věčně zatracovaného a pomlouvaného jednotlivce. Vzpomeňme si na Brexit, média velice nechtěně napomohla jeho výsledku, možná tak dopadne i Donald Trump, média jej zatracují, ale o to víc prostý člověk cítí jednostrannost vedené mediální kampaně. Ženy by jej v podstatě vůbec neměli volit, protože ony přímo nesnáší, aby na ně někdo koukal, popřípadě je obdivoval, či dokonce osahával, k tomu přece nejsou vůbec stavěny. Tuto skutečnost by si měl uvědomit každý muž, buď si omámen krásou nebo alkoholem sáhne, pak ale musí zapomenout na to, že něčeho dosáhne.

Dalším problémem jednotlivých stran jsou někteří jejich členové, pro které je v zásadě nevolitelná. Typickým případem je vše bystře kritizující Kalousek a bývalý komunista Telička v ANO, věčně se převlékající a obhajující imigrantskou politiku Merkelové. Právě podobným lidem dává ČT šanci komentovat každou důležitější politickou událost a vlastně posluchačům nevědomky dávají šanci sledovat jejich změny názorů podle hesla „kam vítr tam plášť“. Jejich přítomnost ve straně vlastně dává na ni v mnoha případech úplně opačný pohled.

Dalším důležitým vlivem na volitelnost strany je neslušné chování jejich vůdců právě v televizních diskusích. Neomalené a drzé skákání do řečí svědčí o namyšlené nadřazenosti a překřičování silou hlasu o špatném vychování a snaze nepřipustit rozumnou diskusi. Dělají to všichni redaktoři, ale politik by si takové jednání neměl dovolit, posluchači si podvědomě pamatují jejich namyšlenost. Když se k tomu přidá navíc časem prokázané zprvu omyly, které přecházejí později až v záměrné lži, je daná osoba spolu se svou stranou odepsána.

Je zajímavé pozorovat v televizi snahu někoho pomlouvat. Teprve po volbách se do televize pozvou odborníci, kteří potvrdí, že soustavné pomlouvání a urážení osoby vlastně jednotlivci a straně přináší popularitu, lidé jsou totiž od přírody objektivní a nemají rádi manipulaci. Přesto se napříště z tohoto poznání politici a jim naklonění redaktoři nepoučí a vše se bude opakovat. Ono se vše časem otočí a oslavovaný bude zatracovaný, v lepším případě zapomenutý, kruh se na druhé straně uzavře a vše může začít znovu.