Co bylo dřív – vejce nebo slepice?

V této otázce se skrývá odvěká snaha rozluštit původ života. Možné odpovědi jsou jen dvě. Kdo tvrdí, že na Zemi byla dřív slepice, zastává se jednorázového božího přínosu k tvorbě života i vesmíru. Zastánci priority vejce musí přistoupit na evoluci a je jedno jestli k ní mají výhrady.

          Tato tvrzení se zdají být logická a jednoduchá, ale z historie vývoje poznání se mnohokrát zjistilo, že urychlené závěry nemusí být správné. Podle současné všeobecně uznávané teorie se život počal vyvíjet z organické prapolévky za přispění vnějších vlivů pouze zde na Zemi a nikde jinde ve vesmíru. Ještě nedávno se ale netušilo, že planety jsou i mimo naší sluneční soustavu, některé z nich mají vodu a dokonce jejich atmosféra obsahuje i trochu kyslíku. V posledních dnech se navíc prokázalo, že dlouhodobě uznávané základní prvky živé hmoty můžou být doplněny jinými prvky, prozatím přibyl jen arzen, přitom oxid arzenitý je prudký jed. Velikost poznaného vesmíru každým rokem roste tak rychle, že jeho ohraničenost astronomové již vzdávají a přiklání se k alternativním vesmírům. Mnohé nasvědčuje tomu, že věřit v jedinečnost života na Zemi je krátkozraké. Připusťme, že život sem byl zanesen z kosmu. Jsou dvě základní možnosti. Tou první je náhodné zanesení panspermie do přirozeně se vytvořené prapolévky a následném vývoji podle evolučních teorií. Tou druhou je možnost nastolení života vnějším zásahem inteligentních bytostí, tak jak to je popisováno v bibli. Pro nás je dnes myslitelnější varianta úmyslné kolonizace jiné dostupné planety. Tuto možnost nedávno připustil Hawking a upozornil na to, že je reálné nebezpečí konce světa způsobeného nejen civilizačními tlaky.

     Ať z důvodu lidské přebujelosti a hlouposti, nebo z důvodu katastrofy či přibližování se ke Slunci v daleké budoucnosti, budeme muset osídlit jiné planety a to tím způsobem, že si tam nejdříve upravíme složení atmosféry nasazením bakterií a později rostlin, ty nám udrží vodu a vytvoří kyslík. Teplotu dokážeme měnit i zde na Zemi nejen regulací skleníkových plynů, existují i možnosti umělého zvíření prachu a mnoho jiných metod teprve čeká na objevení. Později se nechá evolučním vývojem rozmnožit živočišný svět do té míry, že bude možné některému druhu nejbližšímu člověku implantovat geny rozumu a pracovitosti, stejně, jak to podle bible učinil Bůh (s dnešními technikami žádný zázrak). Při té příležitosti si tam můžeme také vysadit svá osvědčená domácí zvířata a je jedno, jestli člověk přiveze slepici, nebo jen vejce.

     Odpověď na otázku Co bylo dřív – vejce nebo slepice? se dá hledat i jinak. Experti z Sheffieldské university objevili bílkovinu ovucledidin-17, která se nachází u slepic ve vaječnících a ta způsobuje produkci tvrdé skořápky. Tak tomu je u všech ptáků, pro které je typické vejce se skořápkou na rozdíl od vývojově starších plazů, kteří mají kožovitý obal vejce. Můžeme si myslet, že první pták (tedy předchůdce slepice) vznikl z vajíčka sneseného nějakým ptakoještěrem a právě u něj nastal geniální mutační skok při přechodu z koženého obalu na skořápku. Stále je ale vpředu vejce před slepicí, protože živý organismus uvnitř vejce musel mít stejnou DNA jako slepice, která se z něho vyvinula. Hledáním stále dál do historie můžeme dojít až k bakteriím a nukleové kyselině DNA, která je uložena uvnitř každého buněčného jádra rostlin a živočichů, u prokaryot (např. bakterie) se nachází volně v cytoplazmě.

     Tak složité a inteligentní systémy, jakými je DNA a RNA, se nemohly vytvořit za těch několik málo miliard let existence naší planety, nestačí ani čas od Velkého třesku (od začátku vesmíru údajně uběhlo 13,7 miliard let). K tomuto zázraku muselo docházet postupně v řadě jdoucích „Velkých třesků“ (popřípadě souběžných vesmírů). Z jedné etapy kosmické historie se zárodky vývoje DNA předávaly na další a další planety. Tyto planety již dávno neexistují, zhroutily se do větších těles aby se později proměnily v nové útvary, které budou moci hostit pokračování načaté cesty života, včetně inteligentních tvorů. Musíme si uvědomit jedno, kde není jediný inteligentní pozorovatel, není ani vesmír, který tak ztrácí smysl. Podrobněji se o těchto problémech pojednává v knize Jsme zajatci budoucnost?