Bylo něco před vznikem vesmíru a bude něco po jeho zániku?

Tyto stále se vtírající otázky dráždí některé lidi od útlého dětství. Věřící si tyto starosti nemusí připouštět, vše vytvořil Bůh, a kde se on samotný vzal a jak to dělal, je nepřípustné zkoumat. Dnešní věda vše datuje od Velkého třesku a ono předtím vlastně klidně nechají též na Bohovi, je to snazší a co bude po skončení expanze, nechtějí ani domýšlet.

Vznik jediného vesmírného života právě na Zemi je v poslední době stále více zpochybňován, a důvodů ke vzniku života kdesi v mimozemské historii je stále více. Objev genetické výbavy každého živého organismu dal signál k úvaze, že něco tak složitého nemohlo vzniknout ani za krátkou dobu trvání vesmíru od Velkého třesku. V poslední době se vědci přestali stranit názorům některých odpůrců jediného Velkého třesku a připouštějí existenci mnoha těchto dějů v minulosti, současnosti a dokonce i do budoucnosti. Pro představu uvádějí náš dohlédnutelný vesmír jako částečku jedné malé bublinky ve vaně plné pěny. S naší pozorovací technikou totiž každým rokem roste beznaděj zodpovědně určit konec nám určeného minivesmíru. Zde se vtírá otázka nekonečna a to především v podobě délek a časů. Matematické nekonečno si lze se sebezapřením představit, ale fyzické nekonečno je nepředstavitelné. Přesto jednu vlastnost si lze představit, něco v nějaké podobě kdysi bylo, bude a pochopitelně právě nyní je. A je toho víc, než jsme schopni pozorovat. Pravděpodobně právě ta nepozorovatelná záhadná černá hmota nebo energie ve vesmíru je gravitačním projevem nekonečna dalších nedohlédnutelných vesmíru. Nesrovnalosti výpočtů v našem malém vesmíru jsou jaksi zkreslovány nepozorovatelnými hmotami. Dnešní představa jediného vesmíru nepočítá s gravitačními vlivy nekonečného počtu ostatních. Gravitace není omezena rychlostí světla, je přímo závislá jen na velkosti hmot nebo energií a nepřímo na vzdálenostech. Dodnes jsou spory o skutečné podobě gravitace, ale s jistými fyzikálními očividnými vlivy lze počítat.

Stále je nám vnucována představa, že se na Zemi i ve vesmíru vše jednosměrně pouze vyvíjelo a je jedno, jestli přes dílčí neúspěchy. Darwinova teorie má reálnou podobu existence, vidíme ji kolem sebe a dokonce ji dnešní věda je schopna urychlovat a upravovat. Dřívější přírodní přirozené, chemické a radioaktivní genetické mutace se dnes úspěšně provádí manipulacemi v genech rostlin a živočichů.  Lidstvo si tak vytváří dle libovůle to, na co by se muselo čekat miliony let včetně následků z přirozených omylů.

Tato představa může být pravdivá, co se ale dělo, děje a bude dít mimo naši Zemi? Zřejmě totéž, popřípadě podobně.  Někde v té jedné nekonečně malé částečce jedné bublinky ve vaně bublinek právě začíná Velký třesk a za několik miliard let tam někdo, či něco, přinese startovací genetickou informaci pro zrod života, a někde jinde právě vše končí a tyto děje se vlivem nekonečných časových a vzdálenostních velikostí dějí takřka nekonečně mnohokrát a skoro současně. Jinak řečeno, Velkých třesků bylo a bude nekonečně mnoho, stejně tak je nekonečně mnoho zrozených, vyvinutých a zaniklých existencí života. Podmínkou je, aby vzniklá inteligence nedokázala ve vesmíru po pochopení jejího chodu vše zničit, v tom může být jistá omezující hranice jejího poznání. Pokud by jedna inteligence odhalila všechny zákony vesmírného dění stoprocentně, přichází na scénu obhajoba boží existence a skutečně by platila všemohoucnost jakéhosi Boha (vesmírného stvořitele).

Co když se jen náhodou stal námi poznávaný vesmír po našem Velkém třesku hmotným a sousedící se naopak vyvinul z antihmoty, jiný je v podobě energií, nebo naopak pouze z hmot a jiný je třeba prázdný s jediným atomem? Prozatím vědcům k vysvětlování nepochopitelného pomáhá přidávání rozměrů k třírozměrnému prostoru. Zalepí se nepohodlné otázky těžko pochopitelným flastrem a výsledkem je další záhada, jejíž vysvětlení se odsune na dobu neurčitou. Jedno reálné vysvětlení existence ale určitě je a možná ani není tak složité k pochopení, prozatím ale lidstvo k němu ještě nedospělo. Bohužel úroveň poznání dnešního lidstva je pravděpodobně na samotném začátku. Možná je v současnosti ve vesmíru nějaká inteligence daleko dál, nebo je dokonce již vševědoucí a řídí chod celého nekonečného multivesmíru.

Odpovědět si na otázku z nadpisu není snadné, vždy navozuje nějakou formu „inteligentní-božské“ účasti. Kdyby nebyla poznávající a inteligentní forma ve vesmíru, to ale naše lidská přítomnost na Zemi vyvrací, mohla by být existence vesmíru libovolně nahodilá a nemusela by mít začátek ani konec. Jenže my tu jsme a pravděpodobně ne jediní inteligentní bytosti, pak je začátek a konec vysvětlitelný pouze vývojem od nuly k nekonečnu a problém s vysvětlením, co bylo před nulou a co bude po nekonečnu, je znovu nastolen. Ideální by bylo se smířit s myšlenkou, že vše bylo bez vývoje od samého zrodu a nadále s minimálními odchylkami bude v takovém stavu, v jakém pozorujeme vesmír právě dnes. Této situaci ale nelze věřit ani v té nejodvážnější představě, protože vesmír se očividně mění a inteligence v něm také. Když se podíváme třeba na plastovou židli, známe materiál, umíme ji vyrobit a především známe důvod, proč se vyrobila. Otázkou je, proč to celé vesmírné panoptikum existuje a není místo toho jen absolutní nula. Dostáváme se opět k otázce - co bylo předtím a co bude potom? Které důvody vedly k tvorbě vesmíru?

Je jisté, že tento popsaný kosmologický výklad je jednou sedmimiliardtinou názorů na existenci vesmíru, s jistotou lze říci, že je nedokonalý a s velkou pravděpodobností i nepravdivý, ale je to dobré téma do hospodské zpovědnice.