Amnestie byla možná myšlena jinak

 Představme si nějakou kdysi dávnou, nebo kdesi daleko ležící, primitivní společnost, ve které jednomu příslušníkovi soused vyvraždí celou rodinu. Vraha znají všichni, vina je nezpochybnitelná, ale pro jistotu k nastolení spravedlnosti mu bude poskytnuta naše moderní, vyspělá a civilizovaná soudní spravedlnost.

          Po osmi letech tahanic, výslechů, pochybností nad vlastní bezúhonností, předávání rozsudků z jednoho soudu k druhému s opačnými verdikty, se poškozený nakonec buď stane skutečně oním demokratickým a civilizovaným moderním člověkem, nebo se zblázní. V takovém nelogickém světě dnes žijeme a nedáme dopustit na spravedlnost soudů, zákonů a postupů při předávání rozsudků z jedné instance na druhou. Jak je možné, že jeden rozsudek je opačný k tomu druhému, neměl by být jeden ze soudců popotahován k zodpovědnosti za neznalost, případně úplatnost? Vždyť vina je vždy jedna a je jedno, že někdy se může nalézat procentuálně i na straně žalujícího, pak ať je částečně potrestán i žalující.

     Křesťanský „vyspělý“ a „demokratický“ svět dotáhl spravedlnost k takovým absurdnostem, že poctivý člověk se musí bát bránit sebe a svůj majetek před násilníky a zloději, protože zákony jsou postaveny především k ochraně důstojnosti kriminálníků. Jen v asijském a arabském světě se paradoxně používá ono křesťanské pravidlo „oko za oko, zub za zub“, například za krádež kola jsou i veřejné popravy a skutečně se tam proto krade minimálně.

     Čekal jsem, že někdo, především prezident Klaus, ospravedlní tu část amnestie tímto popsaným postupem, jinak řečeno dá najevo svou nespokojenost s dnešním stavem soudnictví. Není ani tak problém s kvalifikací soudců, nesmyslný je celý systém předávání rozhodnutí z jednoho soudu k vyššímu, zpět a ještě k vyššímu až po Štrasburk, nesmyslné jsou některé zákony, složité a protiřečící si tak, že dobře placený advokát má zaručený úspěch. Procesní chyby jsou nadřazeny podstatě věci a dělají z demokracie zesměšňovanou záležitost. Možná prezident, který hájí vždy svůj názor a nepodléhá všeobecně vnucovaným lžím dnešního světa, nedokázal v tomto případě odvážně rýpnout do našeho systému spravedlnosti přímočaře a zvolil poukázat na tento nedokonalý systém tímto způsobem. Teprve pobouření lidí při osvobození bohatých podvodníků těch největších sledovaných kauz snad nenápadně upozorní na to, že tu něco funguje zastarale a přihlouple. Prezident věděl, a valná většina spoluobčanů také, že se u těchto známých kauz soudy k rozsudkům nedopachtí a nikoho neodsoudí, protože špičkoví obhájci nakonec stejně najdou v zákonech škvírku, nebo uplatní nějakou procesní chybičku. V podstatě se amnestií nic závažného nestalo, podvedení lidé by beztak nic nedostali, takto pouze tuto skutečnost vědí poněkud včasněji.

     Nechci prezidentovi tento záměr podsouvat, možná měl úplně jiný důvod k amnestii.