Tak nějak se chce člověku vykřiknout, je-li očitým svědkem, nebo se zprostředkovaně dozvídá o nepravostech a šlendriánu okolo nás (i v nás). Je něco prohnilého v našem státě a mě už přestalo stačit jen nadávat mezi chlapama v hospodě u piva a říkat co si myslím na veřejnosti ze strachu, že mi někdo vynadá do blbců. V několika dílech se s vámi podělím o svůj pohled a názor na věci okolo mě. Bude to hodně kontroverzní a v mnoha ohledech jistě diskutabilní názor, nepodložený týdny studia faktů a statistik. Nejsem již v produktivním věku a nijak nejsem na nikom závislý a tedy tendenčně zaujatý. Prostě názor, jeden z miliónů. Ber, nebo nech ležet.
Chtělo by to vymést ten "Augiášův chlév" dříve, než po náměstích začne své krajně radikální názory vyřvávat nějaký nový "spasitel" a lákat naštvané občany do své "partaje" slovy a hesly tak libými a upřímně otevřenými, že se stane "vůdcem" doposud mlčící většiny. Dříve, než nespokojenost zrodí nového diktátora.
Gigantické a od dob Bílé hory doposud nevídané legální a nelegální přesuny biliónových majetků do rukou oprávněných i neoprávněných lidí a skupin po roce 1990 vnesly do vztahů mezi lidmi nové rozměry závisti a morálního úpadku. Krádež a podvod se staly legální cestou k bohatství, zloději a podvodníci se stali národními hrdiny, slušný a poctivě pracující člověk blbcem a neschopným hňupem. Smyslem života se stala kariéra, blahobyt a bezohlednost. Vizitkou jednotlivce i rodiny se stal luxus, velký dům za vysokou zdí, dovolená v Karibiku, děti na soukromých školách, silný "teréňák" a módní značkové zboží. Z obyčejného, poctivě a slušně se živícího dělníka se stal pro výchovu dětí odstrašující příklad (dělej co říkám, nebo budeš muset celej život makat !), v televizi, filmu a umění vůbec jsou tito pracující zobrazováni jako zabednění primitivové v plandavých montérkách, zmijovkou na hlavě a s "lahváčem" v ruce (alias Škopkovi v Slunce, seno...). Řemeslo ztratilo své "zlaté dno" a pracovat prý musejí jen ti neschopní se uživit jinak. Peníze se nechodí vydělávat, ale dělat ! Takový je morální obraz současného člověka - chytří, schopní a bohatí versus hloupí, neschopní a tudíž chudí.
Mediálně prezentovanou "tou správnou" ženou a matkou je mladá, štíhlá, krásná a perfektně upravená manažerka. Muž, otec a živitel rodiny musí být jedině úspěšný podnikatel v drahém obleku, s mobilem a notebookem v ruce, neustále se zubícím na všechny strany. Dětmi jsou v tomto kapitalistickém kýči jedině nesnesitelně rozmazlená a roztomilá holčička s chlapečkem, rozpustile dovádějící u bazénu na zahradě velké vily s basketbalovým košem na dvojgaráži.
Ze života jakoby zmizeli lidé živící se fyzickou prací, obyčejní prostí spoluobčané. Neustále je nám prezentován jako vzor americký způsob života jako něco dokonalého, jako něco, na co může dosáhnout každý a jakoby to i v samotných Státech bylo naprosto běžné. Různá "IN" jsou měřítkem úspěšnosti a společenského postavení. Kdo není "IN" je nutně "OUT" ! Morální marasmus konzumního stylu života pomalu ale jistě "metastázuje" do celého společenského organismu.
Každý nemá to štěstí, že po předcích zrestituoval rodinný majetek nebo v privatizaci přišel k bohatství jak slepý k houslím, měl perfektní podnikatelský záměr nebo stál na startu jako mladý, zdravý, vzdělaný, schopný a průbojný. Jednoduše - každý není "dítětem štěstěny". Na startu stáli i různě hendikepovaní občané bez dědictví, bez vhodného vzdělání, neprůbojní, staří, nemocní nebo jen nesmělí, bez "ostrých loktů" a nemající prostě ŠTĚSTÍ. Potom tu vždy byli, jsou a budou lidé líní a práce se štítící, kteří se pohodlného a blahobytného života snaží domoci podvody, krádežemi, podrazy, příživnictvím, kriminalitou nabo jen žebráním.
Všem je v zájmu tzv. všeobecné prosperity společnosti, ale hlavně v úzkém zájmu maximalizace zisku předestírán ideální styl života a tím nastavena vysoká laťka životní úrovně. A protože ne každý může být mistr světa ve skoku vysokém, máme tu najednou masy nespokojených, frustrovaných a na celý svět naštavných občanů, kterým se ideál nedostižně vzdaluje. Spolu s tím se vzdaluje a z lidí vytrácí morálka, slušnost, sociální cítění a vše, čemu se obecně říká civilizované mezilidské vztahy.
Tam kde bývá nedostatek, tam se rodí svár a závist ! A závist je koncentrátem těch nejhorších lidských vlastností. Bohužel, místo aby byla tlumena, je systematicky a cílevědomě rozmýchávána v přesvědčení, že závistivý člověk, aby dosáhl společenské úrovně "svého souseda", bude bez námitek usilovněji pracovat, více nakupovat a "kšefty" se rozjedou. Z toho prý máme užitek všichni. Snad ano. Záleží na úhlu pohledu. Z mého pohledu není morální, že někdo za rok vydělá tolik, na co by jiný usilovně pracoval 200 let. Z mého pohledu je nemorální a nespravedlivé, aby manažeři a podnikatelé, přestože přinášejí do společné kasy opravdu hodně, měli výrazně n e p ř i m ě ř e n é příjmy. Prostě nevěřím, že 500.000,-Kč měsíčně osobního čistého příjmu majitele podniku je přiměřený, když průměrný měsíční plat jeho zaměstnanců je 20.000,-Kč hrubého ! Nevěřím, že společenský přínos sportovce, i když špičkového, odpovídá jeho mnohamiliónovému měsíčnímu příjmu. Nevěřím, že honorář umělce ve výši 150.000,-Kč / hodinu je přiměřený jeho vykonané práci. Současně nevěřím, že plat lékaře chirurga ve výši 50.000,- Kč za měsíc je přiměřený a dostačující.
Nejsem pro rovnostářství, to byste mi křivdili, ale příjmy a životní úroveň všech by měly být přiměřeně spravedlivé k jejich podílu na vytvořeném společenském bohatství. Stonásobné rozdíly v odměňování za vykonanou práci jsou nesprávné. Z právě zveřejněného "žebříčku" českých miliardářů se jen jeden jediný k miliardám dopracoval jako podnikatel - prvovýrobce konkrétních výrobků. Všichni ostatní zbohatli překupnictvím, kšefty s akciemi, importem zboží z Číny, spekulacemi v privatizaci a v bankovnictví. Z jednadvacetiletých nemajetných "chlapců" se za pár let stali multimiliardáři. A to se na mě pánové nezlobte, ale při srovnání s odměnou za 40-ti letou dřinu u soustruhu, u tkalcovského stavu, na poli nebo v chlévě, v hutích nebo ve špitále je to přinejmenším nefér !
