Jedna z mnoha pravicových "poudaček" o životě v letech 1948 - 1990, s budovatelskou jiskrou v oku vyprávěná nejen dětem a "nepamětníkům", je ta o zaměstnanosti a pracovních výkonech.
Ano, existovala pracovní povinnost. Vycházelo se z toho, že bez práce nejsou koláče a nechce-li člověk zemřít hlady nebo nechce-li se živit kriminalitou, musí být logicky někde zaměstnán. Jinak by to byl příživník. V občanském průkazu byly stránky vyhrazené pro potvrzení o zaměstnání. Při nástupu do práce razítko nástupu, při ukončení opět razítko. O tom by mohli disidenti v čele s panem Havlem vyprávět dlouhé historky.
Existoval vtip, že lidé se tváří, že pracují a stát se tvářil, že je platí. Ano, ve srovnání s dnešní inflací to byly mzdy doslova směšné (v roce 1960 byla průměrná hrubá měsíční mzda 1.303 Kčs, v roce 1970/1.915 Kčs, 1980/2.656 Kčs, 1989/3.170 Kčs, 2000/13.219 Kč a loni ta nejnižší byla v KV kraji 18.800 a nejvyšší v Praze 28.000 Kč ). Samozřejmě, podstatným ukazatelem je, co a kolik si člověk za tuto mzdu mohl koupit tehdy a dnes.
Existuje však ono slůvko ale. Ti tzv. flákači ve fabrikách, úřadech, institucích, družstvech, službách, obchodech a v JZD dokázali vyprodukovat takový objem prostředků, že socialistický stát mohl výrazně dotovat a přispívat na jesle, školky, bytovou výstavbu, dopravu, energie domácností, potraviny, kulturu, základní tělesnou výchovu i vrcholový sport, umění, rekreaci občanů i volnočasové aktivity v zájmových klubech a kroužcích při Svazarmu, kulturních domech a školách. Bezúročné nebo velmi výhodné byly peněžní půjčky (30.000 Kčs byla v r. 1976 velmi výhodná novomanželská půjčka), úspory byly slušně úrokovány. Zcela zdarma bylo vzdělání, zdravotní a lékařská péče včetně léků.
V průběhu 40let budování socialismu tito "nemakačenkové" povinně pracující stihli postavit továrny, doly a hutě, železnice, dálnice a silnice, přehrady a vodní, tepelné a jaderné elektárny, metro, desetitisíce bytů, kulturní domy, prodejny, zemědělské objekty atd. Po celou dobu se stačila vyzbrojovat a udržovat téměř 300 tisícová ČSLA a ještě zbylo na pomoc spřáteleným a rozvojovým zemím. Zcela zásadně se zindustrializovalo a téměř vybudovalo nové Slovensko.
Československé zemědělství bylo naprosto soběstačné ve většině nejdůležitějších produktů, včetně masa, mléka, obilí, cukrové řepy, chmele, brambor, a velké části ovoce a zeleniny. Dováželo se jen to, co se u nás nedalo vypěstovat. Jenom hovězího dobytka tu bylo téměř 2 miliony kusů. Obdělával se každý metr půdy, lidé na vesnicích nacházeli v družstvech práci a nemuseli dojíždět.
Výrazně nízké mzdy tedy byly kompenzovány výše uvedenými nízkými cenami a životními náklady. Pracovní povinnost upevňovala návyky a vědomí nejen Cikánů, ale i absolventů škol, že živobytí je nutné si zabezpečit prací. Věřím tomu, že dnešní absolvent školy, který hned nezačne pracovat, po nějaké době přirozeně "zleniví", je pro něj stále "odpornější" začít pracovat a zahálčivý způsob života ze státních nebo rodičovských podpor se mu "dostane pod kůži".
Dnešní zcela pokřivený pohled na bohaté a úspěšné spoluobčany nepochází z dob minulých, jak se nás snaží někteří přesvědčit. Pochází z doby porevoluční, z devadesátých let divoké privatizace, tunelování (kolik miliard stát napumpoval do bank a za kolik se prodávaly pozemky a fabriky?), převodů státních miliardových částek do soukromých rukou, rozkrádáním, pochybnými kšefty, podnikáním na hraně zákona (jen si vzpomeňte na kauzy topných olejů, nafty a benzínu, lihu atd.), pašováním neprocleného zboží, daňovými podvody atd.atd. Vznikla zde vrstva novodobých milionářů a miliardářů, zbohatlíků, kteří ke svému majetku nepřišli poctivou a tvrdou prací, řemeslnou dovedností, chytrým podnikatelským záměrem apod.
Tito lidé dávali na obdiv své bohatství, téměř nikdo z nich nebyl potrestán (důvod se vždy našel), vstupovali do politiky nebo si politiky koupili. Na druhé straně tu byly miliony poctivě pracujících a platících daně, snažících se a přesto pro ně statisticky průměrný plat zůstal nedostižný. Jen se po nich chtělo utahování opasků a pochopení složité situace. Stále více nenacházeli práci a byli odkázáni na podporu, stále více museli na udržení své životní úrovně připlácet. Pro řadu z nich se dříve řada běžných věcí stala nedostupnými. Není proto divu, že na bohaté a úspěšné lidi se pohlíží jako na podvodníky a není v povědomí občanů rozlišováno mezi poctivým a úspěšným podnikatelem a pochybným zbohatlíkem. Přetrvává názor, že z poctivé práce ještě nikdo nedokázal zbohatnout, že poctivost se nevyplácí a že politika je svinstvo. Prostě "zavládla blbá nálada". Dnes všichni makají jak otroci, nikdo se nefláká a přitom na nic nejsou peníze! Není to paradox?
Nijak nechci vychvalovat minulost, taková byla doba, takoví jsme byli. Dobří i špatní. Nechci současně zatracovat současnost, prostě to tak je a asi má být. Jen chci některým neobjektivním kritikům "staré generace a socialistického režimu" některé věci připomenout. Tak jak nechcete zapomenout na vládu jedné strany, na cenzuru, opevněné státní hranice, vykonstruované politické procesy a perzekuování pro svůj sociální původ, názor nebo víru, nezapomínejte také na věci, které milionům lidí přinášely spokojený život s perspektivou, jistotou a beze strachu o práci a v bezpečí.
Návrat do minulosti je nemožný a já si ho nepřeju. Řečeno s klasikem "Čo bolo, to bolo...". Ale mlčet k jednostrannému překrucování minulosti nebo dokonce lžím nebudu, stejně jako ke zkreslování a neobjektivnímu vykládání současnosti.
