Posel dobrých zpráv - lekce z politického myšlení

A praktického využití znalosti trocha psychologie, chtělo by se dodat. Nepodezřívám našeho premiéra, že by byl kdovíjaký intelektuál a chytrolín. Je to ale praktik (to podnikatelé většinou bývají).

Má čich na náladu lidu (to manipulátoři musí mít) a platí si asi i nějaké ty šikovné poradce (šikovní jsou určitě). Zdá se, že tahle trojkombinace je zatím smrtícím koktejlem pro naši opozici, na nějž nenašla nejen protijed, ale sama ho hltá plnými doušky.  Pijeme z něho my všichni, ale to není tak úplně dnešním tématem.

Asi každý z nás někdy zaslechl něco o síle prvního dojmu. Píše se o něm čas od času v různých společenských časopisech a lektoři a kouči komunikačních dovedností o něm rádi rozkládají na svých hodinách.  První dojem je určitě důležitý a dokáže v začátcích setkání hodně ovlivnit.  Je ale ještě něco mnohem silnějšího, co náš mozek miluje a potřebuje, a na co dáme. Je to poslední dojem. Uvedu příklad tří dovolených. Na první vám v Chorvatsku svítí celé dny sluníčko a pronajímatelé vám dělají, co na očích vidí. Jenže poslední tři dny leje jako z konve a cena je při placení navýšená o služby, které jste mysleli, že jsou zahrnuty v ceně. Na té druhé je to dost hrůza a vy se musíte prát s počasím i nabručenou bytnou, vymýšlíte program pro zpruzené děti a snažíte se vylepšit náladu, jak to jen jde.  Na té třetí je od začátku hnusně, prší a fouká, navíc to bylo celé dost drahé. Jenže na konci na poslední tři dny se vyjasní do modra a hřejiva a rybář, u něhož bydlíte, se s vámi rozloučí báječnou hostinou s vlastnoručně nalovených ryb. Na kterou dovolenou a jak hezky budete vzpomínat? Jasně že vyhraje ta třetí – poslední dobrý/nebo špatný dojem přebije všechno. Hned za ní se umístí ta druhá, neboť jste museli překonat překážky, jste hrdinové, a ještě z toho uděláte skvělý příběh pro pobavení vašich přátel. A úplně poslední je ta s úžasným prvním dojmem a špatným koncem.  Vlastně to byla tak nějak blbá dovolená, sice jsme měli krásně, ale…

K čemu mířím? Být premiérem, tak na svém pobytu na Krétě vyhodnotím situaci přesně tímto způsobem. A kdybych byl chytrou a kompetentní opozicí, udělám to také (jenže ta to měla udělat mnohem dříve). O tom ale až na konci článku.

Jsem premiér a první dojem mého velikého nástupu je už zapomenut a zopakovat ho úplně nelze.  O Winstona Churchilla jsem se v začátcích koronaviru pokusil, ale za prvé mně to moc nejde, za druhé mám ty poradce a ti mi poradili, že až válka skončí moje angažovanost bude tak ztotožněná s útrapami, že půjdu nejspíš od válu. Takhle ostatně dopadl i Václav Klaus po svém prvním vládním období. Pamatujete ještě na to marketingově nešťastné heslo „Dokázali jsme, že to dokážeme?“. No dokázali, stálo nás to hodně, a teď už vás nepotřebujeme, řekl si volič a poslal ODS pryč. 

Ale se znalostí účinnosti posledního dojmu, bych byl vlastně rád, že krize pokračuje a nejlíp ať skončí tak tři měsíce před parlamentními volbami.  Opozice je tak slabounká, že mě nesvrhne, v krizi se přeci nepřepřahá, to by jí média dala pěkně sežrat. Tak počkám. Nejlíp by bylo moc nevystrkovat nos (stejně je zarouškovaný), a až to odezní, a ono to odezní, se vší parádou vylezu ven.

A když už jsem zmínil tu opozici.  K její velké škodě a na rozdíl od premiéra není ani praktická, čich na náladu obyvatel nemá ani zbla a ti poradci…. No nevím, nevím.

Kdyby to bylo opačně, tak by totiž během jara přišla s alternativním a promyšleným plánem, jak patálii s virem zvládnout. To by se ale sama musela odvážit dělat to, co vyčítá, že nedělá premiér. Vsadit na budoucnost a vykašlat se na statistiky hodnocení momentální oblíbenosti.  Plán by nemusel být tak složitý, zato jasný, srozumitelný a musel by obsahovat návrh změn a postupů, což je samozřejmě vždy s rizikem.  Přítomnost rizika, za něž ručím vlastní osobou, a určitá jasná vyhraněnost jsou pro vůdcovské plány tím nejpodstatnějším, zvláště v těžkých dobách.  

Kdyby totiž někdo z opozice přišel s takto vystavěnou strategií a stačilo, aby mířila primárně k rozšíření nejužšího místa při řešení virové krize – ano je to zvládnutí počtu vážně nemocných v zdravotnických zařízeních – měl by skoro vyhrané volby.  Takhle se opozici stalo, že propásla svou zatím největší šanci. A svým bezradným přikyvováním chaotickým a nekonzistentním krokům současné vlády dosáhne pouze toho, že s nimi bude ztotožňována, až dojde k závěrečnému účtování. Tady to přeruším, kdo četl pozorně, samozřejmě ví, že vláda žádný účet skládat nebude, protože pod silou posledního dojmu oddychu a radosti, že to nejhorší máme za sebou, k žádnému opravdovému  účtování s vládou nedojde. S kým se ale bude účtovat, bude opět s nemožnou opozicí, která se na tom všem martyriu podílela a vlastně taky nic nevymyslela.  Slavit bude mistr posledního pozitivního dojmu. Hlasatel dobrých zpráv pan Andrej Babiš.  

P.S. Probůh, napadá mě, že opozice může udělat ještě něco horšího, než dosud dělá, totiž poslechnout vládní pány Babiše a Hamáčka a teď se  s nimi semknout a neupozorňovat na chyby. Na to bude přeci pak dost času, říkají. Dojde-li k tomu, co se stane? Opozice se odsoudí do role bídných otravovačů ovzduší, ve smyslu sotva jsme to zvládli, už do toho někdo zase reje. A nese špatné zprávy. Pokud mě neklame má znalost historie, takových se ve starém Řecku rychle zbavovali. (Bez ohledu na to, zda měli pravdu.)