Priorita české zahraniční politiky: Moldavsko ?

Tento týden české Ministerstvo zahraničí začalo v rámci úspor rušit po celém světě naše ambasády. Do jiných se silně investuje. Klíč, podle kterého ministr a úředníci postupují, je pro občana nepochopitelný. Evidentní je jedna věc - ministerstvo zahraničí nemá  žádnou dlouhodobou koncepci zahraniční politiky. Vlastně netuším, že nějakou má. Jediným konceptem je v posledních letech podpora naší euroamerické orientace. To je fajn. Ale kde je byznys? Ano, byznys. Součástí zahraniční politiky všech států světa je podpora vlastní ekonomiky. Lobbing za národní firmy. První ze slov nového velvyslance USA bylo, že bude usilovat, aby zakázku na dostavbu Temelína získala americká firma Westinghouse. To je legitimní a správné prohlášení. Český lobbing vypadá jinak. Čeští emisaři, kumpáni ministrů, se s Američany scházejí pokoutně a loudí milionové úplatky. 

Otázka první: Proč mít ambasádu 

Buďme obchodníci. Řekněme si, zda se nám velvyslanectví nebo konzulát finančně vyplatí. Nebo zda jsou alespoň užiteční. Pokud ne - zrušit. V tomto ohledu bychom museli zrušit prakticky všechny naše ambasády. Stačilo by po jedné v USA, Rusku a Bruselu. Možná přeháním - veškerou agendu našich úředníků my laici neznáme. Ovšem to, co se člověk doslechne nebo dočte, je děsivé. Čeští ambasadoři mají obecně špatnou pověst. Už to, že část z nich jsou vysloužilí političtí trafikanti, je mírně diskvalifikující. V čase nouze, pohrom či krizí prokazují ohromující neschopnost a nečinnost. Svědectví turistů o zaměstnancích českých zastupitelstev jsou povětšinou shodná - neochota, neschopnost, nečinnost. Otřesným případem poslední doby je například exministr a současný velvyslanec ČR v Chorvatsku pan Karel Kühnl, který před třemi lety vůbec nezaznamenal, že se Chorvatsko chystá zavést pro turisty povinné notářsky oveřené formuláře pro děti a také zákaz dovozu masných výrobků. Téměř milion českých turistů tak nebylo v předstihu informováno a díky nečinnosti naší ambasády se tak dostalo do problémů těsně před hlavní turistickou sezonou. Úředníci jistě namítnou - když ztratíte peníze, okradou vás, zatknou, podvede cestovka, je to hlavně vaše starost - nemáte dělat to či ono. No, není to pravda. Tak, jako si platíme zdravotní pojistku, tak si platíme své úředníky v zahraničí, aby nám byli k ruce v případě nouze. Povětšinou zvládnou vystavit jen náhradní doklad. To je vše a je to málo. 

Kde mít ambasádu? 

Země s největším potenciálem do budoucnosti jsou v Asii, Latinské Americe a v Africe. Nejvíce z nich opomíjíme Afriku. Opět chyba. Celý vyspělý svět se orientuje na Afriku. Japonsko od druhé světové války, Čína poslední desetiletí. Afrika je gigantická zásobárna surovin a nenasytné odbytiště zboží. Pro obchodníky na celém světě to jsou dobré zprávy a motiv ke stále intenzivnějšímu kontaktu s africkými zeměmi. Statisíce tun surovin, ropy, železa, barevných kovů, dřeva a kávy proudí do vyspělých zemí z Afriky a další tisícovky tun zboží, textilu, elektroniky, strojů aj. se vozí zpět. Je fajn, že se orientujeme na export do Německa - ale proč ne do Afriky. Němci, Američané nebo Číňané jsou chytřejší. Na jejich výrobky tu narazíte všude. Přitom Afričanům máme co dát - zatím jen vyváží suroviny, ale stále více si uvědomují, že musí budovat vlastní zpracovatelský průmysl. A tady máme co vyvážet - stroje, lidi i myšlenky. Česká republika má ale podle všeho priority opačné.  

Stamiliony létají  

Na rok 2011-2012 je například plánovaná rekonstrukce české ambasády v moldavském Kišiněvě za 79 mil. Kč a nebo taky oprava ambasády v bulharské Sofii za 218 mil. Kč. Loni byl také otevřený nový generální konzulát v blízkém německém Düsseldorfu, přitom v Německu má již Česká republika zastoupení několik. Chce snad mít ministr nespokojné Němce víc pod dozorem? Chránit ohrožené Čechy a Moravany? Naproti tomu se ruší zastoupení v Keni. Při bližším pohledu pak člověk žasne nad diletantstvím ministerstva. V letech 2007-2009 proběhla v keňském Nairobi náročná rekonstrukce dnes rušené české rezidence v hodnotě 49 miliónů. Dnes k ničemu. Rozpočet Velvyslanectví ČR v Keni je 5,68 mil. Kč ročně, avšak účetní hodnota majetku ČR v Keni (budovy) je 101 mil. Kč. Jelikož se jedná o majetek ČR, nadále budou povinné výdaje na údržbu a ostrahu tohoto majetku, takže není pravdou, že by zrušením ambasád výdaje skončily. Podobně se stále za velké peníze udržují nepoužívané české budovy bývalých zastoupení ČR např. v egyptské Alexandrii nebo v uruguayském Montevideu. Tam navíc každý rok létají na kontrolu budovy úředníci Ministerstva zahraničí !  

Případ rušení Keni a investice do Moldávie je příznačný pro naprostou neschopnost úředníků z ministerstva uvažovat. 

1) Potenciál Afriky a samotné Keni je nedozírný a stejně tak jsou neporovnatelné potřeby mít tam ambasádu. Keňa je relativně civilizovanou branou do východní Afriky.

2) Už teď od nás létá do Keni přibližně 10 000 turistů ročně. Potřeba mít tam zastoupení pro případ nouze je akutnější o to, že se jedná o Afriku, kde nejbližší další konzul je tisíce kilometrů daleko a vše je samozřejmě složitější. Nemám přesná čísla o Češích v Moldávii. Ale řádově to budou stovky. V případě nouze jsou další české ambasády a konzuláty v řádu stovek kilometrů.  A když to přeženu, v případě nouze se domů dostanete i stopem.

3) V Keni se  řeší průměrně asi 700 konzulárních případů za rok, nejčastěji krádeže včetně krádeží a ztrát pasů.

4) Pod ambasádu v Keni spadá dalších 8 zemí, chartery z ČR létají i do Tanzanie ( Zanzibar), celkově tak do oblasti cestuje až 15 tis. českých turistů ročně.

6) Ministerstvo zahraničí si problém už uvědomilo, proto se rozhodlo ponechat v Keni jednoho českého diplomata, který bude pracovat na slovenské ambasádě. Problém to však zcela neřeší, nižší diplomat nemá takové pravomoci jako velvyslanec, což se týká např. jednání v případech, kdy je český občan k zahraničí uvězněn apod.

7) Pokud jde o hledání a podporu obchodních příležitostí, tak to ministerstvo vynechává úplně. Zřejmě kola českého byznysu roztočí Moldávie… 

Zajímavý je i postup rušení dalších ambasád například v Karibiku.

Desetitisíce českých turistů cestuje přímými chartery do Dominikánské republiky, Kostariky či Venezuely. V Dominikánské republice ambasáda není a Kolumbie, Kostarika i Venezuela se ruší. Spádově má tak konzulární případy Čechů nově řešit velmi vzdálené zastoupení v New Yorku. Tomu je však tím pádem naopak potřeba navýšit rozpočet na cestování (hotel, letenky) diplomatů z New Yorku do Karibiku, když budou za případy cestovat. Což pro hochy z New Yorku nebude určitě nepříjemná povinnost. 

A co EU? 

Na základě legislativy EU má jakýkoliv občan Schengenu právo obrátit se například v případě ztráty dokladů na jinou ambasádu země Schengenu, pakliže není v zemi k dispozici Česká ambasáda. To však s sebou nese zásadní problémy. Zatímco česká ambasáda logicky identifikuje občana ČR obratem a je schopna vystavit náhradní doklad i za jeden den, tak cizím ambasádám tento proces trvá v průměru několik dní. Je to pochopitelné, zkuste si představit, že třeba v Dominikánské republice (kde nemají ambasádu ani Slováci, ale létají tam tisíce českých turistů) přijde Čech na německou ambasádu zcela bez dokladů a začne tam vykládat, že je občanem členské země EU a chce náhradní doklad. A když neumíte německy ani anglicky. To nemusíte být úplný pitomec - znám spoustu lidí, kteří nemluví anglicky, ale rusky nebo maďarsky. Ale Rusové vám vízum nedají a Maďaři tam zastoupení nemají.  

Řešením by bylo - společné ambasády v rámci EU nebo jejich částí, ve společných ambasádách by seděli vyslanci, konzulové či pověřenci (podle důležitosti země) z členských zemí. Kanceláře a salony k oficialitám mohou mít společné. Laptop na práci má dnes stejně každý svůj. Telefon při troše štěstí má snad každý diplomat také svůj osobní. K čemu velké baráky pro tolik zemí? Vyhozené peníze. To uznávám. Ale lidi, co budou pomáhat a třeba jednou i lobovat za naši zemi a za naše firmy, ti budou třeba vždycky. Žádný Němec, Francouz ani Ital to za nás neudělá. To snad pochopí i ministr zahraničí. I v něm snad kus Čecha zůstalo.