Boj o ropu

České vláda dnes po vzoru některých zemí EU uznala předáka opozice Juana Guaidóa úřadujícím prezidentem Venezuely, přestože tato země má svého legitimně a demokraticky zvoleného prezidenta Nicoláse Madura. 

Tuto pozici Babišovy vlády odmítám. Babišova vláda jen slepě poslouchá diktát Bruselu a Washingtonu a jedná v rozporu s našimi národní zájmy. Venezuela, která má největší odhadované zásoby ropy na světě, musí již patnáct let čelit silnému tlaku těch, kteří by bohatství z této strategické suroviny chtěli lidu ukrást pro svůj privátní prospěch. Odsuzuji vměšování do vnitřních záležitostí suverénních států. Problém je, že Spojené státy ingerují do suverenity národních států. Jižní Ameriku označují za „svůj zadní dvorek“ a dle Monroeovy doktríny považují oba americké kontinenty v širším slova smyslu za své území.

Jakékoli vnější vměšování do záležitostí suverénních zemí jen vyostřuje konflikt uvnitř země a často vede ke krvavé občanské válce. Viděli jsme to v občanské válce ve Španělsku, kde se vměšoval na jedné straně Sovětský svaz, na straně druhé Německo a Itálie. Občanská válka v Sýrii byla zapříčiněná vměšováním USA. To přivedlo do celého konfliktu Rusko, Írán, státy Zálivu či Turecko a válka se jen prodloužila. Venezuelci by se měli dohodnout hlavně mezi sebou, nebo se stanou novou Ukrajinou či novou Sýrií a budou jen ve vleku toho, co budou určovat velmoci.

USA se ostatně vůbec netají svojí dlouhodobou snahou destabilizovat situaci ve Venezuele, která patří mezi státy s největšími zásobami ropy na světě a získat zde silný vliv. K tomu byl také vypracován dosti podrobný plán spočívající v podporování tamní opozice, narušování ekonomiky země, narušování vnitřního trhu, cenovým spekulacím, v sabotážích směřovaných do oblasti těžby ropy, rozvodných sítí i narušování jiných sektorů, dále vyvolávání veřejných protestů a násilných střetů s ozbrojenými silami apod. 

Jakoby se opravdu v mnohém opakoval neúspěšný puč proti Chávezovi z roku 2002. Tehdy byl tento charismatický politik jen na velmi krátkou dobu uměle zorganizovaným pučem podporovaným USA sesazen z postu prezidenta (narychlo byla vytvořena nezákonná proamerická vláda, kterou USA okamžitě uznaly jako legální, ta však nezískala podporu chudých obyvatel země, kterých je většina a musela stejně rychle odstoupit). A tak se Chávez pod masivním tlakem lidu proti tomuto puči již za tři dny vrátil zpět do čela země.

Levicové vlády v Jižní Americe se k moci dostaly řádnými volbami, které příslušné mezinárodní organizace nijak nezpochybnily. Na rozdíl třeba od zločinného diktátora Pinocheta a spol., který by se k moci svobodnými volbami nikdy nedostal. 

Zdlouhavá krize ve Venezuele oficiálně nemá racionální vysvětlení, kromě vtíravého pozadí o ochraně údajně pošlapávané demokracie v této zemi. Ve skutečnosti se zde zkřížily ropné zájmy USA a Ruska, a nedávno zde byla zpozorována i syrská stopa. O úloze Sýrie ve venezuelské krizi hovořil v rozhovoru pro Fox News 13. srpna ředitel CIA Mike Pompeo, který mezi hrozbami pro USA ve Venezuele uvedl Írán, Hizballáh, Kubu a Rusko. Podle jeho názoru ti všichni "vystupují proti zájmům USA, proto se Venezuela "může proměnit v nebezpečnou zónu pro Spojené státy". V této souvislosti Pompeo zdůraznil, že nevylučuje vojenské řešení této "hrozby". 

Ve skutečnosti není informace o umístění libanonského Hizballáhu ve Venezuele, hlavního spojence syrské armády na zemi, nic nového. Nespokojenost v západních a izraelských médiích začala růst už před 10 lety, kdy Hugo Chavez navázal protiváhou k blízkovýchodní politice Bushe mladšího při zničení Iráku úzké vztahy s Íránem. 

Už v roce 2008 byla zřízena letecká linka Caracas-Damašek-Teherán, což výrazně usnadnilo spojení s vlastí mnohamiliónové libanonské komunity v Latinské Americe, která se tam formovala od poloviny 19. století. Za Chaveze posílil Hizballáh svou přítomnost v takzvaném "pohraničním trojúhelníku", kde se sbíhají hranice Brazílie, Argentiny a Paraguaye. 

Ve skutečnosti existují libanonské komunity v řadě zemí v Jižní Americe a tvoří 3% populace kontinentu, ale převládají v Brazílii (7 čili 13 milionů lidí) a Argentině (1,2 milionu lidí). Například současný prezident Brazílie Michel Temer má také libanonské kořeny. Nicméně po roku 2005 začala americká média rozvíjet téma nástupního prostoru Hizballáhu v Paraguay a Venezuele v důsledku nelegálního obchodu s drogami a se zbraněmi. 

Pod tlakem USA zahájila paraguayská vláda loni boj proti Hizballáhu právními metodami a vyvíjí tlak na libanonské podnikatele, kteří údajně se skupinou spolupracují. Samotný Hizballáh se stal středem pozornosti amerického Kongresu také v létě roku 2016, kdy izraelský profesor Emanuel Ottolenghi vystoupil se zprávou o síti Hizballáhu v Brazílii. 

Je příznačné, že v létě 2016 také proběhl v Brazílii převrat, v jehož důsledku byla k moci dosazena vláda, která je loajální vůči americkým ropným společnostem. Koncem roku se však pro ropný průmysl v USA neočekávaně objevila nová a neúprosnější "ruská" hrozba. Ve Venezuele pro splacení dluhu byla s to ropná společnost PDVSA prodat Rusku 49,9% akcií rafinérie Citgo, kontrolované USA. 

V současné době je už tato možnost zmrazena rozhodnutím parlamentu, který je v opozici vůči Madurovi. Washington se přesto obává, že ropný průmysl Venezuely, který se příliš rychle vyvíjí s účastí Ruska, a rovněž s největšími zásobami uhlovodíků v zemi na světě, může popohnat nezávislý chod země, která je ještě k tomu spojena s Blízkým východem. Není vyloučeno, že nedávné úspěchy Hizballáhu v Sýrii američtí generálové rovněž spojují se zázemím v Jižní Americe. 

Připomeňme si, že na konci července Hizballáh s podporou syrské armády dosáhl důležitého vítězství nad skupinou Al-Káida a DAEŠ na hranici Sýrie a Libanonu, v hornaté oblasti Ersal. Navíc se tato bitva stala první společnou bitvou libanonské a syrské armády v historii. Pro USA, které udělaly hodně pro rozparcelování Libanonu a Sýrie, je tato spolupráce nebezpečným signálem. To je důvod, proč na pozadí sjednocení nových spojenců v boji proti terorismu a posílení Hizballáhu věnuje Washington stále více pozornosti svému "měkkému podbřišku" na "zadním dvorku". Je evidentní, že zničení "fronty Hizballáhu" v Jižní Americe je na programu již od loňského roku, kdy byla vyměněna vláda v Brazílii, a nyní došla řada na další baštu ve Venezuele.