Kup živnosťák, dostaneš občanství

V České republice má prakticky každý cizinec možnost požádat o živnostenský list (nově s povinným, ale obcházeným zvládnutím češtiny). Pak mu stačí pět let pracovat načerno a onen živnostenský list nezrušit. Po této lhůtě dostane trvalý pobyt a může v klidu zamířit na pracovní a sociální úřad. Asi teď udiveně koukáte, já koukal taky. Nepsal bych to, kdybych tyhle případy neviděl na vlastní oči. Byl jsem u toho, když mladá Ukrajinka přišla ke kamarádovi do firmy pro potvrzení z pracovního úřadu, že ji nezaměstná, aby měla nadále nárok na podporu v nezaměstnanosti! Z našich daní ! Nerozumím tomu. Pravda, takhle si potvrzení o nezaměstnání vyprošují i Češi. Zaslouží vyhodit na mráz, ale holt stát za své občany vzal odpovědnost a měl by jim dát alespoň nucené práce třeba za polívku a postel v azylovém domě. Náš stát ovšem nemůže vzít odpovědnost za chudé celého světa a už vůbec ne za líné chudé celého světa. Sám cizince (z Japonska) už přes desítku let zaměstnávám. Zajišťuji jim práci, bydlení a veškeré papírování při nástupu. Za to po nich chci práci. Vybírám je pečlivě a dlouho a nikdy žádný z nich ještě na pracáku neskončil. Všichni do jednoho – a je jich několik desítek – jsou čistými plátci daní a dávek České republice.

Když je práce, pracuj, když ne, vrať se domů
Rozumím tomu, když je práce a nejsou lidi. Otevřeme dveře každému, kdo je slušný a chce pracovat. Vydělej si, kamaráde, tolik, kolik jsi schopen vydělat poctivou prací. Jestliže práce není ani pro našince, je to smutný, ale vrať se domů, a až tady zas práce bude, přijeď. Pokud u nás chceš mít živnost – prosím. Podnikej si, jsme liberální ekonomika. Ale pokud nepodnikáš a papír máš jen pro forma, tak se sbal a koukej, kde nechal tesař díru. A to, jestli podnikáš a máš dostatečný oficiální příjem, poznám lehce – podle zaplacených daní. A ty daně musejí být takové, aby bylo znát, že tvůj pobyt a živnost tu má skutečně nějaký smysl. Ne pro přistěhovalce, ale taky pro tuhle zemi. Snad mě, polovičního přivandrovalce, neobviníte z přílišné segregace. Vždyť jinde ve světě to takhle funguje taky a nikdo neřičí, že by třeba Rakušáci byli nějací extremisté.
A trvalý pobyt či získání občanství? Ale kdeže. Povíte mi, proč by ho měl kdokoli dostat jen proto, že tu má pár let živnost nebo montuje ve Škodovce? Státní občanství, to přeci není jen tak lecjaký cár papíru na rozdávání. To je přeci domovské právo. Je to závazek státu starat se o ty, kdo ho budovali a budují. To, že máte občanství, to není zásluha vaše – to je odkaz našich rodičů, prarodičů. To oni vybudovali tuhle zemi, dali jí příslušnou míru prosperity či neprosperity a tu odkázali vám, jako vy ji obohacenou či ochuzenou předáte svým potomkům. Na všechny ekonomické, sociální či kulturní výhody pracovaly stovky předchozích generací. Stejně tak je to i v jiných zemích. Někde mají málo, jinde víc. Bylo a je přece strašně jednoduché a laciné si říct, tady mi toho předkové moc nedali, pojedu jinam, tam už mají vybudováno, tam mají zatopíno a navařeno, tam se ohřeju a najím.
Jistě, kdo z cizinců chce pracovat a chce platit poctivě daně, ať přijede. Ať pracuje celý život, dá něco do počinku svým dětem. Takovému člověku to nejen budu přát, ale budu za něj vděčný. Jistě, věc jiná jsou skutečně humanitární případy, které řeší azylové právo. Ale úplně jiná věc je přijet a natahovat ruku. Plácl bych přes ni našince, natož cizince. Stát by to měl udělat kulantněji – stačí změnit stávající nesmyslné přistěhovalecké zákony. Ono to není namířené proti cizincům. To není xenofobie. To je obrana proti xenofobii. Až na pracovním úřadě převáží cizinci, pak to bude teprve xenofobie. Pak přijde problém, který nepřeju ani cizincům, ani nám. Pak teprve se nebudeme mít doopravdy rádi, pak bude pozdě na intelektuální hry ve stylu multikulti. 

(text je výňatek z mé nové knihy Umění vládnout)