Z deníku autistovy matky, předtím než se definitivně zbláznila .... Dnes na téma, rodinné oslavy a svátky...
Povězte, jak často se jako rodina scházíte? O narozeninách, svátcích, Velikonocích, Vánocích a jiných výročích.
Dle bontonu je vhodné sváteční oblečení, děvčata sukně s halenkou nebo šatky, chlapci minimálně džíny s pěknou sportovní košilí. Nasadit milý úsměv a jde se slavit ;)
Dobrá tak to vnímáme zhruba stejně. Pojďte nakouknout k nám a prosím omluvte nedostatky ....
Nejočekávanější svátek v roce jsou dozajista Vánoce, alespoň pro naše dítka. Jenže s Vánoci přichází i rodinné tradice. Některé jsou poupravené do dnešní doby, některé s Vánoci nemají vůbec nic společného.
Jedna z hlavních tradic je zřejmě usednutí k štědrovečernímu stolu a dokud všichni všechno nesní, tak se nesmí od stolu odejít. Ale zkuste si udržet Pepíka u stolu :)))
Minulé Vánoce probíhaly tak, že se Pepík nechtěl oblékat i přes všechny možné pokusy jak na něm udržet alespoň nějaké oblečení, nám předvedl protest za práva nudistů. A to doslova, u stolu se svlíkl do naha, trenýrky letěly přes celou kuchyň a přistály na uzavřené míse s bramborovým salátem :)) Začal se smát na celé kolo a zdrhl do svého protitankového krytu, úložného prostoru pod postelí. Večeře pomalu ale jistě chladne na rozdíl od mého obličeje s rumělkou na tvářích a oroseného čela. Pokus vydolovat Pepču z pod postele se nedaří. Nezbývá než-li rozebrat postel ze shora. Deku, polštáře, matrace, pružné lamely, všechno letí do kouta a už už jsme u Pepíka. Třikrát hurá, máme lumpíka z pod postele venku. Neradovali jsme se dlouho...
Místo kalhot s košilí jsme uvolili na tričko a kraťasy, znovu usednutí ke stolu a naprosto stejný scénář. Lup, lup, lup, triko letí a tentokráte přistálo na vinných klobáskách. To už mi pomalu ale jistě dochází trpělivost a Pepču jsem okřikla. Bylo mi to houby platné. Umoudřil se až když se znovu svlékl na Adama.
Rychle jsem nandala večeři, která již byla vlažná a doufala, že bude chvilenku klid. Pepík samozřejmě nevydržel po celou dobu večeře sedět, když snědl řízek tak se sebral a prostě odešel. To už mě nechávalo chladnou a v klidu jsem dovečeřela. Ač jsem připravila piktogramy jak bude večeře probíhat, tak tvrdohlavost mého syna vzala za své.
Už mě ani nevyvedlo z míry, že si opět přišla stěžovat sousedka pod námi, která tu ani nebydlí a byla zde na návštěvě u rodičů, že by rádi alespoň jeden den v roce měli klid alespoň na večeři, když se děti radovaly co jim Ježíšek nadělil. S úsměvem jsem ji popřála krásné Vánoce a zavřela ji před nosem, dřív než stihne další přednášku o tom, jak máme nekvalitní plovoucí podlahu. Byla jsem ráda, že už máme Vánoce za sebou.
V hlavě se mi honily myšlenky, jak pojat Vánoce jinak. Příště místo stromečku nechám navést do obýváku dvě kolečka písku, doprostřed dětskou vaničku s vodou a strávíme společně Vánoce na pláži, alespoň náš nudista bude do scenérie zapadat ;)
Krásný den a zas někdy příště Pajuš
