Etika podnikatele...

Navázala bych na svůj článek "Práce, když se řekne práce..."  Předpokládám, že většina z nás měla různé zkušenosti, když měnila zaměstnání....

Pohovor jako takový, každý vnímá jinak. Někdo je vystresovaný, někdo ze sebe nedostane kloudnou větu. Někteří odříkávají naučený monolog. A na otázku: "Proč bychom měli vybrat zrovna Vás?", odpoví převážně naše výše sebevědomí.

Co očekáváme od práce? Asi jako většina s nás pravidelnou mzdu. Mzda hraje velkou roli, máme své představy, za kolik by jsme chtěli pracovat, tak abychom nemuseli počítat a otáčet každou korunu v dlani, než ji zpět pustíme do oběhu. Vidina pravidelného platu je priorita. 

Říká se, že pokud nás práce baví, není to práce. A to je další bod na našem virtuálním seznamu, když se potíme u pohovoru.  Chceme aby nás to bavilo, jinak kdo by ráno vstával s myšlenkou, že jej čeká osm hodin nudy.

Výzva, něco nového i toto hraje velkou roli, protože usnout na vavřínech se nevyplácí. Něčemu novému se přiučit je dobré nejen pro nás, ale i pro naše sebevědomí.

A samozřejmě etika podnikatele, že dostojí svým závazkům vůči nám.

Realita je postavena do jiné roviny, alespoň z mých zkušeností. 

"Chceš-li psa bít, hůl se vždy najde." V tomto duchu bylo mé první zaměstnání. Bezvýznamná chyba z mé strany. Kdy jsem tvořila svému tatínkovi titulku na jeho první CD a uložila jsem rozpracovaný návrh  již v době pracovní a to o pouhé dvě minuty, vedlo mého prvního zaměstnavatele k ukončení pracovní smlouvy pod pohrůžkou §53. Mladé nezkušené děvče to podepsalo. Aniž by pořádně vědělo, co znamená §53. Ale neznalost zákona neomlouvá, čili má chyba.

"Na každou svini se vaří voda." V duchu tohoto přísloví se neslo mé druhé zaměstnání. Ač jsem splnila vše i nad rámec mých pracovních povinností. Tak zaměstnavatel dosud nepřipsal mou mzdu na můj účet. Poslední výplata, i když ví, že finanční náročnost naší rodiny kvůli postižení našeho  nejmladšího syna je velmi vysoká. Ani to ho nevedlo k chytnutí se za frňák a dostát tak svých závazků z pozice zaměstnavatele. Takže o jeho etice by se dalo polemizovat. Ale co jsem čekala, když  nebyl schopen ani přijít osobně popřát k Vánocům, jen podat ruku by stačilo. Natož se přijít rozloučit, když jsem naposledy "zavírala krám". Ani toho jsem se po čtrnácti letech nedočkala. Takže ano i etika zaměstnavatele hraje velkou roli, tu největší. Přeci každý z nás ve skrytu duše chce  drobné poplácání po zádech, že odvádí svou práci dobře.

Pajuš