"Díky bohu" za autismus...

Z deníku autistovy matky před tím, než se definitivně zbláznila...... Dnes na téma: Maličkosti, drobnosti, odlišnosti a jiné jinakosti.

Je to několik týdnů, co jsem narazila na vtip z autistického prostředí. Všude přítomné vtípky na blondýny, policisty, politiky, ženy za volantem, kdejakého Pepíka či vrávorajícího manžela k domovu, by dokázal z mysli vyštrachat nejeden z nás. Ale o autismu?

Malá kapka v moři, která značí, že pojem autismus, již není jen prázdné slovo, pouhá diagnoza. Pokud vznikne vtip , je to příslib zájmu o dané téma. Což je krůček k lepším zítřkům, alespoň já to tak cítím.

"Kámo, zjistil jsem, že moje máma je taky autista!"
"A jak jsi k tomu dospěl?"
"Protože má pouze jeden zájem a opakuje dokola stále stejnou větu."
"Už sis uklidil ten pokoj?"

Úklid, věčný to boj a zároveň v těchto dnech horké téma. Ne, že bych nebyla pořádku milovná, ale trávit život s handrou v ruce nehodlám. Většinou se spokojím s "poklizeným" bytem. Nebudu se vymlouvat, že mám plno starostí s Pepíčkem. Když se objeví návštěva za dveřmi a u nás to vypadá jako po boji, ráda v těchto případech vznáším otázku: "A přišli jste na kontrolu bytu nebo za námi na návštěvu ;)".

Ale jsou chvíle, kdy bouchnou saze. A jedna taková, přišla minulý víkend. Já hloupá si koupila v Ikea rozstřikovač na tři ubohé květiny, které svádí svůj vlastní boj o přežití. Moje drobotina si udělala do lahvičky šťávu a stříkala si ji do pusy. Přišla jsem na to v momentě, kdy jsem se po celém bytě, od koupelny po pokojíček, lepila k podlaze jako hlavní hrdinka z kouzelné pohádky "O Popelce". To byla pomyslná poslední kapka, pulzující tepna na krku zvěstovala příchod tornáda.

Hlavou mi probíhaly bojové plány.
Bod první - ochromit nepřítele. Nemilosrdně jsem zaheslovala přístup k wifině, v očekávání útoku rozezleného davu, připravena v plné polní. Vteřinovka na kuchyňských hodinách nestihla ani jedenkrát ukončit svůj tři sta šedesáti stupňový cyklus, když první zvědavé vlašťovky vylétly z hnízda za poznáním, proč nejde internet.

Bod druhý - rozděl a panuj. Jaké to bylo zjištění, když v kuchyni stála stvořitelka, nespokojených ptáčat, s kýbly, handrami a čistícími prostředky s významně zdviženým ukazováčkem. Zmohli se tak akorát na: "A jé je....."

Bod třetí - s chutí do toho a půl je hotovo, v tomto případě vůbec neplatilo. Společně jsme začali šůrovat byt od stropu k podlaze, včetně odtažení lehčího nábytku. V dobrodružné cestě za čistotou jsme se potkávali s vědátory, co testovali  penicilin v praxi. Vynálezci, co dokázali přilepit Coca-colou sešit k psacímu stolu, přírodovědci co studovali migraci drobného hmyzu..... A nedala jsem pokoj, dokud nebylo čisto a naleštěno a voňavo jako v pohádkové princeznovské komnatě. Se slovy: "Cokoliv se bude od teď válet na zemi, letí k popelnicím!", jsem propustila "Jdoucí na smrt" do čistě převlečených postýlek spát.

Když už jsem byla v ráži, pokračovala jsem v obýváku, pěkně na všechny čtyři a pořádně vydrhnout podlahu od té zpropadené šťávy. Pepík postával v rohu a pozoroval celé dění s vyplašeným pohledem. Po chvilce jsem se vzdálila k telefonu a po návratu jsem našla Pepču, jak se mě snaží napodobit. Klečel na podlaze, v ruce handru a vytíral podlahu. Tak a teď jsem s otevřenou pusou a vyplašeným pohledem, pozorovala Pepíčka zase já. Bez jediného slova se chopil práce a snažil se pomáhat. Budu naivně věřit, že to způsobuje jeho handicap. Ať už se jedná o zastlání peřin a složení letiště v pohovku, nebo odpozorování jak se vytírá podlaha. Či pokusy o zametení kupičky nečitost.

Drobnosti, které se snaží sám, v pěti letech, zvládat. Bez jediného pobídnutí či slova. Odlišnost od svých sourozenců, které je potřeba v těchto případech "bičem" nutit, je zřejmá. Pozoruji to již delší dobu. Kdy uklízí nákup, přesně tam kam patří.  Pomáhá s vyklízením myčky, aniž by prohodil: "Proč zase já." Díky autismu má smysl "pro pořádek". Vše musí být na svém místě, běda jak je to o kousek vedle nebo dokonce v jiném regálku. Takže ano, i autismus má svá pozitiva, a toto je jedno z něj:)

.............................................................................................................................................

Ráda bych Vám popřála, klidné a veselé Vánoce. A zas někdy na mém blogu Pajuš