Z deníku autistovy matky před tím, než se definitivně zbláznila... Dnes na téma: Kutil Tim po česku. Díl první - plnou parou vpřed!
Učit autistu je o krapet složitější než "normální" dítě. A učit nemluvícího autistu je ještě o stupínek těžší.
Jediné co máte první po ruce je internet (2 roky zpětně). Hledáte jakékoliv informace, čtete mraky článků, ale kde nic, tu nic. Topíte se v moři a umíte jen polykat slanou vodu. Hodiny a hodiny přemýšlení "JAK".
Vždyť ani nevím, co to ten zpropadený autismus je, jak můžu učit svého syna? Koho oslovit? Kdo nám pomůže. A mnoho dalších otázek.......
Díky Středisku pro ranou péči Liberec ops, jsme dostali pár odpovědí. A jelikož jsem v hloubi duše snílek a nenapravitelný optimista, který je pro každou "špatnost". Pojala jsem výuku syna "ve velkém".
Jako první nám byla doporučena nástěnka, kterou využijeme na denní režim. A to bych ani nebyla já, abych z toho neudělala víkendové veledílo :) Proč kupovat obyčejnou malou korkovou nástěnku, když si můžu vyrobit vlastní, větší a kvalitnější :)
Potřebuji jen velkou desku. A jak velkou, odvětil manžel. Prostě velkou.
A tak se vyrazilo pro desku do truhlárny, několik telefonátů, jak bych si to představovala a nakonec jsme se dohodli, tedy já rozhodla :))), že se pořídí taková, co se používá na zadní stranu nábytku asi
3-4 mm široká, určitě víte, kterou myslím :))
První jsme nedovezli, zlomila se při nakládání na auto, druhá nezvládla cestu :))) a teprve třetí nám dělá společnost do dnes :))) Ještě že máme známého truhláře, co ty dvě zužitkoval ;)
Jako druhý byl na seznamu koberec. Ptáte se proč zrovna koberec? Odpověď je jednoduchá, na koberci drží perfektně suchý zip, který používám na komunikační karty. Určitě si vybavíte, boty na sucháč, když se "přicucnou" ke koberci. Skoro reklama na "Drží to, fakt to drží." Obyčejný zátěžák ze zbytkového zboží za pár kaček.
Dále potřebuji lepidlo, no jo, ale jaké. Na štětí toto jsem nechala na specialistech a nechala si doporučit takové to, na které potřebujete i pistol. I ta pistol se sehnala, ale kamarádka byla už velmi unavená a asi v polovině se prostě zlomila :))) Možná bych do známého moudra: "Ženu, prachy a auto nikdy nepůjčuj", přidala i pistol na lepidlo :))) Zbytek lepidla jsme dolovali vším možným a roztírali prsty :))
Tááák už jen lišty, to byla procházka růžovým sadem. Narýsovala jsem si linky a na prkénku odlamovacím nožem upižlala podle potřeby ;) Lišty jsem zbytkem lepidla přichytila ke koberci. Už zbývá tu nádheru přichytit na zeď.
Jenže, znáte to, panelák :)))) Některé stěny jsou jak papír, některé mnohokrát provrtané, podle toho jak často byt měnil majitele nebo nájemníka. A co čert nechtěl, párkrát se zadařilo projet zdí skrz s patřičnou ďourou z druhé strany. O tom, že zasádrování spolklo celý pytlík sádry se asi zmiňovat nemusím :))))
Poslední úpravy, při moření lišt jsem málem padla, proč to mořidlo tak smrdí? Nechápu :)) Ještě přelakovat a krasavice je na světě. Prosím uvítejte naši kobercovou nástěnku :)
Pajuš
