Miliónek sem, miliónek tam...

Já teda nevím jak vy, ale pro mne je miliónek hodně. Nejen hodně, ale velmi hodně. Jsou ale takové, které mohou odpustit dva milióny a nějak je to citelně nezasáhne. Nevím, jestli citelně na citech, ale jinak asi ne. Nevím, jestli bych dokázala takhle jen tak jedním tahem pera si nechat vyfouknout dva milióny. Fakt nevím.

Já jsem upřímná, a tak upřímně přiznávám, že jsem i lakomá a sobecká, a tak by mi velmi vadilo přijít zbytečně třeba jen o stovku. 

Zrovna včera jsem se šla se svou malou projít. Měla velkou žízeň, a tak jsme se zastavily na limče. Nebylo to jen pití, ale Terka zjistila, že má i hlad. Eva, kterou jsme cestou do kavárny potkaly  a která se k nám jen tak ledabyle připojila, tak se rozhodla se s námi občerstvit. Já velikášsky zaplatila všechno za všechny. Cestou domů jsem si nadávala, proč jsem byla tak velkorysá. Vždyť tu holku zrovna nemusím. Hned jsem vypočítávala, co jsem mohla za tuto zbytečnou návštěvu restauračního zařízení mít. Dokonce jsem z baťůžku vylovila láhev s pitím.

Dnes ráno jsem se vypravila zase na procházku. Co také jiného o prázdninách dělat. Moje toulání se městem skončilo v hypermarketu, kde jsem objevila parádní tričko a mikinu. Obojí o polovinu levnější. To je přece kup jako blázen. To musím Terce koupit.  Do školy se bude hodit. U pokladny jsem vytáhla pětistovku, jenže jsem rychle musela z peněženky vylovit ještě jednu. Naštěstí v mé oranžové peněžence byla jedna schovaná jako záloha na horší časy. Právě nastaly a právě nyní se hodila. Přehlédla jsem se. O padesát procent levnější byly ty hadérky nalevo, já vzala ty napravo. Jenže vrátit  Monster high věcičky nejde. Terka tyto příšerky miluje a já vlastně taky. Vždyť na to mám, ne. Přece se před okolím neztrapním.

Podobné to bylo s brýlemi. Šla jsem kolem optika a chtěla si prohlédnout tamní novinky. Jenže jakmile se milá prodavačka začala o mne starat, tak mi bylo hloupé nic nekoupit. Terka potřebuje sluneční, navíc nové diptrické, předpis od očařky jsem taky měla, a tak bylo jasno. 

Moje kamarádka Alenka se drží hesla, že každá správná holka by měla mít aspoň tři chlapy. Jednoho na úklid, dalšího jako milence, třetího starého a bohatého. Alenka se toho drží zuby nehty, jen posledního starého vyměnila za bohatého mladého. Je to prý lepší. Dokonce prý si může dovolit vypustit druhý článek své trojky, někdy prý i ten první. To však musí důkladně vybírat.

Jednou jedinkrát jsem se pokusila držit Alenčiných rad. Zjistila jsem, že asi bych jich potřebovala ne tři, ale aspoň pět, ale hlavně jsem se utvrdila v tom, že na TO nemám žaludek. Ruku na srdce, někdy i jeden je hodně.  (Na tomto místtě musím poznamenta, že nejsem nějaká potrhlá ženská zaměřená proti chlapům. Spíše mám chlapy ráda a vážím si jich. Rozhodně je beru za mnohem lepší kamarády, za báječné kolegy, než jakými jsou ženy.)       

Nesnáším přetvářku a lež, a tak když čtu mnohé články v tisku, anebo poslouchám nějakou "tu zaručenou" zprávu, tak se mi "otvírá kudla v kapse". Někomu nedělá problémy lhát a tvářit se pravdivě. Já teda nevím, jestli bych jen tak mohla odpustit. Cokoli. Jenže na druhou stranu čteme tolik jednostranných zpráv, že pravda není nikdy taková, jaká je nám předkládána. 

Tak to bylo i s mojí kamarádkou Annou. Rozvedla. Rozvod to byl z její strany hysterický. Manžel ji podvedl, a tak nemohla již vedle něho existovat. Milovala ho, ale už to nešlo. Nakonec jsem se dozvěděla, že podvádět začala Anna a že Milda byl až tím druhým. Taky ho neopustila ona, ale on ji, protože ani prstýnek nestačil na dodržení opětovného slibu věrnosti. Jen co si nasadila klenot, tak prý Mildu opět podvedla. Jenže my všichni kolem Aničky "víme", že ukřivděnou je naše kamarádka. "Vím", ale nevěřím.

Rodina je rodina, otec je otec a je chvályhodné, že se dcera takto k němu zachovala. Jenže já opravdu nevěřím, že jen tak s klidem ty peníze oželela. Já bych to nedokázala, i kdyby šlo o tátu.  Jsem asi špatný člověk. Navíc já prostě miliónek navíc nemám. Nemám žádný. I tak jsem šťastná.