Zase ta Eliška.... Eliška a já jsme jako jednovaječná dvojčata. "Věci" se nám dějí stejné a stejně. Prázdniny nabízejí dost času se scházet a svěřovat si tajemství, popř. si navzájem vylévat dušičku, a tak to bylo i v pátek. Seděly jsme v naší oblíbené kavárně na ledové kávě. Zmrzlina byla slaďoučká a spolu s kávou mi poskytovala velkou rozkoš. Vychutnávala jsem si ji a chvilku jsem přestala se starat o Elišku. Ten týden jsem příliš šťastný neměla, a tak jsem se plně věnovala tomu lahodnému moku, jako by mi měl nahradit všechny nedostatky skoro uplynulého týdne. Eliška byla nějak nezvykle zmlklá. Většinou se jí pusa nezastavila, což mně ostatně také ne, ale dnes....? Podivné!
"Ty, Ivanko, dívala si se na Záložní plán?" obrátila se na mne, když dosrkala svoji dávku kávy.
Chvilku jsem nechápala, ale pak mi docvaklo. Jo, jasně, film s Jenifer Lopez v hlavní roli. Jak hlavní hrdinka příběhu si rozhodla pořídit rodinu, a tak se nechala uměle oplodnit. Jak napotvoru se zadařilo napoprvé, a to v okamžiku, když se potkala s přitažlivým mužem. Prostě láska na první pohled. Jenže to těhotenství... Jak to ale v podobných filmech bývá, tak nakonec vše dobře dopadne. Sladké....!
Chvilku jsem nechápala, proč Eliška tak zuří. Mně se osobně ten film vůbec nelíbil. Hlavně to nereálno s těhotenstvím. Jenifer se ládkovala jako nevázaná, chovala se naprosto nemožně. Příšerná příšernost. Ale abych kvůli tomu tak zuřila....!
Eliška právě odložila lžičku, a jak se zdálo, tak se i trochu zklidnila.
"Nechápu, jak se mohla tak báječná herečka propůjčit takové roli. Vždyť to bylo děsné," pronesla rozzlobeně.
Trochu jsem ji chápala, ale i nechápala zároveň. Fakt ten film byl podivný. Nejsem filmovou kritičkou, ale i když podle svých žáčků jsem schopna prý všeho, tedy i schopna psát recenze, jak mi pochleboval jeden můj maturant, tak si myslím, že film byl šílený. Tak to prostě v životě není. Chápu, že filmy musejí být sledovatelné, aby vydělávaly. Já jako divák si mohu zvolit, zda se budu dívat, anebo nedívat. Já jsem si v tomto případě zvolila film sledovat, spíše poslouchat, a jak bylo patrno, tak podobně se rozhodla i Eliška. Co také jiného by měly osamělé svobodné matky po večerech dělat...?
"Viděla jsem Zbyňka. Pořád ho miluji a pořád ho chci," sdělila mi zcela nečekaně kamarádka. I ona využila Zbyňka něco jako dárce spermatu. Eliška toužila po dítěti, ale nešlo to. I podle odborníků, a tak v devětatřiceti letech se přestala myšlenkou na rodinu trápit a užívala si všeho i nechráněného sexu se Zbyňkem. Nebyl také důvod se chránit. Zbyněk byl naprosto spokojený, protože jako ženáči se dvěma dospělými syny a se vzteklou a náročnou manželkou mu nekoplikovaná Eliška vyhovovala. Eliška byla milenkou, jakou si každý chlap může přát. Krásná, inteligentní, velice módní, komunikativní a uměla se i chovat v jakémkoli prostředí a při jakékoli příležitost. Zbyňkovi učarovala a stále ho přitahovala. S Eliškou se scházel třináctým rokem a stále jí byl uchvácen. Zbyněk děti už nechtěl a také to Elišce několikrát opakoval. Pak se ale stalo....! Eliška otěhotněla a on cítil, že ho podrazila a velmi silně ranila....!
Pohladila jsem Elišku po rozechvělé ruce. Já jsem měla osud podobný, a tak mi bylo jasno, jak přítelkyni je. I já se nedostala z rozchodu s otcem svého dítěte, i já se cítila ponížená a ublížená.
"Čau holky, přisednu si." Vedle nás se objevil Ivošek, náš teplý kadeřník. Prima kluk a prima kamarád, ale teď se nehodilo se s ním vybavovat. Jenže Ivošek, aniž by čekal na odpověď, vlastně se ani nezeptal, tak se uvelebil naproti mé maličkosti a začal cosi rozebírat. Něco jak to má těžký, že jeho miláček chce na dovolenou do Špindlu, ale on chce do Ameriky, ale také že mu ještě nekoupil tu bundu, kterou si moc přeje. Prostě sladký Ivošek.
Pohlédla jsem na Elišku. Ta vyvalila oči a začala se velmi nahlas smát. Já ostatně taky. Prostě teď tu máme Ivoška, ale příště si to dopovíme.
