I když jsem se dušovala, že nebudu psát o politice, přece jen mi to tentokrát nedalo. Mám pocit, že v dnešní době je situace natolik vážná, že i já musím přispět svojí „troškou do mlýna.“ Návštěvou různých zařízení pro seniory, si na svoje konto připíšou oranžoví, modří, či červení, hodně "oveček" !!! Bojím se toho a myslím, že oprávněně.
V sobotu jsem navštívila svoji maminku v Domově pro seniory. Byl krásnej slunečnej den a když jsme se po projížďce vrátily na pokoj, zavedla jsem řeč na volby. S mamčou bydlí o trochu mladší paní, tak kolem 80-ti let, paní Zadáková. Na rozdíl od ní, má vcelku přehled o dění u nás i ve světě. A co je nejdůležitější, pamatuje si. Mamka ne. Ptala jsem se, koho budou volit. Moje maminka ani nevěděla, že nějaký volby jsou a co to vlastně je.
Její sousedka se zeptala: „Když nebudu volit, nezavřou mě ?“
„Tak to určitě ne, ale není to dobře. Hlavně v dnešní době je třeba, aby se voleb zúčastnilo co nejvíc lidí,“ vysvětlila jsem.
„A koho budete volit Vy, paní Ludmilo ?“
„Já váhám, ale určitě to nebude ČSSD, ani ODS a už vůbec ne komunisti !!!“ odvětila jsem, „A koho Vy, paní Zadáková ? Nebo volit nebudete ?“
„Já bych i volila, ale taky nevím koho. Mně by se líbil ten Paroubek nebo i komunisti. Vždyť, co mi tenkrát chybělo ? Práci jsme měli, jídlo bylo za hubičku. A teď ? Víte, mně zbyde, po zaplacení pobytu tady, tisícovka. A Paroubek říkal, že nám přidají na důchodech a nebudou se platit ani ty poplatky u doktora. Vždyť je to nekřesťanský, kolik dám měsíčně za léky.“
Zježily se mi vlasy na hlavě, i když jsem víceméně obdobnou odpověď očekávala.
„Paní Zadáková, ale to neděláte dobře, protože Paroubek nám nadělá tolik dluhů tou svojí „lidskou politikou,“ že se Vám o tom ani nezdá !“
Paní Zadáková se zamyslela: „A koho teda, myslíte, že bych měla volit ?“
„Já budu volit Radka Johna. Znáte ho přeci, ne ?“ odpověděla jsem, už pevně rozhodnutá, komu dám svůj hlas.
„Jo jo, znám, ten je z toho pořadu „Na vlastní oči,“ že jo ?“ rozzářila se. „Ten se mi líbí !"
Chvilku přemýšlela a pak povídá: "A víte co ? Tak jo, já ho teda budu taky volit, když říkáte, že to bude lepší,“ usmála se.
Mamka do tý doby jen poslouchala náš rozhovor. Najednou se na mě podívala, stiskla mi ruku a řekla: „Neboj, Luďko, já ho budu volit taky.“ Vyrazila mi dech a mně se vhrnuly slzy do očí. Bylo to od ní tak nečekaný a dojemný. Vím totiž, jak u ní postupuje stařecká demence. Ale v tuhle chvíli měla mysl absolutně čistou !!!
„Mamko pamatuješ, když jsi byla v Domě s pečovatelskou službou ? Jak jsi chtěla volit zelený ?“
Smutně se na mě podívala a zeptala se: „Já jsem bydlela v Domě s pečovatelskou službou ?“
V tu chvíli jsem si chtěla nafackovat. „Jo, mami, ale to už je dlouho, proto si to nepamatuješ, víš ? Vždyť já už jsem taky stará skleróza, nic si z toho nedělej,“ snažila jsem se ji upokojit.
„A co se v tom pečováku Vaší mamince stalo ?“ vyzvídala paní Zadáková.
„No, tenkrát tam přišel starosta, chodil od bytu k bytu a každýmu obyvateli dal oranžovou růži a pomeranč. Přišel taky k mamce a když jsem za ní přijela, tak jsem se ptala, koho volila. A ona mi řekla, že ČSSD. Úplně jsem ztratila řeč a pak se zeptala, proč změnila názor ?“
A mamka na to celá nadšená: „No, představ si, Luďko, že za mnou byl sám starosta ! A donesl mi krásnou růži a pomeranč. On si vzpomněl na starou babu ! No, není to krásný ? Byl to takovej sympaťák, vůbec se nechoval povýšeně, povídal si se mnou, dal si se mnou kafíčko a tak jsem ho volila.“
„Ale mami, to byl přece účel ! On za Tebou přišel proto, že jsou volby a ne proto, že si najednou vzpomněl na nějakou obyčejnou ženskou. Ty jsi mu úplně ukradená, víš ? To jsi fakt nepoznala ???“ Nevěděla, co říct, tak jsem radši změnila téma.
"No a teď se bojím, že se to bude opakovat, paní Zadáková. Zase přijdou nějaký "chytrolíni" a budou Vás tady přesvědčovat, že oni jsou ty praví, který Vám vrátěj sociální jistoty, naslibujou Vám "hory doly" a Vy se necháte ukecat. Takže proto jsem chtěla vědět, jak to bude u Vás letos s volbama. Abyste taky nenaletěla jako kdysi mamka.“
Paní Zadáková se chystala kamsi na procházku a když stála ve dveřích, rozloučila se se mnou a zeptala se: "Paní Ludmilo a jak že se jmenuje ta strana, kde je ten John ?"
"Věci veřejné, paní Zadáková," a překvapeně jsem dodala, "pamatujte si dvě V !"
"Tak dobře, já to tady rozhlásím a budu se snažit všechny přesvědčit, aby volili Johna. Vám totiž věřím." Zavřela za sebou dveře.
Večer jsem odjížděla domů spokojená. Strávila jsem s mamkou krásnej den, dokonce jsme našly lesní pěšinku. Byla samej hrbol, ale do lesa jsem ji dostala i s tou její "kárkou." Mamka byla zase šťastná, poslouchala zpěv ptáků, šumění stromů. Les je její celoživotní láska a jí tak zářila očíčka !!!
Hodně se bojím toho, jak lehce jsou zneužitelný starý lidi. Nechají se "oblbnout" kdejakým slibotechnou. A že těch "starobinců" u nás je !!! Nejen Domovy pro seniory, Pečovatelský domy, ale i nemocnice, LDNky a já nevím, co ještě. Stařecká demence totiž nikoho nezbaví svéprávnosti, pokud se o to nepostarají příbuzní.
Tak doufám, že aspoň v jednom Domově, respektive v jednom patře, udělá paní Zadáková velkou "agitačku." Snad pár lidiček porozumí a bude volit ty správný strany.
I když, kdo dneska ví, co je vlastně správný ???
PS: Koho zarazí, že jsem maminku "šoupla do starobince," nechť si otevře pár mých předchozích článků na toto téma.
