Jsem rozhořčená a je mi stydno …..

Ano, rozhořčená. Přitom mám vztek a všechno se ve mně bouří !!! Mám vztek na lidi, kteří dokáží zostuzovat v těchto chvílích pana Arnošta Lustiga !!! Hned po jeho smrti. Jako když hyeny čekají u polomrtvého buvola, až mu vyhasnou oči. Stydím se za ně !!!

Z archívu paní Markéty Mališové

Všichni bychom si měli vzít příklad z jeho vysoce morálních zásad, jeho postoje k životu i v těch nejkrutějších chvílích. Pravda, skoro nikdo z nás si neumí představit, co prožívali lidé v koncentrácích. Pan Lustig přežil. Přesto stále cítil ve svém nitru, jakousi „nespravedlnost,“ že to bylo na úkor někoho jiného. Kdo z nás by se něčím takovým zabýval 65 let po válce ?

Arnošt Lustig neztratil svůj specifický humor, nadhled a lásku k lidem a životu !!!

Bylo o něm napsáno už hodně článků, proto se nemíním opakovat. Vypíchnu pouze článek paní Dany Emingerové „Nesmrtelný Arnošt Lustig.“ Dana milovala Arnošta Lustiga, právě tak jako on ji. Byli si hodně blízcí !!! Přečtěte si její poklonu panu Lustigovi. Přesto, že je ve svém nitru nesmírně zraněná, píše o něm lehce a s vtipem. Tak, jak ji to naučil on sám.

Moc prosím každého, aby si uvědomil, než začne psát do jakékoliv diskuze o Arnoštu Lustigovi, co to bylo za ne/obyčejného člověka.

Ti, kteří píší pomlouvačné, závistivé příspěvky, nemají ponětí jak ubližují lidem, blízkým srdci pana Arnošta Lustiga. Vím, že vás můj názor nemusí zajímat, máte na to právo. Stejně tak mám já právo na to, abych hájila nespravedlivá nařčení na adresu Dany Emingerové a Arnošta Lustiga. Snad někdo zapřemýšlí nad těmito písmenky.

Já osobně se hluboce skláním před Arnoštem Lustigem i před paní Danou Emingerovou.

Ludmila Odarčenková