V současném světě se neměří všem zemím stejně nejenom v mezinárodní politice, ale ani na poli sportu. Události, spojené s tureckou invazí do Sýrie, jsou toho názorným příkladem.
Jak asi všichni vědí, před necelými 14 dny podnikly turecké armádní jednotky invazi na severu Sýrie, při níž zaútočily na tamní kurdské obyvatelstvo. Již během prvních dvou dnů tureckého vojenského útoku přišlo o své domovy kolem 70 tisíc lidí a zemřelo při něm několik desítek civilistů, mezi nimiž byly i ženy a děti, o několik dnů později arabští povstalci na straně Turků znásilnili a zavraždili kurdskou političku Hervin Chalafovou. Až od 17. října bylo mezi Turky a Kurdy dohodnuto příměří, které však má dnes v noci skončit…
A jak na tuto tureckou agresi, při níž jednoznačně došlo k porušení mezinárodního práva, reagovali západní a čeští politici, případně bojovníci za lidská práva v demokratických zemích? Asi nejsem sám, komu dosavadní reakce přijdou jako velmi mírné či vlažné. Zejména v porovnání například s tím, jak hlasité byly odsuzující reakce při ruském obsazení Krymu v roce 2014, přičemž se v důsledku této události země Evropské unie i USA dohodly na zavedení ekonomických sankcí vůči Rusku, které platí dodnes. Případně, když „hlasitost“ současné protiturecké kritiky porovnáme třeba s hlasitostí protestů vůči Číně za její potlačování demonstrací v Hongkongu.
Když vezmeme třeba Českou republiku, tak „nejráznějším“ počinem našich politiků dosud zřejmě bylo usnesení Poslanecké sněmovny, které odsoudilo tureckou invazi jakožto porušení mezinárodního práva a vyzvalo premiéra Babiše, aby v Evropské unii prosazoval ekonomicko-politická opatření vůči Turecku. Co se týče demonstrací na podporu Kurdů, konaly se například minulou středu v Praze na Klárově či v Brně, a zúčastnilo se jich několik stovek lidí.
Dosud poslední taková demonstrace pak proběhla v našem hlavním městě včera. Svolali ji politici z Pirátské strany a byla na ní podepisována petice, vyzývající českou vládu k uvalení přísných ekonomických sankcí na Turecko (viz odkaz zde). Někteří sice za tento počin Piráty kritizují a na internetových diskusích píší například o tom, že se tím Ivan Bartoš a spol. pouze chtěli na veřejnosti zviditelnit, já však, ač nejsem jejich velkým příznivcem, Piráty naopak za zorganizování takové akce chválím. Je jenom škoda, že na demonstraci došlo podle odhadů jen asi kolem 300 lidí, a že tato protestní akce zůstala stranou zájmu většiny médií, včetně naší veřejnoprávní televize.
Jak už jsem zmínil výše, ani z úst převážné většiny vlivných západních politiků dosud žádné rázné návrhy, jak tureckého prezidenta Erdogana za agresi potrestat, slyšet nebylo. Zřejmě jeho výhrůžka ohledně toho, že je připraven pustit do Evropy přes tři miliony syrských uprchlíků, pobývajících na tureckém území, spolehlivě zabírá. Co mě však jakožto sportovního fanouška překvapilo, je skutečnost, že na Turky mají odlišný metr i některé sportovní organizace, jako například evropská fotbalová asociace UEFA.
Jak asi čtenářům, zajímajícím se o sport, neuniklo, turečtí fotbaloví reprezentanti nedávno salutovali na podporu vojáků, válčících v Sýrii, po gólech, vstřelených v zápasech evropské fotbalové kvalifikace proti Albánii i proti Francii (viz odkaz zde). Překvapilo mě proto, že ze strany UEFA dosud nedošlo k jejich potrestání a šéfové evropského fotbalu si s vyšetřením tohoto skandálu dávají načas, ačkoliv průkazné záběry se salutujícími tureckými fotbalisty již před více než týdnem obletěly celý svět. Je to v kontrastu například s tím, když byl v minulosti srbský plavec Milorad Čavič vyloučen z plaveckého mistrovství Evropy kvůli tomu, že po vítězném závodě přišel na stupně vítězů v tričku s nápisem „Kosovo je Srbsko.“ Případně, když byli v roce 1992 vyloučeni z evropského fotbalového šampionátu jugoslávští reprezentanti kvůli tomu, že v jejich zemi v té době probíhala občanská válka.
Jak tedy vidno, v dnešním světě se ani v mezinárodní politice, ani na poli sportu neměří všem zemím stejným metrem…
