Co všechno v dnešní době je či naopak není diskriminace na základě pohlaví? Vyznat se v tom je bohužel stále více složitější…
Jak jsem si přečetl včera zde na iDNES, Státní a katedrální pěvecký sbor v Berlíně čelí soudní žalobě kvůli tomu, že se dopustil diskriminace na základě pohlaví. Tento nejstarší berlínský chlapecký sbor, jehož tradice sahá až do 15. století, totiž odmítl do svých řad přijmout devítiletou dívku. Dle její matky tímto počinem představitelé sboru projevili zaujatost vůči ženskému pohlaví a porušili jeden ze základních článků německé ústavy. Proto na ně podala žalobu, kterou se bude příští týden zabývat německý správní soud.
Při čtení zpráv tohoto typu si vždy říkám, zda ještě vůbec žijeme v normálním světě. Dočkáme se snad v brzké době pro změnu i soudní žaloby od rodičů nějakého chlapce, kterého nechtěli přijmout do oddílu moderní gymnastiky či akvabel (čistě z toho důvodu, že jde o sporty, určené výhradně dívkám a ženám)? Nebo dokonce žaloby nějakého mužského návštěvníka aquaparku kvůli diskriminaci na základě pohlaví z toho důvodu, že mu jeho provozovatelé neumožnili vstup do sauny v čase, určeném dle otvírací doby pouze pro ženy?
Teď trochu vážněji: při sledování včerejšího finále fotbalového Superpoháru UEFA mezi Liverpoolem a Chelsea jistě nejenom mě zaujalo, že zápas řídila trojice ženských rozhodčích. Z mého pohledu francouzské sudí zápas zvládly velmi dobře (byť se na ně fanoušci FC Liverpool možná mohli v prodloužení zlobit za nařízení sporné penalty proti jejich mužstvu). Ovšem jelikož je tento blog o tom, co všechno dnes je či není diskriminace na základě pohlaví, asi nejenom mě napadla v této souvislosti otázka, zda výběr rozhodčích pro tento prestižní zápas také nebyl proveden na základě diskriminace žen, ovšem té takzvaně pozitivní. Je totiž zvláštní, že hlavní rozhodčí Stéphanie Frappartová dostala od činovníků UEFA důvěru přesto, že její dosavadní zkušenosti s řízením vrcholného mužského fotbalu jsou minimální – do včerejšího dne totiž odřídila pouhé dva zápasy první francouzské ligy…
Také by mě například zajímalo, jak se zastánci naprosté rovnosti mužů a žen dívají na skutečnost, že některé vysoké školy u nás pořádají či v minulosti pořádaly takzvané letní školy informatiky pro dívky – středoškolské studentky. Tyto kurzy jsou dokonce dotovány i z evropských fondů a že jsou určeny výhradě pro dívky, je zdůvodňováno tím, že v IT odvětví pracuje v současné době málo žen. Což je samozřejmě pravda, otázkou ovšem je, zda se teoreticky kvůli tomu nemohou cítit trošku diskriminovaní zájemci o vysokoškolské studium informatiky z řad hochů. Být to v Německu, kdo ví…
Když se totiž vrátím k případu německé dívenky, údajně diskriminované kvůli nepřijetí do chlapeckého pěveckého sboru: přece jen věřím tomu, že u nás by snad ničí rodiče nenapadlo svou dceru do chlapeckého sboru (zrovna tak jako chlapce do dívčího sboru) přihlašovat a už vůbec ne se kvůli tomu soudit. Jde ovšem o to, zda tyto „moderní neomarxistické trendy“ v dohledné době nedorazí i k nám…
