České tenisové reprezentantky to opět dokázaly: ve vyprodané O2 Areně smetly americké tenistky 3:0 na zápasy a pošesté za posledních 8 let se staly vítězkami populárního Fed Cupu.
Nejenom kavárníci z Floridy, Kanady či odjinud (jak o tom píše v dnešním článku Velký den pro Českou republiku kolega bloger Martin Braun) prožili uplynulý víkend velkou tenisovou radost. I někteří moravští vinaři oželeli doma košt svatomartinských vín, spojený s pečenou husou se zelím, a vypravili se do Prahy fandit našim tenistkám. Ve vyprodané O2 Areně tak byly k vidění české vlajky s nápisy mnoha moravských míst, jako například Prostějov, Fulnek, Strážnice, Velké Pavlovice či Šarovy.
Několik nás vyrazilo i z Uherského Hradiště. Dvoudenní lístek za 2 000 korun se mi pro sebe a mé kamarády podařilo začátkem září sehnat na internetu s takřka nadlidským úsilím. Když jsme se pak postupně dozvídali, že v týmu USA bude chybět nejenom Serena Wiliamsová, ale i další přední světové tenistky jako Stephensová, Keysová či Vandewegheová, a v našem týmu budou ze zdravotních důvodů absentovat dvě nejlepší hráčky Karolína Plíšková a Petra Kvitová, tak jsme si říkali, zda tenisový zážitek bude stát za to a zda jsme raději neměli zůstat doma a jít v sobotu fandit fotbalistům Slovácka (kteří však opět prohráli…) Po tom, co jsem během dvou dnů zápasu Česká republika – USA viděl, však mohu říci – i když lístek nebyl zrovna nejlevnější, určitě ten zážitek za to stál. I když tedy, nic pro kardiaky to opravdu nebylo…
V O2 Aréně jsem byl mimochodem osobně přítomen při každém našem fedcupovém finále od roku 2012 a atmosféra je tam vždy skvělá. Nejinak tomu bylo i nyní. Už úvodní nástup obou týmů, spojený se skvěle zazpívanými hymnami (tu americkou zpívala Tonya Graves, českou Matěj Ruppert), byl velmi dojemný – zejména když na kostce pod stropem haly bylo vidět, jak při té české tečou Barboře Strýcové, pro niž to byl poslední fedcupový zápas v dresu české reprezentace, slzy. Trochu jsem se obával toho, zda se takové emoční napětí neprojeví na jejím výkonu, a zpočátku zápasu to tak i vypadalo. Pak však tato mnohými fanoušky trochu nedoceněná tenistka, která dlouho byla ve stínu Petry Kvitové i Lucie Šafářové (ovšem významně se podílela už na našich fedcupových triumfech v letech 2015 a 2016) předvedla svůj obvyklý bojový výkon, kterým často nahrazuje svůj výškový handicap, a svou americkou soupeřku Keninovou udolala 2:1 na sety. Byť nervy to v závěru třetího setu byly…
Kateřině Siniakové, která měla ve Fed Cupu před domácím publikem premiéru, se tak do zápasu proti Alison Riskeová určitě nastupovalo lépe. I když nervozita byla chvilkami patrná i na ní, nakonec bez větších problémů zvítězila 2:0 na sety, a tento stav byl tím pádem v český prospěch po prvním dnu i na zápasy. Vypadalo to tedy „papírově“ jasně a asi proto bylo druhý den před vysočanskou halou k vidění dost lidí, nabízející ke koupi své lístky. Troufnu si říci, že kdyby věděli, jaký zážitek se jim chystá připravit Kateřina Siniaková v souboji s Američankou Sofií Keninovou, tak by lístky určitě neprodávali.
A kdo ten zápas viděl – ať už přímo v hale nebo doma u televize, tak mi jistě dá za pravdu. Ne, že by to byl na pohled nádherný tenis, v němž by se oběma hráčkám vše dařilo. Ale svým průběhem překonal snad všechny tenisové zápasy, které jsem dosud viděl. Za stavu 7:5, 3:0 a 40:15 pro Siniakovou to vypadlo, že snad stihneme i vlak, odjíždějící z Prahy do Uherského Hradiště před třetí hodinou. Jenže Američanka oba breakboly odvrátila (při tom druhém chyběly dle jestřábího oka milimetry, aby míček skončil za čarou a česká hráčka vedla 4:0), a od tohoto okamžiku jakoby na Katku dolehla psychická tíha a začala kupit spoustu nevynucených chyb, hrála zadrženě, absolutně jí nevycházelo první podání…
Když ve třetím setu opět ztratila nadějný náskok 4:1, přiznám se, že jsem jí už nevěřil, a část diváků kolem mě nejspíš také ne. Nicméně vyprodaná hala (byť některá volná místa k vidění byla) stále hnala Siniakovou dopředu, a ani fanoušci s americkými vlajkami se nenechávali zahanbit. Za stavu 5:4 a 40:15 pro Keninovou se již asi chystali na vítězné ovace, ovšem stalo se to, v co už asi doufal málokdo – Katka trpělivou hrou oba mečboly odvrátila, srovnala na 5:5, a celý zápas dotáhla do vítězného konce! Jaká radost pak propukla v O2 Areně, asi netřeba popisovat.
České reprezentantky tak vybojovaly Fed Cup, který je jakýmsi neoficiálním mistrovstvím světa ženských tenisových družstev, za posledních 8 let již pošesté, a určitě tím udělaly spoustě lidí radost. Jistě se najdou škarohlídové, kteří budou například prohlašovat, že soupeř nepřijel v nejsilnější sestavě (což je samozřejmě pravda, ale tu jsme neměli ani my), že na grandslamových turnajích se letos našim tenistkám moc nedařilo, případně, že chleba či benzín kvůli tomu levnější nebudou. Dle ohlasů na internetových diskusích však převažují ti, kterým úspěch českých tenistek radost udělal, a jsou na ně oprávněně hrdi. Což je určitě dobře.
