ČSSD reálně hrozí, že v letošních sněmovních volbách nepřekročí potřebnou pětiprocentní hranici a po téměř 30 letech tak skončí její účinkování v Poslanecké sněmovně. Na čemž se významným způsobem podílí i její současný předseda.
České straně sociálně demokratické reálně hrozí, že v letošních sněmovních volbách nepřekročí potřebnou pětiprocentní hranici a po téměř 30 letech tak skončí její účinkování v Poslanecké sněmovně. Důvodů toho, proč došlo k takovému propadu hlasů u strany, která ještě před 8 lety sněmovní volby vyhrála se ziskem 20,45 % a v období 1998-2006 její volební výsledky dokonce přesahovaly hranici 30 %, je samozřejmě spousta. Tím aktuálně největším problémem této tradiční politické strany je však dle mého názoru její současný předseda.
Je samozřejmě objektivně třeba říci, že Jan Hamáček přebíral v roce 2017 ČSSD v ne zrovna záviděníhodné pozici. Ve sněmovních volbách v témže roce dosáhli sociální demokraté zisku pouhých 7,27 %, strana byla navíc vnitřně rozštěpená, když přibližně polovina členů byla pro vstup do vládní koalice s vítězným ANO a tolerancí KSČM, druhá naopak pro odchod do opozice. Jak známo, na základě vnitrostranického referenda nakonec mírná většina členů ČSSD posvětila vládní spolupráci s Andrejem Babišem.
Řada lidí sociálním demokratům dnes vytýká, že právě tohle způsobilo další propad preferencí jejich strany, které se dle aktuálních průzkumů pohybují na hranici či těsně pod hranicí potřebných pěti procent. Já si však nejsem jist, zda by to bylo s jejími preferencemi výrazně lepší, kdyby ČSSD zůstala po minulých volbách v opozici. Tam by totiž možností k jejímu zviditelnění bylo ještě méně a těch stran, které svůj program mají založený především na kritice všeho, co souvisí s ANO, je tam už tak dost. Hlavní problém vidím v tom, jak s šancí vylepšit si svůj obraz u voličů někteří její zástupci ve vládě naložili.
Mám tím na mysli nejenom samotného předsedu ČSSD, který je ve vládě vicepremiérem a ministrem vnitra, ale především pak současného ministra zahraničí Tomáše Petříčka. Jak už jsem tady kdysi psal, pan Petříček bývá v médiích obvykle chválen ze všech politiků ČSSD nejvíc, chválí ho i vcelku dost diskutérů na zdejších internetových diskusích. Má to však jeden háček – vesměs je chválen lidmi, kteří nejspíš sociální demokracii nikdy nevolili a ani volit nebudou… On totiž pan Petříček svou permanentní chválou či obhajobou prakticky všeho, co přichází z Bruselu, a naopak starostí o to, co se děje v Rusku, Bělorusku či Číně, často působí dojmem, zda ho místo ČSSD do vlády nevyslala spíše TOP 09.
Co se týče Jana Hamáčka, ten měl sice i slibné chvilky, zejména při jarním období pandemie, kdy na tiskových konferencích vlády působil v jeho pověstném červeném svetru mnohem přesvědčivějším dojmem než premiér Andrej Babiš či tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. V posledních měsících však působí dojmem člena vlády, který spolu s ministrem zdravotnictví (u něhož je to vzhledem k jeho funkci vcelku pochopitelné) chce nejvíc občanům utahovat šrouby. Tím neříkám, že by se vše mělo bez rozmyslu rozvolnit a spoléhat na to, že Covid-19 třeba časem zmizí sám. Ovšem například Hamáčkův kategoricky odmítavý postoj k možnému otevření lyžařských skiareálů je jednou z věcí, nad kterou většina obyvatel nejspíš kroutí hlavou. To opravdu současnému ministru vnitra nedochází, že by bylo mnohem přijatelnější, pokud by u skiareálů jejich provozovatelé zajišťovali určitý řád a dodržování základních pravidel, než současný stav, kdy si tam každý dělá, co uzná za vhodné? Kam až to může vést, bohužel ukázal včerejší případ ženy, která se zabila při jízdě na bobech v jednom lyžařském areálu na Bruntálsku…
Dalším problém současného předsedy ĆSSD je, že sice občas zkritizuje to, co se mu ze strany koaličního partnera nelíbí, ale už nenajde odvahu k tomu, aby rázně bouchl pěstí do stolu. Což byl příklad situace, kdy ANO podrazilo svého partnera ve vládě tím, že spolu s ODS a SPD protlačilo ve Sněmovně návrh na zrušení superhrubé mzdy, který bude v dnešní složité době znamenat výpadek ve státním rozpočtu ve výši kolem 100 miliard korun. Hamáček sice začal mluvit o možném odchodu ČSSD z vlády, když to ovšem Babiš okomentoval slovy „ať si klidně jdou“, tak už nastalo ze strany pana Hamáčka ticho po pěšině.
A korunu všemu pak Jan Hamáček nasadil tím, že se snaží zlákat ke spolupráci při říjnových volbách Stranu zelených (viz odkaz zde). To už mi totiž přijde jako krok ze zoufalství, který nejspíš odradí od volby ČSSD i zbytek potenciálních voličů…
