Pouhým nepodepsáním zákona, který bude znamenat rozpočtový výpadek příjmů ve výši 90 miliard korun, prezident Zeman pouze naplnil rčení o tom, jak se vlk nažral a koza zůstala celá.
Daňový balíček, který Poslaneckou sněmovnou opakovaně protlačili poslanci ANO, ODS a SPD, začne i přes prezidentův nesouhlas platit začátkem nového roku. Miloš Zeman totiž zákon, k němuž má vážné výhrady, poslancům nevetoval, pouze ho nepodepsal a jeho přijetí označil za nezodpovědný počin (viz odkaz zde).
Ohledně toho, že jeho schválení je jak od těch politiků, kteří ho navrhli, tak i od těch, kteří pro něj hlasovali, nezodpovědný počin, přitom s prezidentem zcela souhlasím. Příslušný zákon totiž mimo jiné znamená, že se při výpočtu daně ze mzdy ruší položka „superhrubá mzda“, a daň se bude nyní počítat ze mzdy hrubé. Sazba daně přitom zůstane na dosavadní výši 15 %, pouze výdělky vyšší, než je čtyřnásobek průměrné mzdy, budou zdaněny sazbou 23 %.
Snížení daní občanům je jistě pro většinu osob příjemné. Ostatně, i v mém případě bude nový výpočet mzdy znamenat, že v příštím kalendářním roce odvedu měsíčně státu na dani v průměru o téměř 3 tisíce korun míň. Problém je ovšem v tom, že se snížením daní přichází politici ve zcela nevhodnou dobu. Jak totiž většina lidí nejspíš zaregistrovala, na rok 2021 je plánovaný schodek veřejných financí ve výši 320 miliard korun. A to do státního rozpočtu, který Sněmovna necelý týden před Vánocemi za dramatických okolností schválila, není započtený výpadek příjmů, které způsobí zrušení superhrubé mzdy, jenž spolu s mírným navýšením slevy na dani způsobí dle výpočtů ekonomů rozpočtu další ztráty ve výši 90 až 100 miliard korun.
Proto si měla vláda, konkrétně její členové za hnutí ANO, nechat zrušení superhrubé mzdy, kterou zavedla již v roce 2008 tehdejší vládní koalice ODS, KDU-ČSL a Strany zelených, na ekonomicky příznivější časy, než je současná doba, kdy boj s pandemií Covid-19 logicky způsobuje mimořádné státní výdaje. Ať už na testování občanů, chystané očkování a v neposlední řadě i na finanční kompenzace těm podnikatelům a firmám, které musely z důvodů protiepidemiologických opatření opakovaně zavřít své provozovny.
Prezident Zeman si něco takového nejspíš velmi dobře uvědomuje, a proto své výhrady ke zrušení superhrubé mzdy sdělil premiérovi Babišovi již zhruba v polovině září. Následně pak po jednání s ministryní financí Schillerovou přistoupil na kompromis, spočívající v tom, že avizovaná změna výpočtu daně bude mít platnost jen na dva roky (viz odkaz zde). Ani to však vládní ANO v nakonec odsouhlaseném zákoně nedodrželo, a navíc při jeho schválení ve Sněmovně obešlo svého koaličního partnera ČSSD, která s přijetím zákona ve finální podobě nesouhlasila (její ministři požadovali vyšší sazbu daně než schválených 15 %).
Prezident by si ovšem zasloužil chválu pouze v případě, pokud by poté, co Babišovo ANO nedodrželo svůj slib, zákon vetoval a poslancům ho vrátil. Sněmovna by ho tak musela přehlasovat minimálně 101 hlasy, což by se sice asi stalo, ovšem zákon by nemohl platit hned od prvního ledna příštího roku. A pokud by o takovém prezidentově postoji Andrej Babiš či Alena Schillerová předem věděli, dost možná by na určitý kompromis byli ochotni přistoupit. Pouhým nepodepsáním zákona, který se mu nelíbí, pan prezident pouze naplnil rčení o tom, jak se vlk nažral a koza zůstala celá.
