Oslavy státního svátku, spojeného s letos stoletým výročím vzniku samostatné Československé republiky, se blíží, a proto se na Pražském hradě usilovně radí o tom, kterým významným osobnostem bude uděleno státní vyznamenání.
Prezident Miloš Zeman svolal včera na Hradě tajnou schůzku, které se zúčastnili pouze jeho nejbližší spolupracovníci: tiskový mluvčí Ovčáček, kancléř Mynář a poradce Nejedlý. A radili se o tom, kterým významným osobnostem bude letos 28. října uděleno státní vyznamenání.
Po několika panácích slovácké slivovice si jako první vzal slovo prezident, aby ostatní obeznámil se situací: „Jak jsem se dozvěděl od Jirky Ovčáčka, který opět odvedl skvělou práci, pražská kavárna zpochybňuje, zda si Michal David zaslouží státní vyznamenání. Prý vůbec zpívat neumí a ten metál ode mě dostane jen proto, že mě i Babiše podpořil ve volební kampani.“
„Přece byste si pane prezidente z těch hyen něco nedělal,“ namítl kancléř Mynář, „jako byste je neznal.“ „A že David neumí zpívat? To jste měl vidět, jak jsme při jeho hitech zapařili, když jsme v Osvětimanech v neděli nad ránem oslavovali mé vítězství v komunálních volbách. Akorát mě z toho křepčení bolí kyčle i kolena ještě teď,“ dodal kancléř trochu mrzutě.
„Je Vraťo zkrátka vidět, že stárneš,“ rýpnul si do kancléře trochu škodolibě Nejedlý, „kde jsou ty doby, kdys při oslavách na ruské ambasádě bez problémů zvládal i kozáčka. Ale musím uznat, že slivovici přivezls ze Slovácka opět skvělou.“
„Přesně tak, je opravdu vynikající“, přidal se s chválou prezident. „Proto Jirko neotálej a ulij nám ještě,“ pokynul Zeman směrem k Ovčáčkovi.
„Ono už tam pane prezidente ale skoro nic není, už jsme tu flašku vypili skoro až do dna,“ odvětil smutně prezidentův mluvčí.
„Víc nám po té volební oslavě opravdu nezůstalo,“ omlouval se Mynář, „ale nebojte, dle tamních pěstitelů byla úroda švestek letos ještě lepší než loni. A až v lednu přijedete na návštěvu Zlínského kraje, nějaký ten demižónek bude nachystaný. A u nás v Osvětimanech je prý v plánu i obecní zabíjačka!“
„Už teď se těším,“ odvětil radostně prezident. „A víte co? Když jsme teď v takovém dobrém rozmaru, co kdybychom toho Davida ze seznamu škrtli a místo toho udělali výjimečně radost pražským kavárníkům? Vždyť kromě vítězství Drahoše v senátních volbách ještě žádnou radost letos nejspíš neměli,“ pousmál se Zeman.
„To není špatný nápad,“ souhlasil Nejedlý. „Aspoň jim trochu zavřeme ústa. A koho že nám ta pražská kavárna letos navrhla?“
„Jako obvykle šíleně dlouhý seznam,“ chopil se slova Ovčáček. „Kalousek, Drahoš, Horáček, Němcová… ale z umělců jsou tady jenom Hutka a Klus.“
„Tak Hutka nepřichází v úvahu,“ pravil rezolutně Zeman, „ne snad že by mě štvala jeho píseň o mé smrti – já jsem naopak čím dál víc zdravý a už i cukrovku jsem skoro překonal. Ale členovi ekoteroristické organizace Děti země opravdu metál dát odmítám. Co říkáte na toho Kluse?“
„Ale jo,“ souhlasil Mynář, „nakonec jednou vyhrál i Českého slavíka a mladé fanynky ho zbožňují určitě víc než Bartoše nebo Hilšera. Tak si u nich trochu šplhneme.“
Ostatní rovněž souhlasili a tak se s největší pravděpodobností stane to, že Tomáš Klus bude 28. října na Pražském hradě Milošem Zemanem vyznamenán a národ bude v šoku. A překvapený Klus se při přebírání vyznamenání nejspíš jen vzmůže na nevěřícná slova: „Za co, pane Bože, za co?“
