Tomáš Petříček byl coby ministr zahraničí z mnoha stran poměrně často chválen – bohužel pro ČSSD však vesměs od lidí, kteří tuto stranu nikdy volit nebudou.
Zdá se, že po určitých zmatcích, které způsobil svým chaotickým postupem předseda ČSSD Jan Hamáček, je otázka nového ministra zahraničí přece jen vyřešena. Nástupcem Tomáše Petříčka v Černínském paláci se s největší pravděpodobností stane jeho spolustraník a dosavadní náměstek ministra vnitra Jakub Kulhánek. Do funkce má být na Pražském hradě jmenován příští středu.
Kvůli Petříčkovu nucenému odchodu přitom sklidil předseda ČSSD velkou kritiku, zejména od politiků z řad takzvané demokratické opozice, kritické hlasy se však ozývaly i od některých sociálních demokratů. Jedni v Petříčkově odvolání viděli Hamáčkovo podlézání prezidentu Zemanovi (ten v minulosti několikrát veřejně prohlásil, že by měl být Tomáš Petříček na postu ministra zahraničí vyměněn), jiní zase jeho mstu za to, že proti němu nyní již bývalý šéf české diplomacie kandidoval v souboji o předsednický post ČSSD. Hamáček, který, jak známo, vyšel z tohoto souboje vítězně, však svůj krok zdůvodňoval tím, že ČSSD musí být pro voliče srozumitelná a nesmí proto mluvit více hlasy (viz odkaz zde).
Pokud tohle skutečně byl pravý důvod Petříčkova odvolání, pak bych s ním nejspíš souhlasil. Tento politik, který do vlády přišel v říjnu 2018 jako náhrada za bývalého europoslance Miroslava Pocheho, jehož odmítal jmenovat prezident Zeman, totiž během svého dvouapůlletého působení v Černínském paláci vzbuzoval mnohými svými kroky dojem, že ho do vlády nenominovala sociální demokracie, ale spíše TOP 09 či některá z jiných stran demokratické opozice. Když budu konkrétní: Tomáš Petříček byl často až nekriticky loajální vůči takřka všem vrcholným orgánům Evropské unie, přičemž projevoval vůči ní vstřícnost i v migračních otázkách (například ohledně možného přijetí mladistvých uprchlíků z řeckých utečeneckých táborů na základě někdejší iniciativy europoslankyně Šojdrové). Rusko či Čínu naopak často označoval jako reálnou hrozbu pro Českou republiku a v souvislosti s tím ve vládě například tlačil na to, aby ruské a čínské firmy byly dopředu vyřazeny z tendru na dostavbu Dukovan.
Není proto divu, že po jeho vyhazovu z ministerstva zahraničí začali někteří opoziční politici Tomáše Petříčka ihned „lanařit“ k tomu, aby z ČSSD raději přestoupil do jejich strany. Konkrétně šlo o některé politiky z Pirátské strany (viz odkaz zde) či o europoslance Tomáše Zdechovského z KDU-ČSL, který na svém twiterovém účtu doslovně napsal: „Osobně bych lidi jako je Tomáš Petříček přivítal v KDU-ČSL. Stojíme o pracovité a prozápadní politiky, kteří ctí v politice férovost.“ (viz odkaz zde)
Pravdou je, že pan Petříček byl coby ministr zahraničí v médiích či na internetových diskusích poměrně často chválen – bohužel pro ČSSD však vesměs od lidí, kteří tuto stranu nikdy volit nebudou. V tomto kontextu mi proto přijde vcelku logické, že se ho jeho stranický šéf rozhodl ve vládě vyměnil. Jak jsem však uvedl již v titulku tohoto blogu, problémem je, že načasování Petříčkova odvolání nebylo zrovna dvakrát šťastné. Jednak svádí k podezření ohledně toho, že se tak děje na nátlak prezidenta, a také je otázkou, nakolik smysluplné je odvolávat někoho z vlády pouhého půl roku před skončením jejího mandátu. Nemluvě o tom, že pokud měl Hamáček jako nového ministra zahraničí vytypovaného Lubomíra Zaorálka, tak se ho měl prvně zeptat, zda o tento post vůbec stojí...
