Pět věcí, za které bychom měli být Miroslavu Kalouskovi vděční

Při příležitosti definitivního konce Miroslava Kalouska ve vrcholné politice jsem se rozhodl vyjmenovat největší zásluhy, za které nepochybně zaslouží tento jinak kontroverzní politik ocenění.

Jak už jste asi ve sdělovacích prostředcích zaregistrovali, zkušený politický matador Miroslav Kalousek ukončil včera po více než 22 let své účinkování v Poslanecké sněmovně. Vzdal se totiž svého poslaneckého mandátu, údajně proto, že v říjnových volbách již do Sněmovny kandidovat nehodlá a chce tak dát příležitost jiným politikům, aby se před volbami zviditelnili. „Pokládám za racionální a taktické, aby ve Sněmovně byli poslanci, kteří budou vystupovat v kampani,“ prohlásil doslovně Kalousek při svém posledním projevu za řečnickým pultem (viz odkaz zde).

Kdo čte můj blog pravidelně, asi ví, že o bývalém předsedovi TOP 09 i KDU-ČSL a někdejším ministrovi financí jsem zde psával poměrně často. Přičemž to nebylo z toho důvodu, že by mi imponovaly jeho poltické názory a už vůbec ne jeho styl vystupování při projevech v Poslanecké sněmovně, při televizních debatách, do kterých býval velmi často zván, či přímo na veřejnosti. Právě to druhé jsem v mých článcích, věnovaných této nepřehlédnutelné postavě naší politické scény, nejčastěji kritizoval (poslední takový se týkal Kalouskovy návštěvy jednoho pražského restauračního zařízení v době, kdy mělo být dle vládního nařízení zavřené).

Nicméně i mě pan Kalousek během svého dlouholetého působení v politice několikrát potěšil, a jelikož na každého končícího politika bychom měli vzpomínat především v dobrém, rozhodl jsem se, že dnes naopak budu psát věcech, za které by mu měla být většina občanů naší země vděčná. A které že to jsou?

1) Díky Miroslavu Kalouskovi v České republice víme, že existuje prestižní časopis Emerging Markets. Ten mu totiž hned dvakrát (v letech 2008 a 2011) udělil ocenění „nejlepší ministr financí pro oblast rozvíjejících se evropských ekonomik.“ Některé zlé jazyky sice tehdy tvrdily, že dané ocenění je udělováno nikoliv na základě odborných, ale spíše ideologických kritérií, ovšem to bylo dodatečně vyvráceno tím, když v roce 2016 obdržel stejné ocenění i Andrej Babiš…

2)  Kromě zviditelnění naší země na poli ekonomickém má bývalý předseda TOP 09 nepochybně jistou zásluhu i na tom, že při první přímé prezidentské volbě v roce 2013 byl na Pražský hrad zvolen Miloš Zeman. Jak známo, jeho soupeřem byl v rozhodujícím druhém kole Karel Schwarzenberg, tedy politik, který je s Miroslavem Kalouskem pevně spjatý, neboť spolu s ním založil v roce 2009 stranu TOP 09. A právě spojenectví s Kalouskem bylo dle řady průzkumů jedním z hlavních důvodů, proč byl Schwarzenberg pro řadu českých voličů jako prezident nepřijatelný.

3) Během prakticky celého své dvaadvacetiletého působení v poslaneckých lavicích se Miroslav Kalousek staral o to, aby ve Sněmovně nepanovala nuda a některé jeho projevy za řečnickým pultem často pobavily televizní diváky víc než zábavné pořady většiny dnešních televizních stanic. Za všechny si zde dovolím ocitovat jeho památnou slovní přestřelku v roce 2009 s tehdejším poslancem za ČSSD Davidem Rathem: „K onomu vzájemnému napadání, které beru sportovně, pane kolego, jsem ochoten připustit v rámci pokory parlamentní diskuse, že já se občas opiji a vy se chováte jako debil. Rozdíl mezi námi je v tom, že já jsem schopen se z toho do druhého dne vyspat.“

4) Některými svými takřka kabaretními vystoupeními ve Sněmovně navíc Miroslav Kalousek přispíval k popularizaci moderních myšlenkových proudů. Když se například před časem přetahoval u řečnického pultu s poslancem Volným o ceduli s nápisem „All lives matter“, tak tím nepochybně přispěl k popularizaci pokrokového hnutí Black lives matter v České republice.     

5) Ať už byl někomu pan Kalousek sympatický či nikoliv, musí se mu nechat, že to byl maximálně obětavý politik. Ač nesmiřitelný antikomunista, byl po parlamentních volbách v roce 2006 v zájmu občanů naší země jít do koalice s ČSSD, která by se ve Sněmovně opírala i o hlasy komunistů. A ač celoživotní křesťanský politik, v loňském roce na protest proti zvolení Hany Lipovské do Rady České televize veřejně prohlásil, že uvažuje o vystoupení z katolické církve…

Zkrátka, byť si to jeho někteří permanentní kritici neuvědomovali, na zmíněných příkladech je vidět, že i Miroslav Kalousek občas dělal prospěšné věci, a je tedy svým způsobem škoda, že ve vrcholné politice končí. Byť já tedy tomu jeho „definitivnímu“ politickému konci příliš nevěřím…