Lze spolehlivě vypočítat či odhadnout, kolik nově nakažených Covidem-19 bude u nás denně přibývat, nepřijmeme-li restriktivní opatření, nebo jde jen o jakési věštění z křišťálové koule?
Vládní zmocněnec pro vědu a výzkum ve zdravotnictví Roman Prymula prohlásil dnes v Partii na TV Prima, že očekává 6 až 8 tisíc nových případů nákazy Covidem-19 denně, pokud naše země nepřijme další rázná opatření v boji s tímto zákeřným virem (viz odkaz zde). Těmi má na mysli například plošné uzavření škol (vyjma nižšího stupně ZŠ), omezení hromadných akcí či konání sportovních akcí bez přítomnosti diváků. Podle Prymuly je na místě zvážit i opětovné vyhlášení nouzového stavu.
Pan Prymula je epidemiolog, který před uvedením do své aktuální funkce byl tři roky náměstkem na ministerstvu zdravotnictví, předtím byl svého času například rektorem Vojenské lékařské akademie v Hradci Králové či ředitelem hradecké fakultní nemocnice. Po profesní stránce tedy nepochybně uznávaná osobnost. Je přesto na místě brát předpověď či prognózu pana profesora jakožto zcela závažnou a vyslyšet jeho požadavky ohledně opětovného zavedení restriktivních opatření v boji s koronavirem? Problém je v tom, že když člověk registruje v médiích názory odborníků na tento zákeřný virus, tak má pocit, že co epidemiolog, to jiný názor. A tak, jak se někdy s mírnou nadsázkou říká, že když se zeptáte na stejnou věc čtyřech různých právníků, dostanete čtyři různé odpovědi, v případě epidemiologů mi to často přijde obdobné.
Ostatně, stačí trochu zapátrat do minulosti a vzpomenout si, jak například profesor Prymula letos 22. března prohlásil, že ke konci března očekává v České republice kolem 8 500 osob, nakažených Covidem-19 (viz odkaz zde). Realita se však tehdy od této pesimistické předpovědi dosti lišila – 31. března bylo u nás registrováno 3257 nakažených (viz odkaz zde). A nejde jen o tenhle nepovedený „tip“. I jinak mi totiž přišlo, že pan Prymula během zhruba půl roku, co se u nás objevil první výskyt Covidu-19, své názory, jak proti němu účinně bojovat, dost často měnil. Zatímco někdy hlásal, že kvůli koronavirové pandemii mohou zůstat hranice mezi státy zavřené třeba i dva roky, jindy zase přišel s překvapivým názorem, že by se většina společnosti měla tímto virem promořit.
Připomenutím těchto skutečností přitom nikterak nezpochybňuji odborné kvality pana profesora Prymuly, Covid-19 je zkrátka něco, co ještě před rokem lidstvo neznalo, a tudíž se poznatky o něm vyvíjí, a ještě nějakou dobou potrvá, než budeme bezpečně vědět, co všechno od tohoto viru čekat a jak proti němu co nejúčinněji bojovat. Jde pouze o to, že předpovídání nějakých čísel ohledně toho, kolik nových případů se objeví v blízké budoucnosti u nás, v Evropě či na celém světě, asi moc valný význam nemá, a je to asi něco podobného, jako věštit z křišťálové koule. Nebo v lepším případě tipovat výsledek fotbalového či hokejového zápasu.
Závěrem bych se ještě jakožto učitel vyjádřil k názoru pana Prymuly, pražského primátora Hřiba či některých školských odborářů na plošné uzavření škol v regionech s největším rizikem nákazy: přijde mi unáhlené navrhovat něco takového prakticky den poté, co byla zavedena povinnost nosit roušky i při výuce, přičemž těžko mohl někdo spolehlivě vyhodnotit, nakolik tohle opatření pomohlo snížit riziko šíření nákazy Covidem-19 ve školách. A k názoru pana Prymuly a některých dalších ohledně toho, že na prvním stupni se děti nenakazí tak rychle jako na druhém stupni či na střední škole: možná jsem malinko paranoidní, ale mám prostě určité podezření, zda eventuální výjimka pro menší děti na prvním stupni není spíše motivována snahou, aby stát v případě uzavírání škol co nejvíce ušetřil na vyplácení ošetřovného…
