Ostravské divadlo natočilo videoklip ke Kaťuše a od veřejnoprávní ČT to ihned schytalo

Klip ostravských umělců, natočený „na ruskou objednávku“, vyvolal prý v moravskoslezské metropoli řadu nevole. Alespoň to tvrdí reportáž, odvysílaná v pořadu 168 hodin na České televizi.  

Národní divadlo moravskoslezské, které je největším ostravským divadlem, vyslyšelo výzvu ruského města Volgograd, aby natočilo videoklip, ztvárňující známou píseň Kaťuša. Jak je psáno například zde, Volgograd (dříve Stalingrad) takto oslovil nejenom Ostravu, ale všechna svá partnerská města, a získané interpretace z celého světa chce následně prezentovat na sociálních sítích.  

Ostravskými umělci natočený klip (je možné ho zhlédnout například na facebookové stránce divadla) je pojat recesisticky: za zpěvu Kaťuši vyjíždí z garáže auto s nápisem „Agroland“, které svými barvami připomíná policejní auto, postupně přijíždí na různá místa (například k památníku II. světové války v Hrabyni), vždy k němu přiběhnou lidé, kteří do něj nasednou, auto je sveze na jedno místo a klip končím tím, že si v rouškách zpívající desetičlenný sbor připije panákem pálenky ruským „Na zdarovje!“ Jakožto oslava konce druhé světové války mně takové pojetí přišlo trochu zvláštní, nicméně dle slov představitelů divadla to umělci zkrátka pojali jako happening.

Záhy po jeho natočení a zveřejnění se však Národní moravskoslezské divadlo dočkalo kritiky. Pokud se však domníváte, že se jejich umělecký počin kvůli výše zmíněnému policejnímu autu s nápisem „Agroland“ nelíbil někomu z představitelů hnutí ANO, tak se mýlíte. Herci to totiž schytali od některých svých kolegů – za to, že výzvu představitelů města Volgograd přijali…

Aspoň to takhle vyznívá z pořadu 168 hodin, odvysílaného v neděli večer na ČT1, konkrétně z jeho dílu s příznačným názvem Kaťuša na objednávku. Mluví se v něm o tom, že počin divadelníků vyvolal v Ostravě u části veřejnosti bouři nevole, prostor dostalo v reportáži několik jejich kolegů, kteří se k natočenému videoklipu vyjadřovali kriticky. Asi nejostřejší byla místopředsedkyně odborů Národního moravskoslezského divadla, která mluví o tom, že ruský voják je pro ni vždy symbolem roku 1968 a počin jejích kolegů ji vrátil před rok 1989.

Určitě to od některých za následující slova schytám, ale mně jako návrat před rok 1989 připadá spíše to, když je divadlo na veřejnoprávním médiu kritizováno nikoliv za uměleckou kvalitu svého díla (na tu samozřejmě mohou být názory různé), ale za to, že si „dovolilo“ zapojit se do akce, organizované ruským městem za účelem připomenutí konce druhé světové války. Zvlášť, když pamětníci jistě vědí, že na osvobození Ostravy v roce 1945 měla významný podíl Rudá armáda a při téměř dva měsíce trvající ostravsko-opavské operaci položila řada vojáků této armády život.

Navíc samotná píseň Kaťuša není žádnou politickou písní, oslavující sovětský či ruský režim. Jak si nejspíš téměř každý, kdo chodil před rokem 1989 do základní školy, pamatuje, vypráví se v ní o dívce, která vzpomíná na svého milého, odvedeného do války. Je to mimochodem píseň, která je stará již více než osmdesát let a říká se o ní, že v Sovětském svazu i pozdějším Rusku přežila všechny režimy. Proto mi přijde obzvlášť absurdní, když se někteří lidé v současném demokratickém režimu pokouší „kádrovat“ ty, kteří se ji rozhodli na počest 75. výročí od nacismu ve zvláštní úpravě nazpívat.