O „rovném“ metru ministra Petříčka aneb 3,5 roku pro Navalného versus 175 let pro Assange

Kritizovat nedemokratické poměry či násilné potlačování demonstrací v cizích zemích je samo o sobě v pořádku. Ovšem za předpokladu, že se měří všem zemím stejně - bez ohledu na to, zda se jedná o naše současné spojence či nikoliv.

Jak asi většina čtenářů zaregistrovala, ruský opoziční politik Alexej Navalnyj byl v úterý odsouzen k třem a půl letům vězení. Moskevský soud potrestal předáka ruské opozice za to, že porušil pravidla svého podmíněného trestu, který mu byl již dříve udělen za údajnou zpronevěru peněz. Navalnyj byl přitom zatčen ruskou policií v půli ledna hned po poté, co po zhruba pětiměsíčním pobytu v Německu (kde se léčil po pokusu o otravu, který na něj byl vloni v létě spáchán) přistál na moskevském letišti Vnukovo. Což vzápětí vyvolalo na celém území Ruska mohutné demonstrace za jeho propuštění.

Trest po Navalného vyvolal kritické reakce politiků z řady zahraničních zemí, zejména pak USA, Velké Británie a Německa, které označují proces s ruským opozičním politikem za vykonstruovaný. K těmto hlasům se přidal i český ministr zahraničí Tomáš Petříček, který na svém twitterovém účtu nejenom vyzval k okamžitému propuštění Navalného, ale také prohlásil, že by se s ohledem na tento případ měla Evropská unie vrátit k tématu protiruských sankcí. O těchto sankcích přitom jednali ministři zahraničních věcí EU již před třemi dny, nakonec se však na nich neshodli. Ne všichni ministři totiž byli v tomhle směru tak horliví jako český ministr zahraničí a někteří z nich dávali přednost jednání s ruskou stranou (viz odkaz zde).

Mají tedy být čeští občané hrdí na svého ministra zahraničí, který se do Babišovy vlády dostal v říjnu 2018 až jako náhradník za jiného sociálního demokrata Miroslava Pocheho (jenž byl nepřijatelný pro prezidenta Zemana)? Což o to, bojovat za demokracii, svobodu a lidská práva je nepochybně správné. Problém nejenom pana Petříčka, ale i některých jiných současných českých politiků je však v tom, že v tomhle boji nejsou stejně horliví vždy a za všech okolností. Přesněji řečeno, když například dojde k porušování lidských práv či přehnanému trestání některých osob ze strany USA či některých jiných západních zemí, tak hlasitost jejich kritiky je výrazně slabší, než když se tak děje například ze strany Ruska, Běloruska či Číny.

Za všechny bych uvedl příklad zakladatele internetového serveru Wikileaks Juliana Assange. Na tomto kontroverzním serveru již byla zveřejněna spousta dokumentů, jejichž obsah nebyl příjemný zejména pro vrcholné politické představitele Spojených států amerických. Týkaly se například amerických válečných aktivit v Iráku i Afghánistánu, vojenských aktivit v Jemenu, byly zde také popsány hackerské techniky, používané americkou zpravodajskou službou CIA. Kvůli tomu bylo v USA na Juliana Assange, pobývajícího v současné době ve Velké Británii, vzneseno již spousta obvinění, za která mu hrozí souhrnný trest ve výši 175 let vězení. Americké ministerstvo spravedlnosti totiž Assangemu klade za vinu nejen to, že se k dokumentům dostal nelegálním způsobem, ale i to, že ve zveřejněných dokumentech byla odkryta spousta jmen tajných amerických agentů, čímž došlo k ohrožení životů mnoha osob (viz odkaz zde).

V pohledu na činnost serveru Wikileaks se jistě spousta lidí bude lišit, jedni budou tvrdit, že veřejnost má právo být informována i o tom, co není vrcholným politickým představitelům některých států příjemné, jiní zase budou říkat, že je zcela nepřijatelné, aby v zájmu informování veřejnosti byly ohrožovány něčí životy. Ovšem každý soudný člověk, ať už stojí na jedné či druhé straně, by nejspíš měl uznat, že je hodně podivné, když zakladateli serveru Wikileaks de facto hrozí v USA doživotní trest, jaký se ve většině demokratických zemí dává jen masovým vrahům či teroristům. Nemluvě o tom, že někteří američtí a kanadští politici v minulosti dokonce požadovali, aby byl Assange popraven nebo byl na něho spáchán atentát.

A právě v souvislosti s Assangem si opravdu nevybavuji, že by někdy ministr Petříček, zrovna tak jako jiní naši vrcholní politici, vyjádřil nesouhlasné stanovisko k výši trestu pro něho. Stejně tak jsem nic takového nezaregistroval ze strany některých u nás působících lidskoprávních organizací, které jinak často (a mnohdy nepochybně oprávněně) poukazují na příliš tvrdé tresty pro odpůrce režimu v Rusku či Číně.

Tímto blogem rozhodně neříkám, že současné násilné potlačování občanských nepokojů v Rusku je v pořádku a že by se k případu Navalnyj čeští politici neměli nikterak vyjadřovat. Ale zrovna tak by český ministr zahraničí i někteří jiní neměli mlčet ani k případu Assange, k násilnému potlačování demonstrací v Turecku či k přehnaně vysokým trestům pro ty politiky ve Španělsku, kteří předloni organizovali demonstrace za nezávislost Katalánska.