Expremiér Petr Nečas a jeho nynější manželka Jana Nagyová-Nečasová ještě vyhráno nemají: Pražský městský soud v tomto týdnu totiž vrátil případ takzvaných trafik pro poslance ODS k novému projednání.
Zhruba před rokem byli bývalý premiér Petr Nečas i jeho někdejší sekretářka a nynější manželka Jana Nagyová-Nečasová Pražským obvodním soudem zproštěni obžaloby z podplácení, neboť dle soudkyně Heleny Králové se nepodařilo prokázat, že by se tento skutek stal. Podplácení přitom mělo spočívat v tom, že v roce 2012 byli tehdejším poslancům za ODS Ivanu Fuksovi, Marku Šnajdrovi a Petru Tluchořovi nabídnuty lukrativní posty ve státní správě výměnou za to, že se vzdají poslaneckého mandátu a umožní tak schválení daňového balíčku v Poslanecké sněmovně.
Jak si ti s dobrou pamětí nejspíš pamatují, tři výše zmínění poslanci v listopadu 2012 skutečně poslanecký mandát složili, na jejich místa nastoupili náhradníci, a i díky nim prošel ve Sněmovně daňový balíček, jehož součástí byl i zákon o zvýšení obou sazeb DPH (což bylo v přímém rozporu s předvolebním programem ODS), nejtěsnější většinou. Čímž bylo zažehnáno nebezpečí rozpadu tehdejší vládní koalice, kterou tvořily ODS, TOP 09 a zbytek Věcí veřejných. Poté, co byl balíček schválen, dva ze tří zmíněných poslanců skutečně svou „trafiku“ dostali: Marek Šnajdr se stal předsedou dozorčí rady Čepra a Ivan Fuksa členem představenstva Českého Aeroholdingu. Poslance však přes jejich nekalé jednání zachránil od odsouzení z korupce kontroverzní verdikt Nejvyššího soudu v červenci 2013, dle kterého cokoliv, čeho se zákonodárce dopustí na půdě Poslanecké sněmovny, nemůže být trestné.
Expremiérovi Nečasovi, jeho nynější manželce Janě i někdejšímu náměstkovi ministra zemědělství Bočkovi zase v srpnu 2020 hodně nahrálo, že soud první instance nepřipustil jako důkaz odposlechy, neboť dle členů soudního senátu byly pořízeny nezákonně. Jak už jsem však zmínil v perexu, odvolací Pražský městský soud v tomto týdnu jeho rozsudek zrušil a prvoinstančnímu soudu nařídil odposlechy provést (viz odkaz zde).
Ohlasy na tento verdikt jsou dle očekávání různé, někteří jsou toho názoru, že Nečas a spol. dělali jen to, co je ve vrcholné politice běžné, a české soudy již měly tuhle osm let vlekoucí se kauzu nechat být. Pro jiné (ke kterým patřím i já) je to zase jasný příklad politické korupce, která si potrestání zaslouží. Co se týká samotného umožnění odposlechů, překvapilo mě, jak velmi ostře se proti němu například vymezil redaktor MF DNES Miroslav Korecký. Ve svém komentáři s výmluvným titulkem „Ucho 2 a ping-pong s naším soukromím“, publikovaným na stránkách MF Dnes 10. 9., konkrétně píše: „Podtrhněme jen, že se tu hraje ping-pong o odposlechy osobních hovorů, tedy o jeden z nejdrsnějších instrumentů vpádu represivní moci do soukromí člověka. Že tyto odposlechy, jak je v Česku zvykem, utekly do médií a už roky lidsky dehonestují jejich aktéry.“
Samozřejmě, že i v případě odposlechů platí, že každá mince má dvě strany. Při jejich povolení vždy jde o zásah do něčího soukromí a ti, co k nim dávají povolení, by měli proto pečlivě zvážit, zda je jejich užití nezbytně nutné. Na druhou stranu, bez jejich povolení někdy prostě není možné trestnou činnost věrohodně prokázat. Stačí si například vybavit kauzu bývalého poslance a někdejšího hejtmana za ČSSD Davida Ratha. Pokud by v ní tehdy soud použití odposlechů nepovolil, dost možná by se Rathovi i manželům Kottovým přijetí mnohamilionových úplatků prokazovalo obtížně.
Proto mi slova pana novináře Koreckého, jehož komentáře jinak čtu v MF DNES velmi rád, ohledně použití odposlechů v „kauze Nagygate“ přijdou jako přehnaně ostrá. Zvlášť, když si nevybavuji, že by pan Korecký a mnozí ostatní zástupci sedmé velmoci obdobným způsobem kritizovali nasazení odposlechů ve výše zmíněné kauze Rath, případně kritizovali to, že ze strany naší BIS dost možná dochází i k odposlouchávání některých blízkých spolupracovníků českého prezidenta. Pokud někdo má s používáním odposlechů zásadní problém, měl by ho mít vždy, a nikoliv jen v případech, kdy se to hodí.
