Je třeba „zabít“ (odvolat) Ševčíka

Miroslav Ševčík zatím zůstává děkanem Národohospodářské fakulty VŠE v Praze, nicméně hon na něj dle všeho nekončí.

Titulek mého dnešního blogu je parafrází názvu známého českého filmu režiséra Vladimíra Michálka Je třeba zabít Sekala, který získal za rok 1998 deset Českých lvů. Pro ty, co jej neviděli, případně jeho děj již trochu zapomněli: odehrává se během druhé světové války v jedné vesnici na Hané, kde jistý Sekal udává vesničany gestapu, za což pak od okupantů dostává jejich grunty. Sedláci nakonec dotlačí místního kováře, kterého nemají příliš lásce kvůli jeho protestantské víře, k tomu, aby Sekala zabil, po souboji s ním však na následky zranění umírá i on sám.

Podoba filmového Sekala s dlouholetým děkanem Národohospodářské fakulty VŠE Miroslavem Ševčíkem je nicméně minimální. Byť je pro mnohé rovněž zápornou postavou, na rozdíl od něho není udavačem a také se nedopustil žádných brutálních zločinů (tak, jako zmiňovaný Sekal coby dobrovolník ve španělské občanské válce). Také mu samozřejmě nehrozí žádné zabití, ale „jenom“ odvolání z funkce děkana. Problém je ovšem v tom, že se ho rektor Vysoké školy ekonomické Petr Dvořák snaží odvolat nikoliv z důvodu toho, že by Ševčík vedl fakultu špatně, ale proto, že si to u některých vlivných osob dle všeho zavařil účastmi na některých protivládních demonstracích.

Miroslavu Ševčíkovi je jeho kritiky například vytýkáno předlistopadové členství v KSČ, někdy až arogantní chování vůči svým oponentům, případně to, že málo publikuje a je proto v svých 65 letech stále „jenom“ docentem. Někteří lidé také stále připomínají jeho zneužití majáčku při jízdě po dálnici před 9 lety. Jenže tohle všechno jsou věci, o kterých se vědělo již v roce 2022, kdy byl po čtyřleté nucené pauze jednohlasně zvolen děkanem potřetí (předtím ji zastával již v letech 2010-2018) a rektor VŠE proti jeho jmenování výhrady neměl.

Kontroverznímu děkanovi se dle všeho staly osudnými jeho vystoupení na protivládní demonstraci vloni v září, kdy při svém projevu vulgárně urazil premiéra Fialu, a následně pak účast na další demonstraci v březnu letošního roku, kdy se zapletl do potyčky některých demonstrantů s policií před budovou Národního muzea. Od březnové události se ho rektor VŠE snaží odvolat, což se mu zatím nepodařilo, neboť Petr Dvořák si zřejmě není jist, zda by se tak stalo v souladu s vysokoškolským zákonem a zda by Miroslav Ševčík neuspěl, pokud by se proti svému odvolání bránil soudní cestou. Což potvrdil i střet obou akademiků při jednání Fakultního senátu Národohospodářské fakulty v tomto týdnu (viz odkaz zde), který však k odvolání svého děkana odmítl zaujmout jakékoliv stanovisko, neboť senátoři se dle svých slov „nehodlají žádným způsobem podílet na pochybném postupu rektora VŠE při procesu odvolávání děkana této fakulty“.

Zda se i přesto rektor Dvořák rozhodne „neposlušného“ děkana odvolat nebo své snahy zatím vzdá, se uvidí v blízké budoucnosti. Podle dřívějšího stanoviska právníka Jana Wintra (který své stanovisko zopakoval i v tomto týdnu, přestože již vykonává funkci ústavního soudce) tak učinit může i bez vyjádření fakultního senátu (viz odkaz zde). K jistému honu na Ševčíka se svými vyjádřeními již dříve připojili bývalí ministři školství Vladimír Balaš či Robert Plaga, na Ševčíkovo odvolání jistým způsobem tlačila i Česká spořitelna jakožto generální sponzor VŠE (viz můj dřívější blog zde).

Pokud se tak opravdu stane a Miroslav Ševčík ze svého postu bude odvolán, bude to dle mého názoru znamenat návrat k některým poměrům v této zemi před rokem 1989. Ševčíkovi totiž hrozí odvolání za jeho politické aktivity či postoje, které navíc nepronesl na půdě školy, ale mimo výkon své funkce, ve svém volném čase a v řadě případů také s výslovným uvedením, že nevystupuje ani za fakultu, ani za univerzitu.