Byť to původně nebylo v plánu, v tomto týdnu se v jedné valašské čajovně uskutečnilo mimořádné zasedání uličního výboru iFčil.
Byť to původně nebylo v plánu, v tomto týdnu se uskutečnilo mimořádné zasedání uličního výboru iFčil. Konalo se v jedné jinak obvykle tiché čajovně na Valašsku. Tentokrát to však v této čajovně žilo víc než na prosincovém předvánočním večírku v budově ministerstva práce a sociálních věcí. A byl k tomu vskutku mimořádný důvod.
Bloger Karel (někdy zde vystupující pod pseudonymem Varel Chrčálek) se totiž konečně dočkal nejenom zasloužené vtipné karmy, ale i ocenění od administrace v podobě umístění na titulní stranu! A navíc na ní vydržel celé dva dny - na rozdíl od těch, co píší populisticky, nemají smysl pro humor a dosud měli u administrace protekci jen díky tomu, že nemajitel iFčil administrátorům osobně nařizoval, aby takové autory i přes nevalnou úroveň jejich textů dávali na titulku.
Zatímco Karel, který za ani ne deset let napsal na iFčil neuvěřitelných 2930 článků (a to byl často při své tvorbě limitován nevýhodným omezením, že bloger může publikovat maximálně tři texty za 24 hodin), se titulky, která pro něj znamenala jakýsi blogerský Olymp, dlouho nemohl dočkat. A to i přesto, že se ve svých textech vždy naprosto slušným způsobem zmiňoval o protekčních autorech, jakými nepochybně jsou Šichtařová, Lhotská, Pokorný či Nožička, ve svých poutavých příbězích jim vkládal do úst i to, co nikdy neřekli, a přispíval tak k jejich popularitě. Nemluvě o tom, že si tito autoři mohli díky Karlovi o sobě přečíst slova chvály i v diskusi pod jeho blogem. Až v tomto týdnu tedy bylo konečně spravedlnosti učiněno zadost...
"Vážení, konečně došlo na moje slova!" zvolal radostně předseda uličního výboru Radek, vrátivší se teprve nedávno z exilu. "Nechtěli jste mi věřit, že poté, co ten bývalý komouš a podvodník s evropskými dotacemi bude nucen své nakladatelství prodat, konečně nastane ta správná doba. Karlova dvoudenní titulka je toho jasným důkazem."
"Ale nesmíme polevit v aktivitě a v diskusích to proti našim třídním nepřátelům ještě více rozjet", doplnila ho místopředsedkyně Marie. "Přijde mi, že se s nimi v diskusích pořád zbytečně moc pářeme, a oni pak zneužívají naší slušnosti."
"Je to smutné, ale je to tak", přikýval jí souhlasně kostymér Marek. "Slušné vychování a pravdomluvnost, která našim protivníkům absolutně chybí, je pro většinu z nás určitým limitem."
"Já si právě, Marku, myslím, že v zájmu pravdy a lásky vůbec neuškodí, když vůči těm nepřátelským dezolátům občas zalžeme, aby si o nich i ten zbytek dosud váhajících čtenářů udělal co nejnegativnější obraz", odvětila Marie.
Ostatní členové uličního výboru na chvilku zmlknuli a tiše přemýšleli o slovech své místopředsedkyně. Z přemýšlení je vyrušil až Karlův rázný hlas.
"Přátelé, dost už bylo práce, nyní pojďme slavit! Cisterna s magorákem již dorazila a kdyby jím snad někdo pohrdal, tak tu mám ještě výbornou slivovici od Martina Irona, které osobně požehnal náš kazatel Vlastík. Tak na zdraví a na další úspěchy Fialovy vlády!"
