Ani domácí prostředí nepomohlo českým hokejovým juniorům k zisku toužené medaile – naposledy ji získali před dlouhými patnácti lety v roce 2005.
I když hokejové mistrovství světa hráčů do 20 let bude v Ostravě vrcholit teprve o víkendu semifinálovými a finálovými zápasy, pro naše mladé hokejisty turnaj již bohužel skončil. Jak asi většina čtenářů ví, český tým podlehl ve včerejším čtvrtfinálovém zápase Švédsku poměrem 0:5 a byl tak z dalších bojů vyřazen.
Turnaj přitom pro naše juniory začal skvěle, když v úvodním zápase nečekaně porazili favorizovaný tým Ruska. Jenže nadšení z jejich výkonu vzalo za své hned v druhém zápase, kdy podlehli Německu, které bylo odborníky naopak považováno za outsidera naší skupiny. Pak jsme po bojovném výkonu a s trochou štěstí uhráli bod proti týmu USA, který nám nakonec zajistil postup do čtvrtfinále. Byť až ze čtvrtého místa, neboť v posledním zápase základní skupiny naši mladí hokejisté hladce podlehli Kanadě v poměru 2:7.
Kdo sledoval včerejší čtvrtfinálový duel se Švédy, nejspíš mi dá za pravdu, že soupeř nás předčil prakticky ve všech ukazatelích – od individuálních hokejových dovedností až po herní kázeň, když mladí švédští hokejisté dokázali na rozdíl od našich hrát disciplinovaně a měli za celý zápas jen jednoho vyloučeného hráče (oproti českým pěti). Českým juniorům tak ani domácí prostředí nepomohlo k zisku toužené medaile, kterou jsme na mistrovství světa dvacítek naposledy získali již před dlouhými 15 lety. Přičemž od bronzu v roce 2005 se nám pak již pouze jednou podařilo postoupit dál než do čtvrtfinále (na šampionátu v roce 2018 jsme skončili čtvrtí).
V čem tkví hlavní příčiny takové dlouholeté mizérie českého (nejenom) mládežnického hokeje? Rodí se snad méně talentů než dřív? Nebo je v dnešní době pro řadu rodičů hokej finančně příliš náročný sport, který si ne každá rodina může dovolit? Samozřejmě, že to určitou roli hrát může, a navíc si dnešní děti mohou vybírat z mnohem většího množství sportovních odvětví, než tomu bylo dřív. Přes tyto skutečnosti však hlavní problém vidím v tom, že s talentovanou mládeží neumíme dobře pracovat.
Brzy po sametové revoluci jsme zavrhli fungující systém podpory mladých hokejových talentů formou sportovních tříd či tréninkových středisek mládeže. Až po delší době jsme pak pochopili, že to bylo špatně, a tento systém částečně obnovili. Ovšem často nekoncepční a často až diletantský systém rozhodování ze strany těch, co Český hokejový svaz řídí, stále hází klacky pod nohy mnohým z těch, co jsou ochotni se péči o mladé hokejisty věnovat.
Jako vypovídající příklad něčeho takového bych uvedl například aktuální kauzu české juniorské hokejové ligy. Hokejový svaz loni rozhodl, že se počet jejich účastníků sníží z 24 na 17. Sedm mužstev z ní však bylo vyřazeno nikoliv na základě slabší výkonnosti, ale administrativně na základě toho, že svaz soutěž přejmenoval na Juniorskou extraligu akademií, a kluby, které status akademie neměly, z ní kvůli tomu vypadly. Tři z takto poškozených týmů (Vsetín, Přerov a Havířov) se kvůli tomuto kontroverznímu rozhodnutí nakonec obrátily na soud, který jim dal za pravdu a hokejovému svazu zakázal juniorskou soutěž zahájit. Vedení Českého hokejového svazu se však místo toho, aby uznalo svou chybu, nadále snaží rozhodnutí soudu obcházet (viz odkaz zde).
Možná někteří namítnou, že vidím vše příliš černě a například loňské zápasy naší seniorské reprezentace, a především stávající výkony Davida Pastrňáka v kanadsko-americké NHL jsou důkazem toho, že to s českým hokejem až tak zlé není. Ano, David Pastrňák v NHL aktuálně vede tabulku střelců a v kanadském bodování je na výborném třetím místě. Jenže když se v dané tabulce podíváme dál, tak druhého nejlepšího Čecha (Petra Vránu) v ní najdeme až na 63. místě. Přitom například na konci sezóny 2000/2001 byli v tabulce kanadského bodování NHL tři Češi v první desítce a celkem pět jich skončilo v první dvacítce…
Jde tedy o to, že David Pastrňák se stal hokejistou světové extratřídy spíše navzdory nefungujícímu systému než díky jeho zásluze. Hokej však není sport individuální, nýbrž sport kolektivní, a abychom znovu na vrcholných soutěžích mohli konkurovat zemím jako Kanada, Švédsko, Rusko či USA, takových hokejistů bychom potřebovali mnohem více…
