Domácí úkoly, chystaná výuka dílen – takhle nehorázně trápí dnešní žáky škola

I když s ohledem na některé výbušné politické události se v médiích nyní píše o problémech českého školství méně, narazil jsem zde v poslední době na dvě zajímavá témata, kterým věnuji dnešní blog.

Nejenom mě zaujala v minulém týdnu kauza pána s nickem „Táta parťák“, který na Facebooku rozsáhle informoval čtenáře o tom, jak srdnatě bojoval za to, aby jeho syn, chodící do první třídy základní školy, nemusel psát domácí úkoly. Jak je napsáno
v článku na iDNES, tento starostlivý otec nakonec docílil souhlasu ředitele školy s tím, aby jeho syn úkoly dělat nemusel, pokud nebude sám chtít. Zaujala mě především argumentace tohoto rodiče, proč by domácí úkoly neměly být povinné: „Děti by se měly učit pro sebe, dobrovolně, aby jim to dávalo smysl, učení kvůli hezkým známkám nebo strachu z potrestání mi smysl nedává.“

Všichni jsme kdysi chodili do školy a domácí úkoly nejspíš rád nedělal nikdo. Ale řada lidí s odstupem času pak nejspíš uznala, že psaní úkolů v rozumné míře (tedy pokud se nejednalo o úkol, který časově zabral celé odpoledne) smysl mělo. A opravdu se nedomnívám, že je každé dítě od svého raného věku tak rozumově vyspělé, aby samo od sebe přišlo na to, že napsání úkolu je pro něj prospěšné a dělalo ho vždy dobrovolně a rádo.

Ono mnozí dnešní psychologové či „experti na vzdělávání“ razí teorii, že dítě by se nemělo k ničemu nutit a mělo by vždy dělat jen to, co samo chce. Zajímalo by mě ovšem, zda podle této teorie mají například někteří rodiče respektovat rozhodnutí dítěte, že bude jíst jen to, co mu chutná. Tedy že například bude jíst jen hamburgery a čokoládu, kdežto mléčné výrobky, zeleninu či ryby nikoliv. Naštěstí má trochu více rozumu aspoň Česká školní inspekce, která ústy svého náměstka Ondřeje Andryse v tomto týdnu prohlásila, že žáci domácí úkoly plnit musí (pokud je to zakotveno ve školním řádu příslušné školy).

Dalším školským tématem, o kterém se v současné době v řadě médií diskutuje, je plánované znovuzavedení výuky dílen a pozemků do osnov základních škol. Tento návrh prosazuje především Asociace malých a středních podniků a živnostníků s poukazem na to, že dnešním dětem chybí manuální zručnost a velmi málo žáků má zájem o technické obory. Mezi některými experty na vzdělávání však vyvolal tento návrh velkou bouři nevole.

Například Bohumil Kartous ze společnosti EDUin napsal ve čtvrteční MF DNES na tohle téma komentář s výmluvným titulkem „Pozemky a dílny, to je trápení dětí.“ A někteří vzdělávací odborníci jsou v této kritice ještě tvrdší. V článku na serveru Lidovky.cz z tohoto týdne jsem si dokonce přečetl, že snaha o zavedení povinné výuky dílen je „lobbistický hoax a návrat do 20. století.“ Přičemž dle Markéty Majerové ze společnosti Scio potřebuje české vzdělávání zcela jiné změny, které by odpovídaly požadavkům 21. století: například rozvoj kritického myšlení, práce s technologiemi či mediální gramotnost.

To jsou všechno samozřejmě hezké věci. Jenom si nejsem jist, zda sebelépe vzdělaný žák v oblasti kritického myšlení či mediální gramotnosti nebude muset nikdy v životě vzít do ruky pilku, kladívko či vrtačku. A bude si tak nucen na sebemenší opravu v domácnosti volat řemeslníky, kterých ovšem nejspíš bude čím dál větší nedostatek…