BIS určitě není spolek „čučkařů“, ale k velkým ovacím pro ni rovněž důvod nevidím

Byť příslušníci naší BIS nepochybně zaslouží uznání za to, co v souvislosti s vrbětickou kauzou zjistili, určité nedostatky v jejich práci nelze nevidět.

V prosinci roku 2018 prohlásil prezident Miloš Zeman o pracovnících naší Bezpečnostní informační služby, že jsou to „čučkaři.“ Jeho kritická slova tehdy zapříčinila část výroční zprávy BIS, ve které bylo uvedeno, že země jako Rusko a Čína těží při své zpravodajské činnosti v Česku z velké diplomatické mise v Praze i lehkovážného přístupu politiků a státních zaměstnanců k interním informacím. Přičemž prezident na tuto informaci ironicky reagoval výrokem, že BIS sice tvrdí, že se to v Česku hemží ruskými a čínskými špióny, ale zatím žádného neodhalila (viz odkaz zde).

Když zhruba před týdnem přišli nejvyšší čeští vládní představitelé s informací, že do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014 byli zapojeni ruští agenti a na základě toho bude z ČR vyhoštěno 18 ruských diplomatů, kteří byli BIS identifikováni jako členové ruských tajných služeb, někteří jiní pro změnu ironicky konstatovali, že Zeman tak dlouho požadoval po BIS jména nějakých ruských špiónů, až mu jich zpravodajská služba předložila hned 18. Na práci této organizace se po zmiňované události pěla z mnoha stran velká chvála, samotným premiérem počínaje a opozičními politiky konče. Koalice Spolu dokonce před několika dny navrhla jejího ředitele Michala Koudelku na státní vyznamenání, kterým chce ocenit především jeho velmi dobrou práci při vyšetřování vrbětického případu (viz odkaz zde).

Ponechme stranou, že se pan Koudelka s velkou pravděpodobností státního vyznamenání nedočká, neboť ho nemá již delší dobu v lásce ten, kdo by musel návrh stvrdit, tedy samotný prezident. Otázka však zní, zda jsou tak velké ovace pro BIS, jakých se jí od mnoha politiků či novinářů dostává, opravdu na místě.

Odhalením účasti ruských agentů (mimochodem stejných agentů, kteří byli před třemi lety ve Velké Británii zapojeni do kauzy Skripal), ukázali její pracovníci, že žádní neschopní „čučkaři“ nejspíš nejsou. Ovšem k tomu, abych se k ovacím pro ně přidal i já (a nejspíš i řada jiných osob), přece jen chybí jedna „drobnost“ - odhalení podílu ruské rozvědky GRU na výbuchu vrbětického skladu podstatně dříve než šest a půl roku od doby, kdy se tato událost stala. Chápu samozřejmě, že někdy se prostě pro vyšetřovatele klíčová informace objeví až s odstupem několika let. Ovšem řada lidí to v nynějším čase může vidět tak, že je dosti podezřelé, když se taková zpráva objeví v čase, kdy se horečně diskutuje o možné účasti ruské firmy v tendru na dostavbu Dukovan, vedou se vášnivé spory o možném nákupu ruské vakcíny Sputnik a navíc se blíží říjnové sněmovní volby.  

V souvislosti s vrbětickou kauzou mě navíc zaujala informace, která se během včerejška objevila v několika médiích, a sice, že bulharský obchodník Gebrev, jehož „zboží“ mělo být příčinou výbuchu muničního skladu, přiznal, že zbraně, které ve vrbětickém areálu skladoval, byly určeny pro Ukrajinu. A byť původně tvrdil, že veškerý vývoz zbraní na Ukrajinu zastavil na začátku bojů na východě země v roce 2014, nakonec přiznal, že tak činil i po tomto roce (viz odkaz zde).

Jedna věc je, že tato informace posiluje verzi, že výbuch ve Vrběticích měli skutečně na svědomí ruské tajné služby, které chtěly dodávce zbraní na Ukrajinu zabránit. Druhou věcí však je, že pro Bezpečnostní informační službu není moc dobrým vysvědčením, když na území České republiky obchod se zbraněmi v takto velkém rozsahu probíhal. Někdo jistě bude argumentovat tím, že vrbětický areál měla pronajatý soukromá firma a že obchodovat se zbraněmi zakázané není. Ovšem pokud se jedná o prodej zbraní do oblasti, která je zdrojem válečného konfliktu, tak je potenciální riziko v souvislosti s jejich obchodem vždy velké a zpravodajské služby by něco takového zajímat mělo…