Dnes začal pro žáky základních a středních škol v celé České republice nový školní rok. A samozřejmě i pro české učitele, ke kterým se již víc než 20 let řadím i já.
Se začátkem školního roku se vždy objeví v médiích řada článků, které rozebírají, jak to vlastně s naším školstvím vypadá, zda se jeho úroveň stále zhoršuje nebo naopak přece jen přicházejí nějaké náznaky zlepšení, jak do školství nalákat více mladých pedagogů, zda zrušit či nezrušit státní maturity… Dnes jsem mimochodem zadával jak maturitu z matematiky, tak i z anglického jazyka, takže jsem hned první den školního roku setrval ve škole až do pozdních odpoledních hodin. Ale zase nám paní ministryně vybojovala 8% navýšení platu, tak neberte to…
Z článků, které se v poslední době v médiích objevily, mě nejvíce zaujal rozhovor s odborníkem na vzdělávání Ondřejem Štefflem, otištěným v Lidových novinách (zkrácenou část rozhovoru je možné nalézt i v elektronické podobě zde na Lidovkách). Pan Šteffl je mimo jiné bývalý ředitel gymnázia PORG či vzdělávací společnosti Scio a v současné době založil několik soukromých základních škol, které mají používat zcela odlišné vzdělávací metody než většina ostatních běžných škol. Názory pana Šteffla na současné školství jsou přitom obvykle velmi svérázné.
Z celého rozhovoru s Ondřejem Štefflem mě nejvíce zaujala pasáž, kdy odpovídá redaktorce LN na dotaz: „Ve vašich školách si děti jednou za čtrnáct dní samy volí takzvané projekty – to, čemu se budou v příštích dvou týdnech věnovat. Jak to funguje, když je přece jen musíte naučit i věci, jako jsou třeba zlomky?“ Pan Šteffl ovšem z dotazu obratně vybruslí tak, že paní redaktorce sám položí otázku: „A vy zlomky umíte?“ Načež se mu dostane odpovědi „Ne. Ale kdybych se je tehdy nenaučila, nevzali by mě na gympl…“
Tato odpověď paní novinářky byla pro mě lehce šokující. Samozřejmě chápu, že na fakultě žurnalistiky či na filozofické fakultě se matematika nevyučuje a paní novinářka z ní dost možná nematurovala ani na gymplu, takže zcela logicky řadu věcí již zapomněla. Ale přece jen, i tak základní věc jako jsou zlomky? A především, to opravdu paní novinářka nikdy v životě zlomky nepoužila? Tedy nikdy v životě nepotřebovala nic rozdělit na třetiny, čtvrtiny, atd.? Nebo si nepotřebovala spočítat, o kolik se cena čehokoliv změní, když se sníží nebo naopak navýší o pětinu? Já vím, že se to většinou uvádí v procentech, ale při samotném výpočtu přece obvykle dochází právě k aplikaci zlomků…
Nechci tímto paní novinářku zesměšňovat, ona zase zcela jistě pro změnu umí psát stylisticky lépe než já. Spíše mi vadí současný trend, kdy nejenom novináři, ale také třeba politici, populární zpěváci či sportovci veřejně v různých rozhovorech prohlašují, jak ve škole matematiku nesnášeli, jak na ni byli tragičtí a jak jim v životě na nic nebyla. A v čím větší míře tak konají, tím jsou pro ostatní více „in“.
Samozřejmě, že ne každý má na matematiku buňky a ne každého matematika baví. Ale je to předmět, který je důležitý nejenom z hlediska využití v reálném životě (tam opravdu nevyužijeme vše a například počítat logaritmické rovnice bude v životě nejspíš potřebovat jen málokdo), ale také proto, že ze všech klasických předmětů nejvíc rozvíjí logické myšlení. A to je v dnešní době potřebné v podstatě u jakékoliv profese. Pokud proto dnešním žákům jejich rodiče, ale i novináři či některé populární osobnosti tvrdí, že ta „zlá matika“ jim v životě na nic nebude, tak jím tímto postojem jenom dělají medvědí službu.
