Už nikdy bez důvodu (ombudsman na pracáku)

Stalo se před pěti lety. Jednomu známému ráno v práci řekli: „Sbal si věci, tady máš zápočťák a zítra už nechoď. Výplatu za odpracované dny včetně dneška dostaneš na účet."

Logicky následovaly otázky: „Proč, z jakého důvodu? A co výpovědní lhůta? A odstupné?"

Na tu první bylo zbytečné se ptát. Stavební firma, začátek zimy, zakázky žádné. A ty další? Stejně zbytečné. Prostě měl jít na hodinu a bez koruny. A být rád, že to není pro hrubé porušení kázně, ono by se něco prý našlo. Ovšem postižený nechtěl dát svou kůži zadarmo. Tak to přece nejde, platí snad nějaký Zákoník práce.

„Tak víš co, přijď ve středu v 8:00 a domluvíme se."

Ve středu se domluvili rychle. Protože nepřišel v úterý do práce (neměl kam) a ve středu místo na šestou, kterou měl stanovenou jako pracovní dobu, přišel na domluvenou osmou, měl naráz (prý, podle šéfa) dvě Áčka a už tu bylo to hrubé porušení. Nakonec rád podepsal dohodu. Právník by se třeba nenechal, ale co zedník zmůže proti aroganci moci.

A teď si vzpomeňte, za čí vlády to bylo (a bez důvodu se propouštět nesmělo, stejně jako se nesmí ani dnes). Heslo „Jistota zaměstnání, již nikdy výpověď bez udání důvodu" najednou nějak ztrácí fazónu. Ale pozor. Takové příběhy se odehrávají dnes a denně, ať už tam nahoře, ve Strakovce, sedí pán oranžový nebo modrý, černý či zelený.

Četl jsem kdysi rozhovor s úspěšným majitelem firmy, která se rozrostla z rodinného podniku do společnosti celostátního významu, a ten zavzpomínal na okamžik, kdy zjistil, že jeho firma se stala profesionálním hráčem na trhu. Bylo to tehdy, když poprvé vyhodil Hloupého Honzu.

Hloupí Honzové jsou v každé firmě. Všemi oblíbení, spolehliví, obětaví a za firmu by dýchali. Bohužel ale nezvládají svou práci, i když se snaží. Na jejich pozici se musí najít někdo jiný a Hloupý Honza se musí obětovat, jinak firma bude mít problém. Dobrý šéf (jsou vůbec takoví?) si Honzu zavolá, vše ohleduplně vysvětlí, poděkuje za práci, domluví termín odchodu a hlavně spravedlivé odstupné, minimálně to garantované Zákoníkem práce. Je to kruté, ale takový je život. Jinak by zvítězila konkurence, která takové výčitky nemá. Tak nějak jsem to tehdy četl.

Pánové nahoře, neslibujte nemožné, každá firma se občas bude chtít někoho zbavit i z jiného důvodu, než jsou ty někde vypsané. Nejsou zakázky, šéf si nerozumí s podřízeným, sekretářka si najde přítele pracujícího pro konkurenci, někomu smrdí nohy a je třeba se ho zbavit, případně něco ještě absurdnějšího. Chraňme zedníky před zimní přestávkou, chraňme Hloupé Honzy, ale ne nesmyslným zákazem výpovědi bez důvodu. Ten se dá vždy obejít, a to nejčastěji právě nešťastným hrubým porušením pracovní kázně. Pro Hloupého Honzu bude lepší, když bude hledat novou práci s tím, že odešel po dohodě, než se škraloupem v kariéře.

Pánové nahoře, pomožte propuštěným důsledným vymáháním odstupného, důsledně vymáhejte dodržování výpovědní doby. A měsíční odstupné navrhované pravicí je samozřejmě málo. Měsíců pět by bylo moc - už by to lákalo k obcházení za každou cenu. Něco mezi tím by bylo lepší.

Pánové nahoře, zaveďte ombudsmany na pracovních úřadech, na které se může zedník obrátit (zdarma), když ho šéf podrazí a chce jej vyhodit na hodinu. Třeba mu to projde jednou, ale když se na pracovního ombudsmana obrátí více lidí se stejným problémem, bude zřejmé, že se někde děje nějaké příkoří. Vytvořte pravidla, aby se firmy bály porušovat Zákoník, aby se jim nevyplatilo riskovat problémy kvůli třem měsícům odstupného. Ale současně jim dejte možnost, ať si samy rozhodují, koho chtějí zaměstnávat, kdo pro ně bude pracovat.

Ale hlavně: pánové nahoře, domluvte se mezi sebou. Jste tam proto, abyste problémy řešili, ne proto, abyste je vytvářeli, třeba kvůli pofiderní populistické výhodě při honbě za koryty.

Vážená Tripartito, spolupracuj na moderní verzi Zákoníku.

Zaměstnavatelé, uznejte, že vyhození z práce je těžký zásah člověka na jednom z nejcitlivějších míst, nedělejte mu to ještě těžší ekonomickou nejistotou nízkého odstupného!

Odborářští bossové, co třeba nemyslet jen na své dobře placené funkce, ale zabojovat za pracující ne populistickými hesly, ale rozumným kompromisem při stanovení pravidel pro výpověď? Třeba i bez důvodu, když to bude za odstupné.

Politici, vládní i opoziční, co kdybyste místo hloupého předvolebního populismu utvořili most mezi zaměstnavateli a odbory. Nestraňte jedněm ani druhým. Straňte těm nejslabším - obyčejným zaměstnancům, zedníkům, prodavačkám a Hloupým Honzům.