Trapní Češi dělají ostudu: ledvinka a ponožky v sandálech

Pupkatí tatíci s ledvinkami na břichu, v sandálech ponožky. Tak vypadáme v cizině a celý svět se nám směje. Protože přece ponožky do sandálů nepatří, to ví každý nonkonformní cestovatel.

Tak to je odstrašující obraz Čechů předkládaný v našich časopisech a koneckonců i v ostatních médiích, blogy nevyjímaje. Jsme k popukání a bavíme domorodce na celém světě. Viděli jste už něco směšnějšího než je ledvinka? Jo, ponožky. V sandálech. Nejhorší prohřešek proti slušnému turistickému vychování. Horší už je jen cestovat do ciziny s cestovkou.

Předem, aby bylo jasno: ledvinku a ponožky do sandálů samozřejmě zásadně nenosím. Tedy u té ledvinky by se pár výjimek našlo. Sorry.

Nevím, kdo na ta oděvní pravidla přišel první, ale vím, kdo je dodržuje nejvíce. Typicky takto vystrojeného neuvidíte nikdy nikoho pod třicet, zvlášť pokud je to nezávislý cestovatel, nejlépe batůžkář. Je na cestách sám, s přáteli nebo partnerem, stará se jen o sebe a nemá zodpovědnost za nikoho dalšího. Peníze v opasku, doklady v peněžence na krku, vše ostatní v batůžku na zádech. Jo, taky jsem tak jezdil a můžu potvrdit, je to paráda. Poznáte skutečný život, zažijete dobrodružství, seznámíte se se spoustou stejně smýšlejících kamarádů. Pokud jste bez závazků (fuj, oč hezčí by bylo napsat „ještě bez dětí", ale když tak to nikdo nepíše), nepřemýšlejte o jiné variantě, ledvinku nepotřebujete.

Ale co když je vám přes čtyřicet, jste v rizikovém městě s celou rodinou, řekněme dva dospělí a dvě děti. Svěříte každému na starost, co jeho jest? Tedy třeba dětem jejich pasy? Nebo je dáte na záda do batohu? Ne, ne. Není nad ledvinku. Vejde se do ní peněženka, případně dvě (zvlášť na drobné, hlouběji na větší bankovky), čtyři pasy, mobil, bloček s propiskou, kapesníčky, náplast, kinedril, náhradní baterky do foťáku, pár sáčků pro jistotu a ještě mnoho jiných užitečných věcí, které je dobré mít po ruce. Navíc lze vše uchránit před poberty jednou rukou ležérně položenou na ledvince u pasu. Já vím, že mi nevěříte, tedy pokud je vám těch sladkých a dobrodružných méně než třicet. Nebo jste sice starší, ale vyrážíte bez rodiny - to mně je vás ale trochu líto. Nebo učíte děti sdílet odpovědnost a ty pasy jim necháte - i takoví dobrodruzi se najdou.

Já tedy ledvinku stabilně nenosím, ač bych ji nosil rád. Ale je mi to trapné, protože se to nesluší. Beru ji na sebe opravdu jen v krizových a rizikových případech. Škoda. Nosil bych ji častěji, ale nechci být pro smích. Přesto už jste mne s ní mohli zahlédnout. Pokud jsem vám způsobil trauma, omlouvám se...

A co ty ponožky v sandálech, snad ještě vysmívanější? Šlapali jste už někdy pár hodin v tropické cizině po zapášených centrech exotických městeček, vyrazili jste na výlet do pouště, procházeli jste prašné cesty kolem historických památek? Pokud nejste notoričtí turisté s kanadama (takoví už snad vymřeli, dlouho jsem žádného mimo hory neviděl), pokud se nepaříte v teniskách světových značek, pak jste měli obuté sandály. A nohy jste si rozedřeli do krve, i když to nebyly sandály z tržnice. Přitom stačilo tak málo - vzít si lehké kotníčkové ponožky. Ale to je přece faux pas. Takže raději trpíte. A že sandály se nosí proto, aby noha větrala, v ponožce ale nemůže? Ale jděte, nekupujte ponožky za dvacku na trhu a noha se vám nezapaří.

I já trpím. Nenosím ponožky do sandálů, nechci způsobovat trauma ostatním Čechům, nechci, aby se za mne styděli. Ale mrzí mne to. Mnohem raději bych měl nohy celé a zdravé než odřené a krvavé.

Nejpodivnější ale je, že ledvinky a ponožky nejsou poznávacím znamením Čechů, jak se nám mnozí snaží namluvit. Hodně, hodně, hodně turistů chodí takto vymóděných, ač nejsou Češi. Spíš než typického Čecha dělá tento směšný úbor „staršího" turistu, obvykle s rodinou, kterému je celkem jedno, jak vypadá. Není nucen konvencemi a kamarády k dodržování umělých pravidel. A může to být Holanďan, Američan nebo Němec. I Japonec ledvinkou nepohrdne, ale ten obvykle nenosí sandály.

Je to jako obvykle. Ti, kdo si zakládají na nezávislosti a nonkomformitě jsou zajatci vlastní závislosti na názoru ostatních podobně postižených, uniformních a všeznalých. Vážení nezávislí přátelé, nenoste ledvinky, větrejte holé nožky v sandálech, ale jen tehdy, je-li to vaše vůle, vaše pohodlí a vaše rozhodnutí. Nepodléhejte módě, nevěřte daným a neměnným pravdám. Pravda je subjektivní. Já vám neberu vaše pohodlí holých nohou, neberte prosím mně pohodlí ledvinky. Až si nejméně rok nepřečtu žádný článek o oledvinkovaných a zaponožkovaných Češích, rád si oboje na sebe vezmu. Do té doby budu trpět, abych vám, nezávislým, nezpůsoboval duševní utrpení za příslušnost k nekulturní národnosti ledvinkářů a ponožkářů.

Nebo se pletu a existuje objektivní důvod (jiný než ten, že „to nosí jen burani"), proč jsou tyto atributy burana slušnému turistovi zakázané?

Howgh.